Na základě setkání s panem Miroslavem Kejzlarem na Fort Expo 2008 a na návštěvě Stachelbergu v minulém roce, kdy jsme spatřili výbornou expozici v unikátně rozestavěném a zachovaném podzemí, v nás hlodala myšlenka na návštěvu nepřístupných částí podzemí tvrze.
Tvrz Stachelberg měla být s 918 muži posádky a 12 objekty (4 pěchotní sruby - z toho jeden s otočnou kulometnou věží, dvě dělostřelecké otočné věže, dva dělostřelecké sruby, dvě minometné věže, dělostřelecká pozorovatelna a vchodový objekt) největším opěrným bodem čs. opevnění.
Foto - Michal
Stavební práce byly zadány spojeným firmám Konstruktiva a.s. a Ing.Zdenko Kruliš výnosem MNO čj.35.356/Taj.hl.št.ŘOP 1937 ze dne 18.9.1937. Prvním pracovním dnem byl 16. říjen 1937. Lhůta k dokončení hrubé stavby byla stanovena na 24 měsíců (bez nezadaných objektů T-St S 76a, 79 a 80). Zadávací částka činila 49.261.730,21 Kč, předpokládaná cena včetně vybavení pak 145.193.658,00 Kč. K 31. srpnu 1938 bylo na stavbě tvrze Stachelberg zaměstnáno 1 482 dělníků a 14 úředníků. Z velkolepých plánů se ovšem podařilo dokončit pouze torzo - tato často používaná věta o čs. opevnění v souvislosti se Stachelbergem nabývá plného významu, protože z celého komplexu byly dokončeny jen základové desky pěchotních srubů TS-71, TS-72, TS-74, výkopy pro dělostřelecké otočné věže a dělostřelecké sruby, štola pro vchodový objekt, zhruba 200m překážek a vybetonovat pěchotní srub TS-73 „Polom“ (druhý největší pěchotní srub na čs.opevnění). Podzemí bylo vylámáno v plném profilu asi z 80%, co se týče betonáže bylo vybetonováno zhruba 15%. Stachelberg tedy nebyl v září 1938 v žádném případě bojeschopný(srub TS-73 byl nouzově vyzbrojen alespoň kulomety) a případná obrana úseku by ležela na sledech LO a okopech.
Co se týče našeho průzkumu - v levé kasematě srubu TS-73 (ten je dnes jediným bodem - pokud pomineme fakt, že činnost kamenolomu dnes již dosáhla skrz nadloží na úroveň hlavní galerie a muničních skladišť - kudy se lze do podzemí tvrze dostat), která slouží členům družstva Fortis jako zázemí při rekonstrukci, jsme se navlíkli do našich slušivých holinek, nasadili čelovky a vyrazili do podzemí. Po nafasování nezbytných důlních přileb jsme minuli běžnou návštěvní trasu.
Foto: Tom (2007)
Návštěvníci prochází vybetonovanou chodbou od schodiště z T-S 73 až na hlavní galerie, která je pouze ve výlomu. Odtud pokračují kolem odbočky k objektům T-S 74 a 77 k pomocné strojovně (měnírně elektrického proudu). Následuje prohlídka nedokončených podzemních prostor pod objektem T-S 75. Odkud se pak vracejí zpět ke schodišti v T-S 73. Oproti tomu my jsme odbočili a ztratili se v doprovodu p. Kejzlara ve tmě chodby směrem k dělostřeleckému srubu TS-77. Zde jsme byli pozastaveni závalem, ale srdnatě jsme nasadili atombordely JP-75 (pro tuto výpravu stylově zakoupené) a vydali se do ledové vody - kterou ČSLA ochranný oblek brzy propustil (JP-75 slouží jako ochrana před chemickými zbraněmi, nikoliv jako potápěčská výstroj - pozn. redakce ;) a my byli v roli trosečníků z Titaniku. Nicméně teplota vody blížící se nule nás nezastavila a shlédli jsme podzemí v následujícím stavu:
o, co jsme za 2,5 hodiny v podzemí viděli. Je zde voda a hlavně stále horšící se stav nadloží. My jsme se snažili navšívit i jižní část /objekty "71" a "76"/, sestoupili jsme na dno lomu, ale při pohledu na nestabilní výdřevu a nadloží odkryté galerie jsme od toho prozatím ustoupili.
Podzemí Stachelbergu je úžasné co se týče pozůstatků po stavbě (dilatační body,vyměřovací kolíky, neskutečně zachovalé bednění, části kolejnic) a rovněž po stránce podívané, která vypadá úchvatněji než návštěva leckteré jeskyně (cca 150 metrů před vchodovým srubem je geologický zlom - jedna hornina střídá druhou). Nejdůležitějším je ovšem fakt, že podzemí bylo zaplaveno díky akci čs. vojáků již od října 1938 - této skutečnosti vděčíme za fakt, že můžete ponořit ruku do ledové vody a vytáhnout zbytky stavebního stroje či nářadí... Rovněž množství výdřevy šachet, chodeb a sálů je prostě nepopsatelné a (co se ukrývá v podzemí Skutiny je otázkou) zcela unikátní.
Stachelberg je výjimečným staveništěm tvrze - bohužel přírodní podmínky a těžba kamene mu nepřejí a tak každým dnem můžeme ztratit jednu z největších rarit pozůstatků čs. Opevnění.
Fotogalerie - Tom, 2007
Text: Honza
Tvrz Stachelberg měla být s 918 muži posádky a 12 objekty (4 pěchotní sruby - z toho jeden s otočnou kulometnou věží, dvě dělostřelecké otočné věže, dva dělostřelecké sruby, dvě minometné věže, dělostřelecká pozorovatelna a vchodový objekt) největším opěrným bodem čs. opevnění.
Foto - Michal
Stavební práce byly zadány spojeným firmám Konstruktiva a.s. a Ing.Zdenko Kruliš výnosem MNO čj.35.356/Taj.hl.št.ŘOP 1937 ze dne 18.9.1937. Prvním pracovním dnem byl 16. říjen 1937. Lhůta k dokončení hrubé stavby byla stanovena na 24 měsíců (bez nezadaných objektů T-St S 76a, 79 a 80). Zadávací částka činila 49.261.730,21 Kč, předpokládaná cena včetně vybavení pak 145.193.658,00 Kč. K 31. srpnu 1938 bylo na stavbě tvrze Stachelberg zaměstnáno 1 482 dělníků a 14 úředníků. Z velkolepých plánů se ovšem podařilo dokončit pouze torzo - tato často používaná věta o čs. opevnění v souvislosti se Stachelbergem nabývá plného významu, protože z celého komplexu byly dokončeny jen základové desky pěchotních srubů TS-71, TS-72, TS-74, výkopy pro dělostřelecké otočné věže a dělostřelecké sruby, štola pro vchodový objekt, zhruba 200m překážek a vybetonovat pěchotní srub TS-73 „Polom“ (druhý největší pěchotní srub na čs.opevnění). Podzemí bylo vylámáno v plném profilu asi z 80%, co se týče betonáže bylo vybetonováno zhruba 15%. Stachelberg tedy nebyl v září 1938 v žádném případě bojeschopný(srub TS-73 byl nouzově vyzbrojen alespoň kulomety) a případná obrana úseku by ležela na sledech LO a okopech.
Co se týče našeho průzkumu - v levé kasematě srubu TS-73 (ten je dnes jediným bodem - pokud pomineme fakt, že činnost kamenolomu dnes již dosáhla skrz nadloží na úroveň hlavní galerie a muničních skladišť - kudy se lze do podzemí tvrze dostat), která slouží členům družstva Fortis jako zázemí při rekonstrukci, jsme se navlíkli do našich slušivých holinek, nasadili čelovky a vyrazili do podzemí. Po nafasování nezbytných důlních přileb jsme minuli běžnou návštěvní trasu.
Foto: Tom (2007)
Návštěvníci prochází vybetonovanou chodbou od schodiště z T-S 73 až na hlavní galerie, která je pouze ve výlomu. Odtud pokračují kolem odbočky k objektům T-S 74 a 77 k pomocné strojovně (měnírně elektrického proudu). Následuje prohlídka nedokončených podzemních prostor pod objektem T-S 75. Odkud se pak vracejí zpět ke schodišti v T-S 73. Oproti tomu my jsme odbočili a ztratili se v doprovodu p. Kejzlara ve tmě chodby směrem k dělostřeleckému srubu TS-77. Zde jsme byli pozastaveni závalem, ale srdnatě jsme nasadili atombordely JP-75 (pro tuto výpravu stylově zakoupené) a vydali se do ledové vody - kterou ČSLA ochranný oblek brzy propustil (JP-75 slouží jako ochrana před chemickými zbraněmi, nikoliv jako potápěčská výstroj - pozn. redakce ;) a my byli v roli trosečníků z Titaniku. Nicméně teplota vody blížící se nule nás nezastavila a shlédli jsme podzemí v následujícím stavu:
- T - S 74 Pěchotní srub
Nepřístupný, odbočka chodby k němu zavalena v r.38 z pomocné těžní šachty. - T - S 77 Dělostřelecký srub
Za závalem na křižovatce k "74" se drží voda do výše cca 80 cm, pěkně studená, a zaplavuje tak celou část pod tímto srubem. Zde jsou vidět nejpokročilejší betonářské práce, zbytky výdřevy, drenáže. - T - S 78 Dělostřelecký srub + pracovní štola
Na rozdíl od předchozího, lze se zde pohybovat v relativně suchou nohou, ovšem nadloží je velice nestabilní, což důvěry nepřidá. Mnoho velkých utržených kamenů a hromady zbytků výdřevy. To všeje zde následkem odstřelů v blízkém lomu. Byli jsme rádi, že jsme odtud vypadli. - T - S 72 Pěchotní srub
A opět studená voda, je jí však podstatně méně/75 cm/. Samozřejměji ubývá směrem k schodišťové sachtě, která je suchá, ale zavalena bordelem a kamením z dob dávno minulých. Schodiště šachty, po kterém jsme vystoupali, je zachovalé a relativně čisté. Hlavní galerie je na úrovni odbočky k tomuto objektu zavalena, za závalem je již lom s odkrytou častí galerie. To je ze severní části pevnosti vše.
o, co jsme za 2,5 hodiny v podzemí viděli. Je zde voda a hlavně stále horšící se stav nadloží. My jsme se snažili navšívit i jižní část /objekty "71" a "76"/, sestoupili jsme na dno lomu, ale při pohledu na nestabilní výdřevu a nadloží odkryté galerie jsme od toho prozatím ustoupili. Podzemí Stachelbergu je úžasné co se týče pozůstatků po stavbě (dilatační body,vyměřovací kolíky, neskutečně zachovalé bednění, části kolejnic) a rovněž po stránce podívané, která vypadá úchvatněji než návštěva leckteré jeskyně (cca 150 metrů před vchodovým srubem je geologický zlom - jedna hornina střídá druhou). Nejdůležitějším je ovšem fakt, že podzemí bylo zaplaveno díky akci čs. vojáků již od října 1938 - této skutečnosti vděčíme za fakt, že můžete ponořit ruku do ledové vody a vytáhnout zbytky stavebního stroje či nářadí... Rovněž množství výdřevy šachet, chodeb a sálů je prostě nepopsatelné a (co se ukrývá v podzemí Skutiny je otázkou) zcela unikátní.
Stachelberg je výjimečným staveništěm tvrze - bohužel přírodní podmínky a těžba kamene mu nepřejí a tak každým dnem můžeme ztratit jednu z největších rarit pozůstatků čs. Opevnění.
Fotogalerie - Tom, 2007
Text: Honza
Žádné komentáře:
Okomentovat