KEHLSTEINHAUS ("Orlí hnízdo")

KEHLSTEIN

Orlí hnízdo, malá čajovna, bylo postaveno na vrcholu Kehlsteinu z důvodu, aby zde vůdce mohl pořádat setkání s přáteli a všichni též mohli obdivovat přírodu, jezero Königsee a okolní hory.
20.dubna 1939 NSDAP  ho oficiálně darovala svému vůdci k jeho padesátým narozeninám , do té doby jeden z nejsložitějších a nejambicióznějších projektů.   

video :https://www.youtube.com/watch?v=eCebitE-iJ4

  

Pohled na Kehlsteinhaus v nadmořské výšce 1834 m

     Projekt čajovny jemuž předcházelo také vybudování  příjezdové komunikace patří dodnes k jednomu z milníků schopností architektů a projektantů. Na počátku projektu stáli tři muži Třetí říše. Dr. Ing.Fritz Todt - generální inspektor německé dopravy - se stal šéfemstavebního dozoru nad projektem Kehlstein. Dipl.Ing.Hans Haupner byl státním hlavním inženýrem projektu a konečně i reichsleiter Martin Bormann jenž dohlížel na úplnou přestavbu Obersalzbergu a myšlenkou vybudovat na vrcholu Kehlsteinu trvalou stavbu se začal zabývat v dubnu 1937. Již v červnu byly hotovy první návrhy projektu pevné žulové stavby s hlavní místností s půdorysem osmiúhelníku a velkými panoramatickými okny předložené profesorem Fickem. Koncem května začalo budování lanové dráhy na Kehlstein o celkové délce 1270m s převýšením 670 m. Stavební společnost Hochtief v březnu též začala chystat základy samotné budovy a vybudovala též pracovní tábor Kehlstein pro svoje zaměstnance. Řízením stavby byl pověřen Dr.Ing.Alfred Reinhardt. Kameny na stavbu byly lámány v lomu u Passau, každý byl před zabudováním otesán do požadovaného tvaru. I přes náročné klimatické podmínky a pracovní vytížení dělníků nedošlo po celou dobu výstavby k vážnějšímu úrazu.

Práce na servisní a montážní štole byly zahájeny 27.září 1937, postupně byl vyrubán i hlavní tunel spolu s výtahovou šachtou budovanou z vrcholu dolů. V květnu 1938 byla 126 m hluboká šachta hotova a firma Flohr začala s instalací výtahu. Hlavní tunel byl obložen mramorovými bloky z Kälbersteinu, rotunda z mramoru pocházejícího z Ruhpoldingu, které jsou poskládány pouze na sucho a vyspárovány. Servisní tunel zůstal pouze v hrubém výlomu,  portál byl ovšem vybetonován. Vzhledem ke ke kondenzaci vody na stěnách byla dodatečně namontována ventilace a temperace tunelu.
Projekt Kehlstein včetně vybudování čajovny na vrcholu byl dokončen na podzim 1938. Samotná výstavba čajovny trvala pouhých 10 měsíců a stála cca 6,6 mil.RM. Celý projekt Kehlstein pak uctyhodných 26,7 mil RM.
Adolf Hitler navštívil stavbu neoficiciálně již v 16.září 1938, poslení jeho14. návštěvou byl pak 17.říjen 1940. .

Pohled z Kehlsteinhausu na centrální Obersalzberg.....

.........a nádherný pohled na jezero Königsee v údolí

Osmiboká místnost v září 2011

Výstavba osmiboké místnosti

Ing.Fritz Todt reportérem Wochenschau Antonem Hafnerem/vpravo/

Horní stanice lanovky byla umístěna přímo u staveniště objektu

Ranná část výstavby objektu

Půdorys prvního patra

Půdorys přízemí

Dolní stanice lanové dráhy

Kehlsteinhas ve 40 tých letech

A koncem září 2011

Původní interiér kuchyně

Hitlerova pracovna nebyla nikdy využita

Původní obložení borovicí a jilmem bylo po válce na některých místech citlivě obnoveno.

Taktéž některé svícny či lampy byly nahrazeny věrohodnotnými kopiemi.

Kolorovaná pohlednice původního stavu osmiboké místnosti.

Mramorový krb byl darem Benita Mussolini. Jeho současný žalostný stav je výsledkem amerických lovců "pokladů".

Krb je popsán americkými vojáky, části římsy jsou ulámány.

A.H. při jedné z návštěv čajovny

Stejný prostor v roce 2011.Arkády sluneční terasy byly doplněny jednoduchým zasklením.

Z vnější strany vynikne tehdejší řemeslná práce

Kousek níže je možno spatřit jeden z palpostů

Eva a její sestra Gretl a skotský teriér Negus

Eva Braunová s Bormannovou rodinou

E.B.ve 40 tých letech

Stejné místo v roce 2011

Paní Ley s dcerou, dr.Robert Ley, A.Hitler, gauleiter Wagner, M.Bormann- za rohem. Zcela napravo stojí Hitlerův pobočník Julius Schaub.

 

V září roku 2011 spolu s kolegou Filipem

Vstupní portál 124 m dlouhé chodby, na jejímž konci se návštěvník původním výtahem přesune až do samotného srdce Kehlsteinhausu.

Portál vstupu z jiného úhlu. Budova napravo je konečnou zastávkou autobusu, kde je též nutno si na jízdence vyznačit dobu odjezdu zpět dle vlastního uvážení. Já doporučuji minimálně 2 hodiny, jednak již vzhledem k ceně jízdného/15 EUR/, ale hlavně k nezapomenutelnému zážitku z tohoto místa. Vedle budovy se nachází též vstupní portál montážní a kabelové štoly.

Vstupní měděné dveře byly opatřeny madly s lvím motivem. Originály jsou v současnosti v majetku amerických sběratelů. Jak je vidět, v září 2011 chyběly i kopie zhotovené po válce.

Dnes je jeden s originálů v soukromé sbírce v USA a druhý ve sbírce rodiny presidenta Eisenhowera.

Vstupní chodba

Zachovala se i původní svítidla v chodbě

Pohled ze stejného prostoru do vstupní chodby

Rotunda se vstupem do výtahu

Výtahová šachta

Interier  výtahové kabiny z leštěné mosazi je doposud ve velmi dobrém stavu.

                 video : https://www.youtube.com/watch?v=XZw3ncEqe28

Výstavba silnice na Kehlstein

První myšlenkou vybudovat silnici  a zpřístupnit tak severní úsek vrcholu se začal Martin Bormann zabývat již koncem roku 1936 a již na přelomu roku 1936/37 začal výkup pozemků  o rozloze 375 ha od bavorské zemské správy. Dr. Todt zařadil plánování této alpské silnice do projektu "Staatliche Bauleitung für die Deutsche Alpenstrasse, Ausenstelle Berchtesgaden, Haus Heinleit". Během Todtovy nepřítomnosti vedl úřad a zodpovídal za projekt státní inženýr August Michahelles, který obratem navrhl i první hrubý plán silnice. Bormann nechtěl otálet a okamžitě rozhodl o zahájení stavby v průběhu zimního období . Firmy Sager&Woerner a Polensky&Zöllner tak 18. ledna začaly s budováním silnice severní stranou hory Kehlstein. Již během dubna projevil Bormann přání zaměnit již budovanou severní variantu variantou jížní, která byla podstatně strmější a obtížnější. Bylo tedy nutné zpracovat nové návrhy a projekty varianty jižní, která ovšem zajišťovala mnohem lepší panoramatický výhled na okolní vrcholy a jezero Königsee. V té době též začala výstavba Kehlsteihausu a nastaly opět velké změny v projektu. Původní projekt počítal se silnicí až na vrchol, po mnoha diskuzích byla nakonec zvolena varianta výstavby tunelu a výtahu, která se jevila jako schůdnější a v konečné fázi i levnější.Vzhledem ke změnám v projektu i samotnou stavbou v neschůdném terénu bylo nutno posílit i mnnožství pracovních sil aby byl požadovaný termín ukončení stavby dodržen. Proto bylo potřeba získat zhruba 3500 dělníků z Rakouska a z Itálie, kteří měly s budováním horských silnic bohaté zkušenosti. Pro tyto účely bylo vybudováno i několik pracovních táborů např.Liegeret, Ludwigshöhe, Lager am Hintereck či Lager Kehlstein ve výšce 1630 m. Na Schritzkehl firma Polensky&Zöllner postavila velkou strojovnu z vlnitého plechu. Zde byl umístěn jednak Dieselův agregát, který dodával elektrickou energii pracovnímu táboru a staveništím dále na jihu a též kompresor a čerpadlo, zásobující později i samotný Kehlstein. Na celé trase horské silnice bylo vybudováno pět tunelů, první v km 3,3 -3,4 nazvaný Hochlenzertunnel (150 m), u kterého silnice dosahovala stoupání až 16 procent. v prosinci 1937 začala ražba i ostatních tunelů -Martinswand (30 m), Schwalbennest (20 m), Südwand (65 m) a Zigeunertunnel (12 m).

Finální vrstvou se stal asfaltový povrch silnice, poprvé použitý v horských podmínkách, pouze v tunelech byla provedena dlažba ze žulových kostek.

Jedna ze zatáček horské silnice

Po celé trase bylo nainstalováno devět telefonních zásuvek.....

.......některé z nich se zachovaly doposud.

Výstavba jedné z opěrných zdí. Později bylo vše natřeno kyselinou chlorovodíkovou, která zdrsnila povrch kamenů. Časem tak nově postavené zdivo získalo opět "kamennou" tmavou strukturu porostlou mechem a lišejníky.

Výstavba  tábora Kehlstein v 1630 metrech. Zajímavá je doprava nadsvětlíků uprostřed snímku, které byly součástí střech mnoha pracovních táborů.

Základní pracovní tábor Lideret

Při výstavbě tunelů byl kladen velký důraz na izolaci a její ochranu před poškozením

Budování Südwesttunelu

Cestou na Kehlsteinhaus

Vjezd  jednoho z tunelů. Je zde patrná již zmiňovaná dlažba s navazující asfaltovou silnicí.

Martin Bormann, známý "ochránce" všeho živého, nechal umístit v horském terénu mnoho ptačích budek, z nichž některé se zachovaly do dnešních dnů.

Bezpečnostní opatření
Samostatnou kapitolou byl vznik tzv. uzavřených zón a to:
zóna I.    Berghof a jeho bezprostřední okolí
zóna II.   Obersalzberg a okolí
zóna III.  Kehlstein a okolí
Již v srpnu 1937 dostala mnichovská firma Schön smlouvu na oplocení celého Kehlsteinu bezpečnostním plotem, jehož počátek byl "Hinterecku". Dále vedl podél Eckersattelweg k Ofnerboden až k Ofnerkirche. Zde překonával 550 výškových metrů ve strmém svahu až k Mannlgrat. Zde pokračoval po přírodní skalní stěně. Plot dále pokračoval po jižních srázech Mannlgratu směrem k 625 m níže položenému Ligeretalmu. Podél silnice Ligeret-Klingeck se opět vracel na Hintereck. Asi 10 km dlouhý plot byl neustále vystaven nebezpečí lavin a padajícího kamení a také možné sabotáže. Z Bormannova nařízení tak začala výstavba strážní stezky aby bylo možné průběžně střežit úseky plotu severního a jižního Mannlgratu firmou Sager&Woerner. Vzhledem ke svému trasování (127 vrcholových zatáček) byla pokřtěna na stezku Zick-Zack a plot tak mohl být kontrolován strážním mužstvem "Obersalzbergener SS.

Celý prostor Kehlsteinhausu byl obehnán ochranným plotem, podobně jako centrální Obersalzberg.

V roce 1996 došlo k odstranění  zbytků původního ochranného plotu z nepřístupných částí Kehlsteinu.

Objekty na mapě :zde
Pokračování :  zde