Akce Staroměstsko a Hůrka (15. - 16.8. 2009)

Den první - po setkání v Králíkách nabrala naše dvě vozidla azimut na Staré Město pod Sněžníkem. Zde jsme navštívili místní nově otevřené vojenské muzeum umístěné v budově bývalých kasáren, jejichž výstavba byl přerušena Mnichovským diktátem, s tématikou rozvoje regionu a časů první republiky. Po zhlédnutí několika pěkných exponátů (např.lafety a ukázky munice), jsme pokračovali směrem na sever na pěchotní srub StM-S 50 U trati.

Související fotogalerie:
KS-10 U Boží muky
KS-11 Na svahu
KS-11 Kabelová studna
Dělostřelecká tvrz Hůrka
STM S-30 Potok
STM S-31a Borek a S-31b Ozdravovna
STM S-33 Lesík
STM S-34 Svah
STM S-50 U trati

Při této příležitosti návštěvy TO na Staroměstsku by bylo příhodné připomenout historii úseku. Těžké opevnění na Starém Městě bylo v kritických dnech září 1938 torzem - výstavba zdaleka nebyla dokončena. Oblast se dělí na dva stavební podúseky ŽSV-Staré Město pod Sněžníkem a podúsek Kolštejn. První ze jmenovaných vytvářel obranou linii asi 26km dlouhou a to mezi kotami 783 Maliník a 1351 Šerák (mělo zde stát 64 izolovaných pěchotních srubů - KS-1 až StM-S 66 a navíc izolovaný dělostřelecký srub StM-S 42, který měl svou palbou nahradit zrušenou tvrz Kronfelzov). Úsek byl situován napříč hlavním komunikačním tahům ze směru Kladské sedlo, Ramzovské sedlo a silnicí Jeseník-Červenohorské sedlo. Do konce září 1938 bylo ze zadaných 28 srubů vybetonováno 8. Druhý jmenovaný podúsek se nachází asi 1,5 km severovýchodně od obce Branná, výstavba zde začala 28.května 1938 a ze 7 zadaných pěchotních srubů byly postaveny pouze dva (StM-S 50 a 52).

Objekt StM-S 50 – je naprostým atypem a to v několika ohledech:

1. jedná se jeden ze dvou postavených srubů pro čelní palbu zbraně L1(zařízení s pancéřovou oponkou zde nahradilo původně uvažovanou pancéřovou polokopuli)
2. díky svému bojovému úkolu, který tak zásadně pozměnil i jeho projekční řešení, není bráněn bočními palbami svých sousedů, jak je zvykem u TO, nýbrž pouze minometem StM-S 34 a vlastními lehkými kulomety(kterých je o jednoho méně, protože obvyklá střílna pro ochranu kasematy byla vypuštěna z důvodu nebezpečí jejího zasažení palbou kanonu)
3. ačkoliv se jedná o II.odolnost, tloušťka stěn je pozměněna vzhledem k úkolu čelní palby
4. i přes římskou odolnost je zde použit sudový systém toalety, běžně se vyskytující ve srubech arabské odolnosti, jelikož hrozí nebezpečí podstřelení

Na unikátnosti mu též přidává kresba siluety Hradčan za západu slunce provedná černým uhlem pocházející z roku 1938, nacházející se v ubikaci ve spodním patře

Dalším bodem průzkumu byla zbylá linie srubů StM-S 30 až 34. Zde nastal boj s bažinatým terénem, komáry, kopřivami, vodním tokem a dalším každodenními bunkrologickými radostmi. Ke srubu StM-S 30 se probrodila jen polovina naší výpravy, dvojice StM-S 31a a StM-S 31b jsme dosáhli v plném počtu a byli jsme rozhodně překvapeni sruby v čerstvé betonáži (je možno shlédnout např. zbytky traverz po betonáži stropnice u StM-S 31b), u kterých neměl čs. pevnostní beton s čs. pevnostním betonem nic moc společného po stránce kvality. Další pozoruhodnou věcí jsou fundamenty po stavebních strojích nacházející se před vchodem do StM-S 31b - zřejmě se jako u čerstvě postaveného objektu nestačily zlikvidovat. Vzhledem k tomu, že se objekt StM-S 32 nachází na opačné straně příkrého údolí, rozhodli jsme se pro přiblížení auty, ovšem po ztroskotání přístupových cest zvítězila eventualita pěšího pochodu podle GPS, po putování napříč lesy, kopci a ploty jsme dorazili ke srubu StM-S 33, který je zajímavý především tím, že je jako objekt 2. odolnosti vložen do linie srubů římské odolnosti - srub je rekonstruován, ale dovnitř (kde má být unikátní maketa pevnostního minometu pro zvony ráže 5cm) jsme se bohužel nedostali, následovala návštěva sousedního StM-S 34, kde je obnoven péčí osádky StM-S 33 německý propagandistický nápis „Vůdcova vůle byla silnější než ocel a beton“ a celkové prostředí srubu, jenž je přes svou devastaci způsobenou vytržením střílen hlavních zbraní velmi zajímavý svým stavem těsně po betonáži - má tedy nedokončené podlahy, neosazenou vchodovou střílnu apod., rovněž je zde výborně zachovalá střílna minometu G, který měl mimo jiné poskytovat palebné krytí objektu StM-S 50. Tímto průzkumem den skončil a po noclehu v Žamberku jsme se vydali na tvrz Hůrka (správný název tvrzi je "Horka") u Králík.

Tvrz Hůrka je druhou nejstarší tvrzí u nás - palbami svých dělostřeleckých objektů(dělostřelecký srub KS-11 Na svahu a dělostřelecká otočná věž KS-12 Na kotě) podporovala své sousedy (tvrze Bouda a Adam) a též poskytovala palebnou podporu objektům TO a LO na Králicku. Pro účely řízení paleb byla postavena na 700 metrů vzdáleném kopci Veselka 718 m n m dělostřelecká pozorovatelna KS-12b Utržený, která se do dnešních dnů dochovala ve velmi dobrém stavu, včetně jediného pozorovacího zvonu na Králicku. Sestavu tvrze doplňují vchodový objekt KS-12a U rybníčku a pěchotní sruby KS-13 U lomu a KS-10 U boží muky. Výstavba byla zahájena 5. srpna 1936, v září 1938 byla tvrz obsazena 424 muži s velitelem pplk. Ervínem Maršákem a s výjimkou objektu pro dělostřeleckou věž připravována k boji.

Následkem Mnichovského diktátu opuštěna a za okupace prošla zkouškami vnitřního vybavení(např.pancéřové dveře ve vchodovém objektu) a zkouškami protibetonových střel Röchling, které mají na svědomí značné poškození ostatních objektů tvrze. V roce 1944 začala přestavba tvrze na podzemní továrnu, z toho důvodu byl rovněž postaven koncentrační tábor nacházející se v blízkosti vchodového objektu. Tvrz osvobodila sovětská armáda, která rovněž ukořistila vybavení továrny. V poválečném období tvrz opět přešla pod československou armádu, která ji využívala jako skladovací objekt až do roku 2008.

Vchodový objekt byl kompletně přebudován a z jeho původní venkovní podoby zbylo jen jedno ochranné ucho se střílnou pro TK. Uvnitř se však zachovaly pancéřové dveře a i když např.
překladiště doznalo jistých změn, rozsáhlé úseky podzemí (např. muniční sály) zůstaly v původním stavu. Vše je však znehodnoceno novými podlahami, pod kterými vzal za své kanalizační systém, a novými dveřmi, filtroventilací a elektrickými rozvody (ovšem je možno shlédnout množství původních konzolí). Změn doznal i nouzový výlez, atypicky združený s kabelovou komorou. Prohlídka tedy vede od vchodového srubu KS-12a po svážnici, hlavní galerií kolem filtrovny, strojovny do hlavního muničního skladu M1. Odtud dále hlavní galerií přes výhybnu, kolem válečných kasáren až do manipulačního muničního skladu M2 pod dělostřeleckým srubem KS-11. Odtud se výprava vrací zpět hlavní galerií bez odbočení. Prohlídka představuje cca 1 400 metrů podzemím, 38 schodů vzhůru a 38 dolů (ty se však prochází po šikmé rampě, položené na schodech, takže návštěvníky v podstatě žádné schody na trase prohlídky nečekají).

Po podzemí jsme se vydali na povrch, kde se nám podařilo dohodnout se s správcem objektu tvrze a vidět interiér běžně nepřístupného dělostřeleckého srubu KS-11 Na svahu. Je silně poničen - hlavně v předělu dilatačních spár u druhé kasematy - zde se následkem výbuchu propadla podlaha. Avšak pohledy na mohutné střílny houfnic vz.38 a bohatost armatury či původní zábradlí schodiště nebo plošinu pro pomocnou střílnu LK rozhodně stojí za to. Poté jsme pokračovali v průzkumu povrchu - u objektu pro otočnou dělovou věž se z náletových dřevin vyklubaly dokonce i pozůstatky po drtičích štěrku a jiných stavebních strojích z doby stavby tvrze. Bohužel stav unikátního třípatrového srubu KS-13 je kritický, srub KS-10 je na tom o něco lépe, překvapil nás ventilačním zvonem, podobně zázračně zachovalým jako ventilační zvony na KS-12. Průzkum (a celou akci) jsme zakončili u kabelové studny typu B v týle dělostřeleckého srubu, v jejíž blízkosti se nachází zachovalý palpost pro zkušební palbu na KS-11 Na svahu.

Akce byla výborně vydařená, ale časově náročná a Hůrka si naší pozornost v budoucnu jistě ještě zaslouží.

Text: Honza
Foto: Tom