Diana GmbH.

V minulém roce jsme společně navštívili oblast, kde za 2. světové války probíhala výroba stíhacích letounů Messerschmitt BF-109 (nesprávně označovaných jako "Mezek"; toto slangové označení se týká až poválečných strojů, kam byly zabudovány motory JUMO).

Související fotogalerie

Historie továrny Diana sahá do roku 1943, kdy 2. listopadu proběhl krátce po poledni (čtvrtý) letecký nálet 200 bombardérů 15. letecké armády USAAF na závody Wiener Neustadter Flugzeugwerke (WNF) ve Vídeňském Novém Měste (Wiener Neustadt). Od tohoto dne nálety neustávaly a donutily vedení závodu hledat útočiště dále od nepřátelského letectva a hlouběji v zemi.

• Wiener Neustadter Flugzeugwerke, rozdělení výrobních závodů
• Werk I: Wiener Neustadt, Wienerstraße
• Werk II: Wiener Neustadt, Pottendorfer Straße
• Werk III: Fischamend
• Werk IV: Obergrafendorf
• Werk V: Klagenfurt

Nálety na závody Wiener Neustadter Flugzeugwerke:

• 1. nálet: 13. srpna 1943, 13:52 hod.; výpadek měsíční výroby 30% (nálet provedlo 61 strojů B-24 Liberator)
• 2. nálet: 1. října 1943, 12:45 hod.; výpadek měsíční výroby 50%
• 3. nálet: 24 října 1943 - neúspěšný, bomby dopadly mimo městskou zástavbu
• 4. nálet: 2. listopadu 1943, 12:15 hod.; obnovení výroby až v březnu 1944 (nálet provedlo 200 strojů B-24 Liberator)
• 5. nálet: 5. dubna 1944; včetně pobočných závodů
• 6. nálet: 23. dubna 1944; včetně pobočných závodů
• 7. nálet: 10. května 1944; včetně pobočných závodů
• 8. nálet: 24. května 1944; včetně pobočných závodů
• 9. nálet: 29. května 1944; včetně pobočných závodů
• 10. nálet: 8. června 1944; včetně pobočných závodů
• 11. nálet: 8. července 1944 na pobočku WNF v Markersdorfu u St. Pölten; zničení provozů koncové montáže
• 12. nálet: 23. srpna 1944 na pobočku WNF v Markersdorfu u St. Pölten; zničení provozů koncové montáže

1. března 1944 byl v Berlíně zřízen Jagerstab, říšský řídící orgán, který měl koordinovat nejen opravy neustále ničených výrobních závodů, ale také jejich přesun do bezpečí. Mezi úkoly tohoto orgánu nepatřilo pouze stěhování továren do podzemních štol a jeskyň, ale také kompletní logistické zajištění zásobování a pracovních sil. Tento orgán rozhodl o přesunu výrobních sil do "Výrobního okruhu (Fertigungsring) Protektorát" a to do tří nevyužitých tunelů na rozestavěné železniční trati Brno - Křižanov - Žďár nad Sázavou.



Soustavné nálety si vyžádaly přeorganizování výroby do čtyř nezávislých soustav, zvaných Fertigungsring, z nichž každá soustava měla nezávislé subdodavatele.

Výrobní okruhy:

• Fertigungsring Nieder-Donau (závod WNF)
• Fertigungsring Kärnten Fertigungsring Ungarn
• Fertigungsring Protektorat (součástí byla Diana GmbH)

Výroba stíhacích letounů Bf 109 v provozu Diany věrně kopírovala mateřský závod WNF. V polovině roku 1944 padlo rozhodnutí nepřevádět výrobu v WNF na modernější a výkonější verzi Bf 109K, která se lišila zejména použitím modernějšího a výkonějšího motoru DB605D, ale jít cestou inovace stávajícího typu G6 (později označovaném jako G14) - inovaci, tzn. zástavbu nové pohonné jednotky do stávajícího draku řešila firma Erla z Lipska. Spojením stávajícího draku Bf 109G-6 s moderním motorem bylo jednodušší a rychlejší, než zavedení zcela nového a výrazně inovovaného typu 109K do výroby. Tento nový model získal označení Bf 109G-10 (v oficiálním přehledu typů Bf 109 je u této verze poznámka "Bastard Flugzeug der Fertigung Erla"). Výroba Bf 109G-10/U4 začala ve WNF v prosinci 1944, v Dianě dokonce již 10. srpna 1044.

• TTD Bf 109G-10
• Délka: 8,85 m
• Výška: 2,5 m
• Rozpětí: 9,92 m
• Maximální rychlost: 685 km/hod. ve výšce 6300 m
• Cestovní rychlost: 525 km/hod.
• Dolet: 640 km
• Dostup: 12.500 m
• Vzletová hmotnost: 3.383 kg
• Motor: DB605D
• Obsah motoru: 35,7 l
• Palivo: benzín C3 (96 oktanů) nebo C2 (87 oktanů)
• Výkon motoru: 1850 k
• Hmotnost motoru: 724 kg
• Objem nádrže: 400 litrů
• Radiovýbava: FuG16ZY, výkon 10 W, rozsah 38,4 - 42,4 MHz, dosah 250 km (ve výšce 4.000 m)
• Radiolokátor: FuG250 "Naxos-Z"
• IFF (Identification Friend or Foe): FuG25a (vysílač 168 MHz, přijímač 117-133 MHz)

Co je to IFF? Je to vlastně "odpovídač", který odpovídá na sekundární aktivní radar, který právě potřebuje ke své činnosti toto zařízení na palubě letadla (tedy odpovídač). Na zemi je umístěno zařízení, které se nazývá dotazovač a přijímač sekundárního radaru. Dotazovač se v pravidelných intervalech dotazuje a každý dotázaný odpovídač odpovídá svým kódem, který má přidělený pro daný let od řízení letového provozu. Sekundární radar tedy dokáže identifikovat jednotlivá ledadla a navíc odpovídač je spojen s palubním výškoměrem takže do odpovědi může být zakódována i výška letadla. Německá Luftwaffe byla první na světě, který tento systém (přítel-nepřítel) zavedla do výzbroje.

Výrobní série pocházející z DianyV továrně Diana byly montovány letouny modifikace U4 (Umbausatz 4), tzn. vybavené 30 mm kanonem MK 108 v ose vrtule. Tento kanon měl výrazně kratší hlaveň, nižší úsťovou rychlost a vyšší kadenci. Zvláštní funkcí bylo zasouvání prázdné nábojnice zpět do nábojového pásu. Na letouny byla montována větší podvozková kola o rozměru 660 x 190 mm.

TTD MK 108

• Hmotnost střely: 330 – 370 g
• Hmotnost kanonu: 61 kg
• Kadence: 600 ran/min
• Úsťová rychlost střely: 500 m/s

Výrobní čísla (Werknummer) strojů Bf 109G14/U4 pocházejících z Diany 510 xxx 511 xxx512 xxx Výrobní čísla (Werknummer) strojů Bf 109G10/U4 pocházejících z Diany 612 xxx (prokazatelně 612 700 - 612 900) 613 xxx (prokazatelně 613 000 - 613 200)

Poslední bojová mise Bf 109 se odehrála 8. května 1945 mezi osmou a devátou hodinou ranní ve výšce kolem čtyř tisíc metrů při leteckém souboji nad Brnem, při kterém Erich Hartmann z /JG 52 (Jagdgruppe) zaznamenal sestřelením Jak-9 svoje 352. vítězství. Erich Hartmann (známý také jako "Bubi") absolvoval za dva a půl roku služby u Luftwaffe (nasazen byl 10.10.1942) 1405 bojových misí a se svým počtem sestřelů se stal nejúspěšnějším pilotem Bf 109.

Železniční trať Brno - Křižanov - Žďár nad Sázavou
Mnichovská "dohoda" z roku 1938 výrazným způsobem zasáhla do podoby České republiky a vynutila si významné změny v železniční síti. V Sudetech a tedy území, které připadlo nacistickému Německu se nacházely důležité železniční tratě Olomouc - Litovel nebo Česká Třebová - Brněnec. Z tohoto důvodu bylo urychleně rozhodnuto o výstavbě nové železniční tratě v již zmíněném úseku. Plán na postavení tohoto 121 km dlouhého úseku železniční tratě byl přijat v listopadu 1938. Na tišnovském úseku trati se na stavbě podílely pražské firmy Ing. Bedřich Hlava (úsek Řikonín - Níhov) a Ing. Zdenko Kruliš (Tišnov - Řikonín). Krulišova firma se podílela také na výstavbě pohraničního opevnění (tvrz Bouda).
Stavba tratě pokračovala velmi pomalu a s přibývajícími válečnými léty se postupně zpomalovala, až na trati zůstalo pouze několik dělníků. Přesto se podařilo vybudovat všechny tři tunely, které posléze sehrály významnou roli v našem příběhu.

TunelyNa trati mezi Tišnovem a Níhovem se nachází celkem 3 železniční tunely, označené takto:

• 217A - tunel "jednička" (Werk I., krycí název Storch nebo Ursula) v Mezihoří V tomto tunelu se vyráběly kompletní trupy Bf 109. Na obvyklých přípravcích usazených na kolejových vozících byly postupně sestavovány jednotlivé sekce trupu, čímž vznikl základní konstrukční celek Bf 109 („Rumpfbau”). Tento základní díl byl nastříkán barvami a postoupil k dalším pracem. Začalo se do něho montovat veškeré vnitřní vybavení, tj. vybavení kabiny, radiostanice, elektrické rozvody atd („Vormontage”).Větší část tunelu byla rozdělena na dvě podlaží a trupy byly sestavovány a vybavovány na obou z nich. Přibližně v první třetině délky linky obdržel trup podvozkové nohy a dále pokračoval po své ose. Následně byly instalovány ocasní plochy, kabina, radiostanice a nakonec motor, jeho kryt a zbraně („Zwischenmontage”). Vrtule dostala pouze jeden vrtulový list. Tunel opustil na tišnovském portálu hotový trup Messerschmittu Bf 109, dokonce s odzkoušenou radiostanicí.
• 217B - tunel "dvojka" (Werk II., krycí název Storch, Gustav nebo Gerhard) mezi Kutinami a Níhovem V tomto tunelu vznikaly součásti pro křídla. Nacházely se zde proto převážně obráběcí stroje, ale také skladiště drobných dílů, jako kuličkových ložisek, matic,šroubů, svorníků, podložek atd. Mezi tunelem 217B a 217C se nacházela kovárna.
• 217C - tunel "trojka" (Werk III., krycí název Stieglitz, Zacharias nebo Otto) mezi Kutinami a Níhovem Třetí 513 m dlouhý tunel označovaný jako „objekt 217 C” ukrýval výrobu křídel. Na rámových šablonách zde vznikala kompletně vybavená křídla, která byla následně převezena přes údolí k objektům zvaným na „Podlazí”, kde obdržela kamufláž a výsostné označení. Stříkací boxy se nalézaly v dřevěných barácích původních skladů materiálu pro stavbu trati.

V tunelech v době Diany nebyly položeny koleje a protože byly od počátku stavěny pro dvojkolejný provoz, byly poměrně prostorné. I z tohoto důvodu bylo v tunelech vybudováno dřevěné "patro", takže výroba mohla současně probíhat ve dvou úrovních. V horním patře tunelu 217B probíhala pravděpodobne montáž palubních zbraní - do této části výroby neměli totálně nasazení dělníci přístup. (Pověsti hovoří o tom, že zde byla vyvýjena německá tajná zbraň. Ačkoliv toto tvrzení asi nebude zcela pravdivé, jisté je, že se v okolí nachází zajímavá a ne zcela pochopitelná stavba umělé nádrže, lidově zvané podle nepravidelného tvaru "kopyto". Nepravidelný tvar evokující přirozený rezervoár měl nádrž a zejména její okolí chránit před bombardováním, protože místo bylo z výšky jednoznačně identifikovatelné. Účel nádrže je dodnes neznámý*, podle lidových pověstí zde měl probíhat výcvik potápěčů. Nádrž mohla být využívána i jako požární nádrž nebo rezervoár pro vodní lis, umístěný v provozu Werk III. Voda do nádrže byla přiváděna 100 m dlouhým potrubím o průměru 40 cm.)

* Podle informace, která mi byla poskytnuta formou komentáře ve fotogalerii, měla nádrž sloužit ke kontrole křídel, čemuž by odpovídal tvar.

Tunely byly pro potřeby válečné výroby upraveny - vchodové portály byly zazděné a opatřené pouze malými vchodovými brankami, za touto zdí byly betonové stěny proti tlakovým vlnám. V okolí tunelu 271A vznikly další podzemní prostory, které byly po válce většinou zasypány. Z tohoto tunelu vedly dvě boční "únikové" chodby ven, z nichž jedna (nyní zasypaná) ústila vlevo od Tišnovského portálu tohoto tunelu a druhá (zazděná a nyní opět "přístupná") ústila ve svahu nad Dolními Loučkami. Od roku 1944 byly podlahy v tunelech vybetonovány. Osvětlení tunelu zajišťovaly rtuťové lampy, zářivky a "nouzové osvětlení" ve formě 20 - 30 cm širokých pruhů fosforeskující barvy nanesené na stěnu tunelu.

Počet pracovníků v provozech Diany

Provoz: Plánovaný počet / Stav na konci války
Werk I (217A): 2.500 / 1.301
Werk II a Werk III (217B a 217C): 2.600 / 1.504

Ostatní provozy
Protože v prostoru tunelu 217A-C a jeho okolí probíhala pouze část výroby, byla výroba stíhaček z WNF přemístěna i do dalších míst na Moravě:

• Tunely 218D a 218E v Brně - Husovicích
• Ústřední sklad nářadí, motorů a zbraní Kuřim (Zbrojovka Brno, nyní TOS a částečně věznice); Výroba motorů Olomouc (Milo)
• Výroba pláště chladiče (pouze do roku 1944) Prostějov (firma Hanisch und Co. Kleiderfabrik Prossnitz, nyní OP Prostějov)
• Výroba ocasních ploch (pouze do roku 1944) Bučovice (DEAG, nyní UP závody)
• Výroba ocasních ploch Vojenské letište Brno - Slatina
• Konečná montáž, zalétání Vojenské letište Křižanov (nedokončené, mimo území dnešního letiště)
• Konečná montáž, zalétání Vojenské letište Prostějov

Drážka Tišnov - Kutiny
V průběhu stavby trati vybudovaly stavební firmy úzkorozchodnou drážku o rozchodu 760 mm. Trať začínala na nádraží v Tišnově a dále pokračovala přibližně v úrovni dnešní trati do Předklášteří a dál kolem říčky Loučky do Mezihoří. V Mezihoří drážka vedla jak k dřevěnému skluzu (po kterém se dopravovaly hotové trupy stíhaček dolů), tak pokračovala dále kolem říčky Libochůvky. Údolím Libochůvky s dodnes zachovanými památkami (náspy, kryty) vedla až do pracovního tábora na Kutinách. Zde drážka v podstatě končila, do konce války se nepodařilo zprovoznit poslední úsek trati směrem k Níhovu.
Celková délka drážky byla asi 14 km. Drážka byla vybudována velmi rychle, což se výrazně projevilo na její kvalitě. Již po první zimě v roce 1945 byla trať silně poškozena (místní říčky se na jaře pravidelně rozlévají z řečište) a do konce války se ji nepodařilo plně zprovoznit. Drážka sloužila k dovozu polotovarů a vyjímečně také osob. Vláček se místy pohyboval rychlostí nižší, než je rychlost chůze! Hotová letadla byla proto odvážena na nákladních automobilech. Po válce už nebyla trať drážky obnovena, stavební firmy, které se vrátily dobudovat trať využívaly pouze dílčí úseky. Trať i s vybavením byla postupně "znárodněna" (tedy rozkradena) a různé její části můžeme dodnes najít v okolí (železné pražce apod.) Stejně jako bylo rozkradeno vybavení tratě, částečně takto vzalo za své i vybavení a materiál z továren. V okolí je údajně řada skleníků, bazénů a kůlen postaveno z plechu, pístů a hydraulických komponent původně určených pro stíhačky.
Strojní vybavení továrny demontovala Rudá armáda a odvezla ho do Sovetského svazu jako svoji válečnou kořist.

Pracovní tábor Kutiny
Pracovní tábor byl zřízen pro potřeby totálně nasazených dělníku na samotě Kutiny, kde bylo postaveno 28 dřevěných baráků. Zároveň zde byla postavena i kuchyně a jídelna, ošetřovna a barák pro policejní ostrahu. Jeden dřevěný barák byl určen pro ubytování 160 osob. Po 9. květnu 1945 převzala pracovní tábor na Kutinách Rudá armáda a zřídila zde první sovětský zajatecký tábor. V něm byly zadržovány osoby podezřelé osoby, lidé zavlečení sem ze Sovětského svazu na nucené práce. V tomto táboře bylo údajně zadržováno 3000 osob. Kromě občanů Sovětského svazu zde byli vězněni němečtí vojenští zajatci, kteří se po válce podíleli na vyklízení tunelu.

Ve vojenském zajateckém táboře - přestože zde byl zřízen lazaret - se šířily nemoci a zemřelo zde 118 vojáků, kteří byli pohřbeni na Balákově poli. Exhumace ostatků proběhla v roce 1995. Přímo na Kutinách (pod skálou) bylo na konci války zastřeleno a pochováno 6 německých vojáků. Jejich těla byla krátce po válce exhumována a nyní jsou vojáci pohřbeni Žďárci. Část baráků se zachovala až do dnešních dnů a byla přestavěna na hospody nebo ubytovny pro turisty.

Pokud patříte ke čtenářům níže uvedených knih, možná máte pocit, že jsou lesy kolem říčky Halda a Libochůvka plné duralového plechu a v každé druhé chalupě mají na dvoukoláku kola z "mezka". Pokud půjdete hledat tyto "památky", pravděpodobně toho mnoho nenaleznete a možná budete i zklamaní. To, co zde naleznete v míře vrchovaté je hlavně krásná příroda, dochované pozůstatky unikátní lesní železnice a technických památek, týkajících se nepříliš šťastné epochy našich dějin.

Literatura:

• Vladimír Ustohal: Tunely pro Messerschmitty
• Miroslav Vaněk: Diana - Továrna na smrt
• Aleš Janda, Tomáš Poruba: Messerschmitty Bf 109G-10 / U4, Production & Operational Service
• Jerry Scutts: Messerschmitt Bf 109- Česko-německý fond budoucnosti; Různé podoby nucené práce ve studiích a dokumentech

Odkazy na další podobné objekty blogu:
http://opevneni.blogspot.com/2011/04/zakladna-v1-v-siracouourt-francie.html
http://opevneni.blogspot.com/2011/02/blockhaus-francie-stranka-ve-vystavbe.html
http://opevneni.blogspot.com/2011/02/mimoyecquec-base-v3-francie.html
http://opevneni.blogspot.com/2011/02/baterie-todt-francie.html
http://opevneni.blogspot.com/2011/01/la-copulla-francie.html
http://opevneni.blogspot.com/2009/08/flakturm-ve-vidni.html