Powered By Blogger

Translate

Počet zobrazení stránky

26. 9. 2009

EVROPA 2009



Po zkušenostech z minulých let, když jsme jako pasivní účastníci zájezdů CK Praděd navštívili nejedno evropské bojiště, muzeum či zákop, rozhodli jsme se po zralé úvaze dát dohromady partu stejně postižených spolubojovníků, vymyslet program a vyrazit do světa.
Dnešní Evropa skýtá pro náš koníček nepřebernou studnici zajímavostí s vojenskou tématikou, a bylo jen na nás, kam se vydáme nejdříve. Za pomocí internetu lze tato místa odhalit, naplánovat jednotlivé trasy i ubytování. Díky této vymoženosti jsme vytvořili nejméně tři mož trasy poznávacích zájezdů. Z nich tedy nakonec realizovala v letošním roce EVROPA 2009, v plánu je FINSKO 2010 a snad i FRANCIE 2011.
Ne vše je samozřejmě tak snadné, jak píši. Akci jsme samozřejmě připravovali s cca půlročním předstihem, protože bylo nutno upřesnit trasu a vytvořit itinerář každého dne, po internetu zajistit noclehy, vybrat vhodné vozidlo, zapůjčit ho a vyřešit mnoho dalších podružných detailů cesty.
Tím hlavním problémem v dobrém slova smyslu je však člověk. Pokud se Vám podaří nakonec dát dohromady partu stejně smýšlejících lidí, nastává fakt, co nečekaného se v průběhu finišování příprav může udát. Naši partu musel opustit Tom pro neodkladné pracovní záležitosti, jeho náhradník si týden na to zlomil nohu. Nakonec se ale vše podařilo vyladit a 20. 5. 2009 jsme brzkých ranních hodinách opustili náš základní tábor ve Rtyni v Podkrkonoší.
Tato světoznámá dědina byla vybrána ze dvou důvodů. Jednak se nám kousek odtud podařilo zajistit za bezkonkurenční cenu našeho nového společníka na cestu , totiž MERCEDES Vito, a rovněž jsme zde našli bezúplatné ubytování pro všechny v podvečer před samotnou akcí. Naši členové výpravy totiž pocházejí z Brna, Hradce Králové, Valtic a Prahy.
Zde bych se v krátkosti chtěl zmínit o ubytování během expedice, které je vždy třešničkou na dortu každé akce.
My jsme po zvážení nákladů akce opustili od ubytování v síti hotelu Hilton a zvolili méně nákladnou ale o to zajímavější síť hotelů F1 s průměrnou cenou pokoje 35 EUR. S těmi máme bohaté zkušenosti již z jiných destinací, zvláště z Francie. Bohužel v námi navštívených zemích (Německo, Belgie a Holandsko) má tato síť velké trhliny, hotely této kategorie se tam dají spočítat na prstech jedné osoby. Tomu se tedy hlavně musel podřídit náš cestovní itinerář. Ovšem seance v předpolí rádoby hotelů ve večerních hodinách je neopakovatelná, zvláště pokud se jedná o družbu s ostatními účastníky z postkomunistických krajin. Toliko tedy úvodem.



První den
Tento den nás čekala pouze jediná, ale za to velice zajímavá zastávka – KZGedentstatte Mittelbau Dora v Northausenu.
Matičku Vlast jsme tedy opustili v ranních hodinách a po absolvování cca 600 km jsme odpoledne přistáli v bývalém DDR na výše uvedeném místě. K tomuto označení země mám velice dobrý a vysvětlitelný důvod. Ihned po překročení v současnosti již pomyslné hranice Země roztažených kružítek se nás na dálnici ujali místní Simírové od Autobahnpolizei, snažíce se nám znepříjemnit vstup do země zaslíbené.
Naštěstí naše brilantní němčina, zelená ústroj, a plno paštik Seliko, je utvrdili o jasném cíli naší cesty.
Byla to bohudík i poslední zkušenost s touto militantní organizací, zbytek cesty jsme již absolvovali bez poskvrnky.
KZGedentstatte Mittelbau Dora je možno navštívit během celého dne zcela zdarma , pouze vstup do tunelů je omezen na 11 a 14 hodinu ve všední den a o víkendu též v 13 a 15 hod.
A stojí to za to . Rád bych se uvedenému tématu věnoval někdy příště podrobněji, nyní tedy jen telegraficky.
Je možno projít rozlehlé zbytky pracovního tábora, včetně expozice v památníku, kde je mimo jiné možno nahlédnout do knihy se seznamem všech zde „pracujících“.
Současnosti je taktéž možno vidět malou část tunelů, kde byla výroba jednak leteckých motorů ale také pověstných V1 a V2. Některé jejich části se zde bez užitku stále povalují.
Vzhledem k rozsáhlosti tohoto komplexu, by trochu podrobnější návštěva znamenala minimálně dva dny, bohužel čas byl neúprosný a nás čekalo ještě dalších 150 km jízdy do ubytovny v Hannoveru .
http://www.dora.de/

Fotogalerie - 1. den

Druhý den
Ráno nás čekala cesta do nedalekého Munsteru (100 km) , kde jsme navštívili velice pěkné tankové museum.
Jahůdkou tohoto dne se jednak stala návštěva přístavu Bremerhaven, zvláště místního námořního muzea, kde je kromě mnoha lodí různých typů zakotvena i ponorka U -2540 typ XXI. Tento artefakt německého válečného námořnictva patřil v roce 1945 k tomu nejlepšímu, co na mořích plulo a nepřátele potápělo.
I samotná prohlídka rozlehlých útrob stroje stojí za shlédnutí, zvláště pro ty, co znají či sloužili na dřívějších typech německých ponorek.
Bohužel i této ponorce se nevyhnuly poválečné úpravy , laminátový muzeální můstek či umakartové obložení kajut.
V blízkosti tohoto přístavu se v Brémách taktéž nachází obrovský ponorkový „bunkr“ VALENTINE, kde se tento typ ponorek měl montovat a vypouštět na moře.
Velikost tohoto objektu nelze popsat , ten je nutno vidět ve skutečnosti, aby člověk pochopil, co lze postavit.
I já, který jsem již řadu německých objektů viděl, jsem při jeho rozměrech 426 m délky, 97 m šířky a 25 m výšky oněměl v německém úžasu.
Objekt byl koncem války hotov z cca 90% , nebyl tedy bojově využit. V letech 1943 – 45 na něm pracovalo 12 tisíc vězňů, z čehož jich 4 000 v důsledku nepříznivých podmínek a spojeneckého bombardování nepřežilo. Toto poškození bombardováním je dosud na objektu patrno a přispělo k jeho postupnému chátrání. Současný vlastník – armáda stále více mluví se o jeho prodeji. Bohužel nový potenciální zájemce taktéž musí počítat s jeho údržbou, která se ročně pohybuje kolem 700 000 EUR.
A tím skončil den druhý a náš dnešní kilometrový dluh se zvedl o dalších 200 km.

Fotogalerie - 2. den - Münster
Fotogalerie - 2. den - Valentin
Fotogalerie - 2. den - Bremerhaven

Třetí den
Tohoto dne jsme se již od rána řítíli Holandskem a po necelých 300 km nám byla odměnou velká cedule a příznačný název – ARNHEM. Zde jsme po ranní kávě navštívili arnhemský most , který je nyní pojmenován po podplukovníku Johnu Frostovi, veliteli druhého praporu 1.britské výsadkové divize. Jeho praporu se jako jedinému podařilo dostat k Arnhemskému mostu a tři dny držet jeho severní konec proti přesile II.tankového sboru SS v září 1944. Doposud je možno na konstrukci a podpěrách mostu najít stopy tvrdých bojů v tomto období.
Krátká návštěva místního tržiště s rybami a všemožnou mořskou havětí nás odvážné nasytila, a proto jsme si závěrem dovolili i návštěvu místní katedrály, rychlovýtahem vystoupali věží až do zvonice, abychom odtud shlédli ještě jednou Arnhem z ptačí perspektivy.
Ale to už je zde opravdu vše, a čekal nás přejezd s krátkou zastávkou u mostu v Nijmegenu do 65 km vzdáleného městečka Overloon.
Zde se na ploše 14 hektarů nachází museum Liberty Park. Zde jsme vzhledem k rozlehlosti a úchvatnosti jednotlivých exponátů byli nuceni zredukovat itinerář dne.
To, co znamená z mého pohledu známé francouzské museum Museé des Blindés v Saumuru pro milovníky německé techniky, obdobou bude toto museum zaměřené zvláště na techniku americké druhoválečné a těsně poválečné produkce.
V muzeu je vystavené obrovské množství techniky , která není nikde jinde k vidění, některá i ve velice působivých diorámách. Nechybí i pavilon tématikou holocaustu. Exteriéry jsou zaměřeny jednak na další technické artefakty ale i na pevnostní stavby a zákopy.
Určitě se vyplatí věnovat tomuto muzeu minimálně 4 hodiny jinak drahocenného času.
http://www.libertypark.nl/
A tak jsme již tento den oproti plánům zakončili pouze provinčním museem v Groesbeeku ,které je věnované hlavně 82. výsadkové divizi v operaci MARKET GARDEN.
Náš den definitivně končí v 50 km vzdáleném hotelu F 1 ve Waalwuku.

Fotogalerie - 3. den - Arnhem
Fotogalerie - 3. den - Liberty Park Overloon

Čtvrtý den
Ráno čtvrtého dne jsme překročili bývalé belgické hranice a po 150 km jsme zastavili na parkovišti pevnosti EBEN EMAEL. Pevnost je dosud částečně používaná belgickou armádou a je tedy přístupná pouze jednou za měsíc. I toto je ukázkou, jak dokonale byl kolegou Víťou itinerář výpravy připraven.
Shodli jsme se, my čeští bunkráci, že i přes až neskutečnou rozlehlost, velikost chodeb a zachovalost dobových prvků, jsou nám naše pevnosti bližší. Vzhledem k časové tísni, zapříčiněné i zdlouhavým vyprávěním a celkovou organizací průvodců, jsme bohužel nestihli projít taktéž rozlehlý povrch tvrze.
http://www.fort-eben-emael.be/
Druhá část dne se opět ukázala jako krok správným směrem, po 70 kilometrech jsme v krásném prostředí belgické „vrchoviny“, kde všude kolem jak by dýchal rok 45, dorazili k malebnému městečku La Gleize .
Přímo ve středu návsi jsou dvě protilehlé dominanty, starobylý hřbitov s s kaplí a panzerkampfwagen VI B Tiger II, náš starý známý královský tygřík. A jen tak venku a bez ohrady. A ani nekousal. A vedle něj menší, ale kvalitou sbírky jedinečné, místní muzeum bitvy o výběžek. Určitě stojí za shlédnutí, i když nekomunikativní pokladník byl nějaký divný a nedoporučoval použití fotografických přístrojů.
http://www.december44.com/
Závěrem dne byl náš přesun do městečka Malmedy a návštěva výborného muzea, Baugnez 44. Na ploše cca 850 m2 je zde vystavena výstroj a výzbroj obou protivníků bitvy o Ardeny. Pár kroků od něho se rozprostírá americký památník. Na tomto místě bylo zajato a zákeřně zavražděno 90 amerických vojáků.
Po návštěvě místního supermarketu, neb jen vzpomínkami není cestovatel živ, nás čekal již jen obligátní padesátikilometrový přesun na ubytování do městečka Herstalu.

Fotogalerie - 4. den - Eben Emael

Pátý den
Tohoto jitra jsme mimo program zařadili návštěvu vojenského hřbitova USA v Henri-Chapelle.
Při projíždění místních velice úzkých komunikací a vlivem mnoha silničních objížděk, se nám i přes dablovanou navigační techniku podařilo zakufrovat. Pro Belgii stoprocentně platí, o co jsou dálnice širší a bezpečnější, o to jsou místní komunikace užší a dědinky malebnější. Náš skluz jsme zvýšeným tempem dohnali a tak si mohli dovolit krátkou zastávku v Hofalize a na náměstí se „utkat“ s Pantherem.
Městečko La Roche, vzdálené jen 50 km odtud, je malebné. Nechce se ani věřit, že po válce zůstal stát jen hrad a pár budov. Taktéž Musee de la bataille des Ardennes v centru města svými sbírkami válečného šrotu nemá v okolí obdoby. Ten povzdech slyším dosud: „To tak mít u nás v zemi, to by se hledalo!„
http://www.batarden.be/
Ale to už nás ani další raritní válečné artefakty nedokázaly uklidnit. V této hledačské euforii jsme u města Foy navštívili původní okopy známé 506-tky ze 101. výsadkové divize. Počáteční úspěch z nálezu střepin těžších kalibrů byl degradován totálním poškozením kopacího elementu. Německá poválečná polní lopatka či její levná americká kopie narazila na tvrdou belgickou zeminu prosycenou šrapnely a zlomila se.
Tím bylo naše hledačské úsilí nadobro pohřbeno, a zbývala nám už jen návštěva památníku a malého muzea v Bastogne.
http://www.bastognehistoricalcenter.be/
Náš velký den jsme pietně zakončili na německém válečném hřbitově v Recogne a vrátili s na poslední noc do Herstalu.
http://www.volksbund.de/

Fotogalerie - 5. den - Panther v Houfalitze

Šestý den (schází nám…..)
Naše expedice Evropa 2009 se pomalu nachýlila ke konci. Vracíme se zpět a po necelých 300 km se zastavujeme v 11 hodin dopoledne u posledního našeho muzea v německém Pirmasens. Museum Westwallzentrum Eifel je součástí mýtické linie Westwal ,známé též jako Siegfriedova linie. Jelikož muzeum otevírá pouze o víkendech, byla s provozovatelem muzea dohodnuta speciální návštěva pouze pro naši výpravu. Prakticky celé muzeum se nachází ve štolách původní linie, je zde možno spatřit zbraně i techniku včetně zbytků Tygra.
Tato linie se začala stavět již v roce 1916 jako součást Hindenburgovy línie. Po I.sv.v. ponechána svému osudu, po roce 1938 opět revitalizována jako obrana proti Maginotově linii. Svou poslední úlohu měla plnit při úspěšném vylodění a postupu spojenců Evropou. Stavěla se po celé délce západní hranice Německa(630 km), s hloubkou opevnění až 50 km. Na celém pásmu bylo vybudováno mnoho unifikovaných betonových objektů(přes 1700) včetně vybudovaného podzemí.
http://www.westwallzentrum.de/

Fotogalerie - 6. den - Westwall

Odpoledne tedy opět sedáme do našeho spolehlivého vozu Mercedes Vito a pomalu ukrajujeme poslední kilometry z našich na tento den předpokládaných . Po 750 km je naše cesta nad ránem zdárně v Brně dne 26.5.2009 zakončena.
Celkem jsme ujeli cca 3500 km , s průměrnou spotřebou 9, 2 l nafty.
Závěrem bych rád poděkoval všem účastníkům zájezdu, jmenovitě Víťovi, Petrovi, Filipovi, Honzovi a Matějovi, za připomínky ke scénáři a dodané fotografie.
Tyto fotografie, jakož i moje cca dvouhodinové natáčení, budou v krátké budoucnosti tvořit neprodejný raritní snímek z této průlomové akce EVROPA 2009.

20. 9. 2009

Tankový den Lešany 2009

Letošním motivem akce, konané dne 29. srpna, bylo období studené války.
V aktivních ukázkách na lešanském poli dominovaly jednak typy Varšavského paktu, tedy T-34, T-54/55, T-72, a nově zrestaurovaný IS-3.
Protiváhu jim tvořily nové přírůstky muzea, americké M-48 Patton, M-60 a německý Leopard-1. Všechny tři jsou darem řecké armády.
K dalším typům, které se zde ukázaly, patřil izraelský tank Merkava a kolové Pandur II, Toyota Hi-Lux, Iveco či Dingo.
Právě kolový obrněný transportér Pandur II bude letos na podzim zaveden do AČR.
Text a foto: Michal
Oficiální stránka nejlepšího muzea našeho regionu je zde.



































CIAF 2009 (nejen betonem živ je člověk)

Ač letos nebylo počasí v Hradci Králové vysloveně letecké, bylo se opět na co dívat. Nejvíce samozřejmě byly zastoupeny vzdušné síly AČR. Na nebi se představily stíhací JAS-39 Gripen, bitevní L-159 ALCA a cvičné L-39 Albatros, z vrtulníků pak bitevní Mi-24 a dopravní Mi-171Š.
Z notoricky známých vojenských letounů zahraničních armád se představily stíhačky F-16, Mirage 2000 či Tornado. Nemohu nevzpomenout na obří letoun včasné výstrahy AWACS
Zajímavostí byla návštěva srbských strojů vlastní výroby a to Super Galeb a Orao (kompletní seznam techniky zde).














Akce Opavsko (11.-12.7. 2009)

Po vydařené loňské akci, která si kladla za cíl zmapovat Ostravský úsek čs.opevnění, jež nás nadchnul místními atypičnostmi a přátelským přijetím na MO-S 5, jsme naplánovali výpravu na soused kus linie-Opavu. A i zde jsme nepřišli zkrátka. Ale nejdříve trochu historie...

Související fotogalerie

Opavský úsek opevnění spadající pod ŽSV IV měl být po svém dokončení značně rozsáhlý. Zahrnoval oblast mezi tvrzemi "Smolkov" na východě a "Orlík" na západě. Cílového stavu nebylo samozřejmě v roce 1938 dosaženo. To se týká hlavně těžkého opevnění, kdy z plánovaného počtu téměř 90-ti srubů bylo v září 1938 vybetonováno pouhých 26 ve východní části úseku. Přehled těchto objektů je uveden dále. Lehké opevnění na tom bylo podstatně lépe, takže jeho linie tvořily hlavní obranné pásmo na místech chybějícího těžkého opevnění.

Dohotovené úseky TO
1. stavební podúsek - Malé Hoštice
Navazoval na úsek Moravská Ostrava pod tvrzí "Smolkov" u Háje ve Slezsku, procházel podél jižního břehu řeky Opavy, před samotným městem Opava se stáčel severním směrem a tvořil severovýchodní část oblouku kolem města, který přehrazoval silniční a železniční komunikace na Hlučínsko a do tehdy německé Ratiboře. V bažinatém terénu kolem řeky Opavy byla odložena stavba srubů OP-S 1 až 5, OP-S 7 a 8 a nahradily je 2 sledy LO. Postaven byl jen srub OP-S 6 "Na zbytkovém" u důležité silnice Kravaře - Štítina. Ten byl spolu s ostatními objekty úseku - OP-S 9 "Na loukách", OP-S 10 "Křižovatka", OP-S 11 "U cihelny", OP-S 12 "Na Rytířském", OP-S 13 "Na pískovně", OP-S 14 "U obrázku" a OP-S 15 "U kruhovky" - betonován mezi červnem a říjnem 1937. Sruby byly stavěny ve II. a III. odolnosti, převážně byly vyzbrojeny kombinací zbraní L1 a M, některé byly osazeny zvony pro pozorování a zbraň D, OP-S 11 a 15 měly i dělostřelecký pozorovací zvon. Výstavbu prováděla firma V. Nekvasil, a.s., Praha-Karlín.

2. stavební podúsek - Jaktař
Navazoval na 1. podúsek, obtáčel Opavu na severu a severozápadu a pokračoval západním směrem k Milostovicím. Opět přehrazoval několik komunikačních spojů, přičemž zajímavým způsobem byl zesílen zlom linie v průchodu přes silnici a železnici na Krnov a silnici na Bruntál - před pěchotní srub OP-S 22 zde byly předsunuty 2 sledy LO. Objekty OP-S 16 "Střední pole", OP-S 17 "Nad silnicí", OP-S 18 "Sádrovna", OP-S 19 "Finanční budka", OP-S 20 "Na střelnici", OP-S 21 "Malý cvičák", OP-S 22 "Úvoz", OP-S 23 "Potok" a OP-S 24 "Gelovo pole" byly betonovány od července do prosince 1937 ve II. a III. odolnosti, byly vyzbrojeny zbraněmi L1 a M, některé zbraněmi D ve zvonech, OP-S 22 měl jedinou kopuli pro zbraň M v úseku. Pro dělostřelecké pozorování sloužily zvony na OP-S 18 a 22. Výstavbu prováděla firma Ing. Bohuslav Krýsa a spol., Moravská Ostrava.
Během června až srpna 1938 byla severní část oblouku TO kolem Opavy posílena. Mezi OP-S 9 až 19 bylo vloženo 12 zesílených "řopíků", přičemž objekt č. 9 mezi OP-S 11 a 12 je jediný svého druhu v celém čs. opevnění. Jedná se o objekt pro čelní palbu pěchotního PT kanónu označovaný LO vz. 37G. Měl postřelovat úvoz, který svými zbraněmi nemohly zasáhnou těžké objekty.

3. stavební podúsek - Milostovice
Navazoval na 2. podúsek východně od Milostovic, pokračoval západním směrem k Jamnici, kde byl přerušen tvrzí "Šibenice" a pokračoval sruby OP-S 37 a 38 severně od osady Sádek. Linie měla dále pokračovat přes Židovský vrch ke kótě Gudrich (Skalka), kde měl srubem OP-S 45b celý podúsek končit. Od května do září 1938 se firmě Ing. Krýsa podařilo vybetonovat objekty OP-S 25 "Trigonometr", OP-S 26 "Milostovice", OP-S 27 "Paletovo pole", OP-S 28 "Mezicestí", OP-S 29 "Rozcestí", OP-S 37 "Pařížský vrch" a OP-S 38 "U Sádku". Opět byly ve II. a III. odolnosti, vyzbrojeny zbraněmi L1 a M, v případě OP-S 29 vpravo i minometem (zbraň G), na OP-S 27 a 37 byly použity těžké kulomety ve zvonech, na OP-S 28 a 38 měly být dělostřelecké zvony. Do konce září 1938 se nepodařilo osadit zvony na OP-S 25, 29, 27 a 38 a pozorovací zvon na OP-S 28. Zbytek podúseku byl v září 1938 ve značném stupni rozpracovanosti.

4. stavební podúsek - tvrz "Šibenice"
Opevněnou linii na západ od Opavy měla dělostřelecky zajišťovat jedna z nejmohutnějších tvrzí čs. opevnění. Měla mít 3 pěchotní sruby (OP-S 30 "Šibenice", OP-S 31 "U cesty", OP-S 32 "Kopaniny", všechny na obě strany zbraně L1 a M, 2 pěchotní zvony, pozorovací zvon), 2 dělostřelecké sruby (OP-S 34 "Březová", OP-S 35 "U vrby"), výsuvnou otočnou dělostřeleckou věž (OP-S 33 "Katastr"), minometnou věž (OP-S 33a) a vchodový objekt (OP-S 35a "Divá Hůra", napojení na podzemí výtahovou šachtou). Podzemí tvrze mělo být tak rozsáhlé (přes 3 km), že dopravu zde měly zajišťovat 3 elektrické vlaky podobně jako ve tvrzích Maginotovy linie. Tvrz byla umístěna v plochém a přehledném terénu, takže její povrch pomáhaly chránit i 3 sledy LO, které byly navíc posíleny 5-ti lehkými objekty předsunutými do předpolí tvrze. Od května do září 1938 byly částečně vyrubány podzemní galerie (nepodařilo se je však propojit), vyhloubeny šachty objektů OP-S 30, 31, 32, 35a, 5 pomocných šachet, provedeny výkopy pro objekty OP-S 30, 31, 32 a 34 (částečně) a základová deska pro OP-S 32. Z velké části byly dokončeny PT příkopy. S betonováním pěchotních srubů se počítalo do konce roku 1938, do dubna následujícího roku měly být hotovy ostatní objekty. Stavbu prováděla firma Lanna, akciová společnost stavební, Praha II.
Společně s tvrzí "Šibenice" byly zadány i samostatné pěchotní sruby OP-S 36a "Horní dvoják" a OP-S 36b "Dolní dvoják". Jde vlastně o "normální" srub rozdělený na poloviny, přičemž pravá navazuje na tvrzový OP-S 32 a levá stojí pod svahem ohraničujícím tvrz. Oba sruby působí do svého směru zbraněmi L1 a M, OP-S 36b navíc zbraní G, do září 1938 se je podařilo vybetonovat a na "áčko" osadit zvony.
Další části úseků TO spadající pod ŽSV IV směrem na západ k Jeseníkům se projekčně připravovaly, nebyly ale realizovány, tudíž se jimi zde nebudu zabývat.

Stav výzbroje a výstroje v září 1938
V 1. a 2. podúseku byly osazeny všechny zvony, ve 3. chyběly v objektech III. odolnosti (OP-S 25, 29), pozorovací zvon na OP-S 28 a na objektech, které byly betonovány jako poslední (OP-S 36b, 37, 38). Zvony pro zbraň N až po srub OP-S 22 byly rovněž vybaveny vnitřním zařízením (DZ-5) s velkou pravděpodobností včetně pěchotních periskopů vz. 38 (alespoň 1 na srub). Zbylé zvony byly provizorně vybaveny dřevěnými podlážkami, na místech chybějících zvonů vznikla kulometná střeliště z pytlů s pískem zakrytá stříškou.
Překážky byly hotovy z podstatné části - táhly se téměř kompletní až po OP-S 38, za OP-S 25 ale ještě nebyly zcela dokončeny PT příkopy a nahrazovaly je ocelové rozsocháče.
Spojení zajišťovala pevnostní telefonní síť. Ta byla na Opavsku vyměřována v dubnu 1938 a následně zadána firmě Dr. Ing. Antonín Schindler, Moravská Ostrava. V září 1938 byla síť značně rozpracována, byly vybetonovány komory severovýchodně a studny jižně od Opavy, na západ od města se ale s pracemi teprve začínalo. Je předpoklad, že zároveň s budováním telefonní sítě byly pokládány i antény zemní telegrafie jednotlivých srubů, bližší informace však chybí. S montáží vnitřní spojovací sítě vlastních srubů - telefony, zvukovody, žárovkovými návěstími - se počítalo až v roce 1939.

Vodoinstalace - důležitá složka soběstačnosti každého srubu - byla zajišťována firmami Sigmund - pumpy, Olomouc a Antonín Kunz, Hranice, jejichž čerpadla instalovaly firmy J. K. Rudolf (OP-S 6 až 15), Ing. Krýsa (OP-S 16 až 24) a Hygiea (OP-S 25 až 29, OP-S 36a až 41).
Výrobu a montáž prvků filtroventilace v 1. podúsek prováděla firma Pragoferra, Praha-Strašnice od března do června 1938. O 2. podúsek se postarala firma Janka a spol., a.s., Radotín. Instalaci v objektech 3. podúseku měly provádět firmy Radia (potrubí) a Janka (soustrojí).
Elektroinstalační práce (kromě osazování dieselagragátů) prováděly firmy Ing. Krýsa (OP-S 23 a 24) a J. K. Rudolf (zbytek). Samotné dieselagregáty na výrobu elektrické energie byly vyrobeny pro 1. a 2. podúsek, pro 3. byly rozpracovány. Škodováčtí montéři však dorazili do Opavy až 29. září, takže v kritické době byly všechny opavské objekty bez energie.

Nejdůležitější součástí každého bojového objektu jsou však zbraně a jejich pevnostní lafety. V tomto směru nebyla situace u dobudovaných objektů nejhorší. Hlavní zbraň - protitankový kanón vz. 36 spřažený s těžkým kulometem vz. 37 (zbraň L1) - byla dodávána a škodováckými montéry instalována od dubna 1938. V září tak byly vybaveny všechny sruby kromě "nejčerstvějších" OP-S 36a až 38. Plánovaná dotace střeliva byla dodána asi z poloviny. Druhou hlavní zbraní - dvojčetem těžkých kulometů vz. 37 (zbraň M) - byly zcela jistě do června 1938 vybaveny sruby 1. a 2. podúseku, s velkou pravděpodobností však byly do září tyto zbraně instalovány až po OP-S 36a. Lafetami pro lehký kulomet byly vybaveny všechny příslušné zvony, střílny pod betonem byly ale zajištěny jen po OP-S 24. Lafety pro TK do zvonů a pro zbraň M v kopuli OP-S 22 chyběly. Dotace střeliva byla zajištěna. Do objektů se již nedostaly časované ruční granáty vz. 38 určené do granátových skluzů, jejichž výroba se teprve rozbíhala. Stejně tak se v září 1938 zahajovala výroba kasematního minometu ráže 90 mm (zbraň G), takže sruby OP-S 29 a 36b se jich nedočkaly.

Pevnostní dělostřelectvo citelně chybělo. Jednak dodávky pevnostních houfnic a minometů byly naplánovány až na rok 1939, jednak speciální objekty pro tyto zbraně byly buď ve výstavbě (tvrz "Šibenice") nebo teprve v projektech (izolované dělostřelecké sruby u Horních Životic, Skrbovic a Dětřichovic, izolované minometné sruby) či úvahách (minometný srub na severním předměstí Opavy). Jedinou dělostřeleckou základnou pro opavský úsek tak byla stavebně již dokončená tvrz "Smolkov" patřící do úseku Moravská Ostrava, takticky však působící i ve východní části opavského úseku až po samotnou Opavu. Její nedodané pevnostní houfnice za mobilizace improvizovaně nahrazovala baterie 75 mm horských kanónů vz. 15.

Lehké opevnění
Lehké opevnění, které mělo tvořit druhou linii za pásmem TO a zesilovat jeho palbu bylo v úseku působnosti ŽSV IV ve značně pokročilém stavu. Na východ od Opavy se táhly 2 sledy a tvořily tak hlavní obranné pásmo (HOP). V oblouku kolem Opavy bylo vloženo 12 zesílených objektů. Od Opavy na západ se táhly 2 až 3 sledy LO až do Jeseníků, přičemž od Sádku tvořily HOP. Kromě úseků budovaných v září 1938 byly linie LO připraveny k obraně. Výstavbu zajišťovaly firmy Hublík a Šipka, Olomouc (Smolkov, Komárov, Karlovice, Mnichov), Ing. Schmalz, Olomouc (Jaktař, Suchý vrch, Dlouhá hora, Domašov), F. Střelec, Rychvald (Milostovice, Bretnov), Rössler a Kudlík, Č. Třebová (Sádek, H. Benešov), J. Komrska, Olomouc (Milotocký vrch), J. Drahoš, V. Mýto (N. Heřmínovy) a J. Česal, Olomouc (Jelení vrch).
Naší první zastávkou tedy byla tvrz Šibenice - tedy spíše lokalita, kde se měla nacházet, s výjimkou přebudovaných kanceláří firmy Lanna, jednoho zasypaného protitankového příkopu, místa, kde měl stát vchodový objekt a odvodnění podzemí jsme totiž nic jiného nezhlédli. Jedinou opravdovou návštěvou Šibenice tak byl průzkum 3 revizních šachet, z nichž jsme jednu vynechali pro její značné poškození. Pravda, hledání betonových zabahněných poklopů v lese plném komárů bylo sice z úkolu pro bunkrologa náročnějších, ale podařilo se.

Dalším bodem programu byl pěchotní srub OP-S 36b Dolní Dvoják. Zde je na místě zmínit několik zvláštností:
1) intervalová protitanková překážka je přerušená potokem (podobně jako např. u KS-35 na Králicku, ale zde je řešení mírně odlišné-práh není potopen, nýbrž úplně přerušen
2)objekt je zapuštěn pod skálu svahu, na němž stojí jeho soused, tak těsně, že zához je prakticky poloviční, co se týče šířky
3)střílny hlavních zbraní byly vytrženy, dochovala se jedna německá střílna z roku 1945

Z dnešního stavu je zajímavá rovněž krásně dochovaná střílna pro zbraň G a studna, jež je cca 20cm pod vodou, díky čemuž je spodní patro zatopeno. Překvapila nás i na první pohled poměrně nízká kvalita betonu a především cihlelných příček. I když vzhledem k tomu, že objekt byl betonován v srpnu 1938, lze pochopit hektické tempo prací...

Dále jsme pokračovali v průzkumu linie srubem OP-S 38 U pomníku-jednalo se o neplánovanou zastávku, neboť nás začal tlačit čas a chtěli jsme ještě něco z opavských srubů vidět. OP-S 38 nás zaujal i přes své značné poničení-z pomocných a hlavních střílen nezůstala na svém místě ani jedna, zvony nebyly osazeny a ve spodním patře se nacházelo cca 120 cm vody. Ale drobných zajímavostí se tu našlo dost a dost-Němci upravená vchodová střílna,pancéřové dveře otevírané na opačnou stranu, na křivo umístěné držáky pozorovacích vložek u pomocných střílen, atypicky do oblouku zakřivené schodiště...

Jelikož se čas nachýlil a polovina naší výpravy byla limitována účastí pouze jednodenní, popohnali jsme auta směrem k OP-S 10 Křižovatka. Tento srub je známý jako jedno z nejstarších muzeí čs. Opevnění - pan Jatzek zde uplatňuje nezvyklou koncepci - polovina objektu je ponechána ve stavu, v jakém se o něj v roce 1945 vedly urputné boje (bylo zde mimo jiné umístěno velitelství 17. pancéřové divize, z toho důvody vznikly na objektu kulometné střílny), je známa fotografie se zničenou německou technikou v bezprostřední blízkosti týlu srubu. Osádka byla zabita výbuchy náloží a plamenomety - a údajně pohřbena před vchodem do srubu. Polovina je tedy ve zdevastovaném stavu - vytržený zvon, německé střílny, četné zásahy od ruských tanků a děl... druhá půlka srubu se naopak nachází ve stavu blížícímu se roku 1938 - ovšem poněkud nepřehledně působí množství popínavých rostlin na hácích na maskovací sítě - zda mají simulovat krycí kamuflážní masku objektu, nevím... dovnitř jsme se bohužel nedostali, ale v interiéru má být bohatá expozice modelů čs. Opevnění a rovněž památník sovětským jednotkám. Za zmínku stojí rovněž originální zvon (ovšem o jeho původu lze spekulovat) a krycí masku z kolejnic, která se vyskytovala převážně na Petržalce a na Ostravském úseku.

Pokračovali jsme přes OP-S 11, který je - i přes dezolátní stav - v rekonstrukci skupinou nadšenců a mířili k největší místní raritě-LO vz.37 typ G. - viz článek -

Tímto průzkum skončil pro první den skončil a polovina naší výpravy zamířila do Hlučína na nocleh. Druhý den začal průzkumem OP-S 9, kterou jsme rovněž složitě hledali v polích a remízcích - srub sám byl tak zarostlý náletovými dřevinami, že byl do vzdálenosti 20m prakticky nezpozorovatelný. Na lukách je opravdu příhodný název pro objekt, jenž je často zaplavován a byl postaven jako jednopatrový. Zajímavostí jsou opět dochované střílny německého původu, stejně jako zákopy v záhozu, používané jako kryt techniky před dělostřeleckou palbou-ty jsou ovšem tak zarostlé, že jsou nezjistitelné. Interiér srubu na tom nebyl nejhůře-nejpozoruhodnější jsou značky elektřikářů z doby stavby na kdysi vybílených stěnách srubu stejně jako studna,zvýšená o 50 cm a přesunuta do mezery za vchodovou střílnou tak, že obsluha přes ni musela přelézt je atypická.

Po návrat z OP-S 9 jsme se odebrali do areálu opevnění Milostovice. Němci měli s milostovickým úsekem speciální záměr – vybudovat zde ženijní cvičiště pro nácvik zdolávání opevnění. Proto zde nebyly pancéřové prvky trhány, ale naopak doplňovány. Na OP-S 25 tak byly osazeny zvony z MO-S 14 a 17, OP-S 28 dostal místo dělostřeleckého pozorovacího zvonu obyčejný z MO-S 3, který však byl pouze naležato položen přes prázdnou šachtu, a na OP-S 29 byly přivezeny zvony z MO-S 9 a 10. Takto doplněný úsek posloužil Němcům jednak ke zkouškám bombardování střemhlavými bombardéry, ale údajně i k výcviku svých jednotek ve zdolávání opevněné linie.
Na jaře 1945 byl milostovický úsek (stejně jako i zbytek linie Ostrava – Opava) připravován k obraně před postupující ruskou armádou. Výhodou bylo, že pancéřové prvky zde nebyly vytrhány jako jinde, proto bylo dokonce možné instalovat i původní čs. protitankové kanóny vz. 36 (snad v sólo provedení bez spřaženého kulometu) přivezené ze skladu v Dubnici nad Váhom. Jak známo, o německé obranné pásmo využívající předválečných čs. opevnění se během dubna 1945 tvrdě bojovalo a tyto boje snad částečně zasáhly i milostovický úsek, o čemž svědčí některé nálezy. Podle informací z německých zdrojů se po obsazení Opavy fronta na několik dní zastavila právě před Milostovicemi, přičemž srub OP-S 24 drželi Rusové a OP-S 25 Němci. Ti byly nuceni ustoupit až pod hrozbou obklíčení.

Po ukončení bojů byl OP-S 29 ruskými vojáky nacpán kořistní municí a ta byla posléze odpálena (jiná verze předpokládá odpálení munice ustupujícími Němci). Výsledkem bylo zničení objektu – týlové stěny byly rozvaleny, interiér totálně devastován, podlahy se propadly, levý zvon byl nepoškozený vyražen z šachty, pravý byl roztrhán na kusy. Ve střílně zničené stěny pravé střelecké místnosti zůstalo až do 60. let trčet torzo kanónu vz. 36. Ten byl pak nadšenci zachráněn, uschován a později rekonstruován do funkčního stavu a umístěn v muzeu čs. opevnění v Darkovičkách.
Dnes vznikl v Milostovicích areál čs. Opevnění, který zahrnuje objekty OP-S 25, 26 a 27. Plánem je uvést srub OP-S 25 U Trigonometru do původního stavu z roku 1938 - tedy lépe řečeno ho předběhnout. V expozici se také nachází největší zdejší unikát - zachované čištění pro zbraň L1, a to hned v čs. I německém provedení. Srub OP-S 26 je celkem typickým objektem TO, až na veškeré zachovalé pancéřové prvky, které působí na zdevastovaném čs. Opevnění exoticky. Na objektu OP-S 27 Paletovo pole je zajímavý-kromě lomení čelní stěny kvůli palebným vějířům kasematních zbraní-především pravý zvon. Jedná se o poslední originální zvon pro zbraň D u nás-a navíc,jak si můžete ověřit na manipulačním čepu-je určen pro tento objekt, i když byl osazen dodatečně.

Po prohlídce OP-S 25, která je velmi pozoruhodná a co rozsahu by se dala přirovnat muzeům v králickém úseku, jsme nastoupili zpáteční cestu.

Opavsko má své zvláštnosti a jedinečnosti, ale místní linie trpí značným poškozením díky blízkosti zástavby, zemědělských ploch a především následky bojů z roku 1945. I tak ale určitě stojí za vidění.

6. 9. 2009

Radary Würzburg Riese

Radary Würzburg Riese používala Luftwaffe v rámci protivzdušné obrany. V České republice  se kromě fragmentů základů nachází také dva kompletní radary /hvězdárna Ondřejov/ , z nichž jeden je dodnes funkční.

Mosty Bailey

Konstrukci mostu navrhnul na počátku čtyřicátých let Donald Bailey, úředník britského Ministerstva války pod vedením A.M. Hamiltona. Řešení tohoto mostu bylo patentováno, přijato do výzbroje a v roce 1943 byl tento most poprvé použit spojenci v Itálii. Bailey Bridge byl v průběhu války použit na všech frontách a nelze vyloučit jeho použití i v zemích bývalého SSSR, kam se mohl dostat v rámci spojenecké pomoci.Po druhé světové válce se Bailey Bridge rozšířil nejen na ostatní území Britského společenství národů (např. Indie), ale díky UNRRA se rozšířil v zemích střední a východní Evropy. Tímto způsobem se tyto mosty dostaly i na naše území.

Popis konstrukce Bailey Bridge (převzato z www.fronta.cz a www.davar.cz/badatelna):

Konstrukce těchto mostů je dobře promyšlená. Základem je svařovaný konstrukční prvek o rozměrech cca 3150x1550x180 mm a hmotnosti okolo 260 kg. Používá se na vodorovné nosníky a teoreticky zřejmě i svislé konstrukce pilířů. Prvek je svařovaný z ocelových profilů a plechových dílců pevnostní řady "52" (mez pevnosti v tahu 520 MPa, to je zatížení cca 52 kg na 1 mm2 průřezu). Horní a dolní pás tvoří dvojice profilů U 4" x 2" (101,6 x 50,8 mm, zhruba naše U 100) otočených stojinami k sobě. Svislice a šikmé zavětrování jsou z profilu I 3" x 1,5" (76,2 x 38,1 mm, zhruba naše I 80), výztuhy na spojích jsou z plechu tloušťky 1/4" (6,35 mm). Tyto prvky se spojují čepy o průměru 48 mm (to kupodivu neodpovídá žádné palcové míře) narážených buď do zesílených konců horních a dolních pásů pro vodorovné napojení, nebo do příčných výztuh mezi pásy pro vertikální napojení těchto prvků.

Prvky lze montovat a spojovat jak na délku, tak pro zvýšení únosnosti buď nad sebe nebo i vedle sebe. Rozteč mezi hlavními nosníky mostu daná konstrukcí příčníků je cca 3,70 m. Kostra mostovky (vozovky) je tvořena příčníky I 10" (254 mm, cca I 260) položenými na hlavní pásy a podélníky I 3". Kostra mostovky může být namontována jak na horní (výjimečně), tak i na spodní pás. V případě montáže několikapatrového nosníku, pak tedy může být i mezilehlá. Samotná mostovka pak může být např. dřevěná, či z ocelového plechu, trubek, klád a podobně.

Příhradový nosník má tvar dvou spojených písmen K. Na koncích jsou zakončení typu samec/samice umožňující snadné spojení příhrad pomocí ocelových čepů. Mostovka pak nabízí komunikaci o šířce cca 3,5 m. Příčné nosníky uchycené ke spodní části příhrad přesahují mostní konstrukci a slouží k montáži chodníků vedle vozovky. Příhradové nosníky je možné umisťovat vedle sebe i nad sebou (většinou max. 3), vznikají pak mostní konstrukce označované kódy X/Y, kde X je počet příhrad v podélném směru a Y je počet příhrad nad sebou. V našich končinách je nejběžnější konfigurace 2/1. Nosnost mostu se zdvojením či ztrojením příhrad výrazně zvyšuje, například 45 m dlouhý most v konfiguraci 3/3 unesl tank Churchill i s přepravníkem, tedy celkem 70 tun! Mostovku nesou příčné nosníky, na nichž spočívá vozovka z prken nebo ocelová (ta zejména u vojenských aplikací, kdy dřevo příliš trpělo přejezdy tanků).

Stavebnici doplňují další prvky pro krajní pole, svislé výztuhy, svorky, ložiska a patřičné nástroje a montážní přípravky (viz. obrázek).

Mosty se montují zpravidla na břehu a vysouvají v ose na protější břeh. Montáž mostu provádí ženijní četa, vybavená nákladním automobilem tak, že postupně sestavuje jednotlivé segmenty na zemi a za pomoci nákladního automobilu jej postupně "tlačí" k protějšímu břehu. Při tomto způsobu montáže je na zemi vždy vyšší počet segmentů než ve vzduchu, aby nedošlo k převážení. Lze je však samozřejmě montovat i letmo a nosníky se dají využít i pro opravy či zesílení stávajících mostních konstrukcí.

V České republice se nachází několik desítek těchto mostů, ať už v podobě mostů trvalých či "dočasných", tak i ryze účelových.

Mosty Bailey Bridge patří k nejzdařilejší konstrukci druhé světové války a právem jsou dodnes bez výrazných změn nejen používány, ale také vyráběny. Donald Bailey byl za konstrukci tohoto mostu v roce 1946 povýšen do šlechtického stavu.

Odkazy na web

Některé moje fotogalerie:
Text: Tom

5. 9. 2009

K-Bg-S 11 "Na svahu"

V letošním roce jsme měli možnost navštívit nepřístupný srub dělostřelecké  tvrze HURKA. O samotné tvrzi, kterou jsme rovněž navštívili, bude pojednáno v v dalším připravovaném článku.

Související fotogalerie

K-Bg-S 11 "Na svahu"Dělostřelecký srub levostraný
Kubatura: 5350 m3
Betonáž: 6.až 10.9. a 4.až 13.10. 1937
Zvony lk: typ AJ/N, osazeny květen- červen 1938, hmotnost 52 tun

Exteriér
V letech 1939 - 40 byl srub silně postřelován německou armádou. Při zkouškách byly mimo jiné použity též protibetonové střely Röchling. Pomocí nich se dokonce podařilo několikrát prostřelit 3,5 m silnou čelní stěnu (viz foto). Celý povrch objektu byl touto střelbou poškozen, zvláště těžce
v oblasti střílen a krakorců.
Obdobné škody nese i čelní stěna, která byla předem zbavena kamenné rovnaniny a záhozu. Zához byl úzkolejnou železnicí převezen před hlavní střílny objektu, kde nyní tvoří neuspořádané vyvýšeniny.
V čelní stěně objektu je možno jednak spatřit zabořené zbytky střel Rochling (viz foto) a taktéž jsou zde viditelné zbytky staveniště - fundament drtiče (viz foto). Při obhlídce objektu nelze přehlédnout revizní šachtu s původními skobami žebříku. Ta je nyní z větší části zasypána odpadky a sutí.
V současnosti je objekt z velké části zbaven náletových dřevin, probíhají práce na vyčištění ochranného příkopu. Zde je možno vidět unikátní škrabku na obuv v blízkosti nouzového východu (viz foto) a vybrání ve stěně ochranného příkopu (viz foto), kde měl být umístěn původní žebřík.
Dva zvony lk byly osazeny v polovině roku 1938, poškoženy postřelováním přežily válku, aby pak byly v padesátých letech vytrženy Kovošrotem n.p. To bohužel znamenalo další poškození křídel objektu.
Oproti tomu jsou velice dobře zachovány hlavní střílny objektu pro pevnostní houfnice ráže 10 cm vz. 38, které jsou poškozeny jen povrchově zbraní malé ráže. Jsou zde vidět jednak distanční podložky (viz foto), které umožňovaly přesné osazení střílen, a taktéž výklenek v rámu střílny, kde měla být osazena pancéřová dvířka na ochranu zbraně při postřelování.
Posledním zachovalým atypickým ocelovým prvkem je střílna lk pro obranu povrchu tvrze, osazená nad nouzovým východem v horním patře srubu. Tato střílna je bohužel z vnitřní strany poškozena výbuchem (viz foto).
Střílna lk na obranu ochranného příkopu je vytržena a zazděna.

Interiér
K 1. říjnu 1938 byly ve srubu hotovy rozvody el.energie (včetně osazení nejsilnějších žárovek objektu o příkonu 25 W) a vody, práce probíhaly na filtroventilaci. Byly namontovány kulomety ve střílnách lk. Neosazeny však zůstaly tři střílny pro houfnice vz.38 ráže 10 cm. Taktéž neosazena zůstala šachta dvou výtahů Vý IV do podzemí tvrze. Bylo osazeno a zachovalo se zábradlí ve schodišťové šachtě srubu (viz foto).
Interiér srubu je opět hodně poškozen postřelováním objektu včetně průhybu 3,5 m silné čelní stěny, a zvláště náložemi, umístěnými uvnitř srubu. Proraženy jsou podlahy u střílen první a druhé houfnice (viz foto), podlaha levého zvonu (viz foto). Prakticky nepřístupné zůstává
spodní patro objektu, kde je výbuchem zatarasena chodba k OM druhého a prvního děla.
Poškozena je také střílna lk na obranu povrchu tvrze. Betonová podesta na její obsluhu chybí.
Zajímavým ocelovým prvkem jsou dva Žo (ženijní otvor) v četně konzol na zavěšení kladkostroje v horním patře objektu. Jeden je opět poškozen výbuchem a má ohnuté kramle žebříku (viz foto).
V současnosti probíhají práce na zabezpečení interiéru a montáž nového zábradlí ve schodišťové šachtě objektu z důvodu plánovaného častečného zpřístupnění objektu.

Text: Michal