Střípky z osvobozování Svitavska

Bylo úterý 8. května 1945, poslední válečný den v Evropě; o půlnoci na 9. květen měla vstoupit v platnost bezpodmínečná kapitulace Německa. Také územím Svitavska a Moravskotřebovska nacisté prchali před Rudou armádou a ještě v posledních hodinách války vraždili české obyvatelstvo. Do Bohuňova přitáhla dopoledne 8. května silná jednotka wehrmachtu. Místní obyvatelé již vítali svobodu, chodili s trikolórkami a věřili, že se už nic zlého nemůže stát...

Kolem poledne vtrhla do domu rodiny Koudelkových skupina německých vojáků, všechno prohledávali a našli v komoře na ponku kovové ježky z ocelového plechu. Zhotovil je autodopravce Rudolf Koudelka a chtěl je použít v soutěsce mezi skalami u Bohuňova, aby zdržel německé vojáky. U Koudelků byl za jejich synem Rudolfem (22 let) právě na návštěvě Bohuslav Jeřábek (23 let), který byl s oběma Koudelkovými vhozen do sklepa, kde všichni tři prožívali hrozné chvíle úzkosti asi do 22 hodin. Pak je ozbrojení vojáci vyvedli za vesnici. Do tmy třeskly výstřely. Pro otce a syna Koudelkovy to byly smrtící střely. Bohuslavu Jeřábkovi se podařilo mezi hvízdajícími střelami zvítězit v běhu o život - utekl až na Študlov k bratrovi.
Také v nedalekém Starém Svojanově došlo týž den k tragédii. Mladý chlapec Štěpán Krabička z Rohozné jel na kole ke Svojanovu a zadrželi jej němečtí vojáci. Při osobní prohlídce u Krabičky nalezli zbraň, a to znamenalo jeho smrt. Němečtí vojáci oběsili Štěpána Krabičku na návsi pod hradem Svojanovem nedaleko místa, kde dnes stojí autobusová čekárna. Bylo mu 18 let.
Ustupující jednotka wehrmachtu, která od Horní Hynčiny projížděla přes Březovou do Moravské Chrastové a pak dále přes Brněnec na Poličku, má na svědomí smrt Otakara Slezáka (22 let). Jako příslušník partyzánské skupiny Juraj dostal za úkol střežit objekt továrny při silnici do Březovského kopce. Z projíždějícího auta vystřelili prchající Němci na stojícího Slezáka - ten byl těžce zraněn kulometnou dávkou a ještě týž den zemřel ve svitavské nemocnici. Pohřben je ve Březové nad Svitavou. Pamětní deska umístěná na tovární budově firmy DORIS je mlčenlivou připomínkou smrti mladého březovského občana, i když je na ní nesprávně uveden 9. květen jako den jeho smrti.
Část ustupující divize Brandenburg se 8. května ubytovala ve Vítějevsi, kde byl vzat jako rukojmí tamní starosta Emil Přikryl. Byl nucen upozornit obyvatele vesnice na to, že padne-li jediný výstřel proti německým vojákům, bude on zastřelen a celá vesnice vypálena. Současně nacisté ve Vítějevsi zničili velké množství své bojové techniky - 8. května zde zapálili asi 72 automobilů, děl a pancířů. Čím více se přibližovala fronta, tím častěji Němci používali při ústupu koňských povozů a kol.

Osvobození

Vlastní osvobozování měst a obcí svitavského okresu probíhalo ve dnech 8. až 10. května a do některých míst Rudá armáda vstoupila ještě později. Ve stálém chaosu ustupujících německých jednotek se dostávala do jejich kolon sovětská pátrací vozidla a ještě před nimi postupovaly individuální pátrací hlídky. První osvobozenou obcí na území nynějšího svitavského okresu byl patrně Dětřichov u Moravské Třebové, kam podle místního kronikáře dorazila Rudá armáda 8. května ráno v 8.30 hodin.
V Moravské Třebové byly pro příjezd Rudé armády z hlediska vojenského vytvořeny optimální podmínky - 8. května zde ozbrojená skupina českých občanů za podpory osvobozených francouzských zajatců obsadila část města, kam první průzkumné hlídky dorazily 9. května v 5.30 hodin (někde se uvádí ve 4.30 hodin) a setkaly se zde s kolonami nacistických vojsk ustupujícími východním směrem; průchod přes Hřebeč byl totiž znemožněn zásahem osvobozených anglických zajatců, kteří zapálili pancéřovými pěstmi několik vozidel. Němci byli nuceni proto ustupovat směrem na Kunčinu a Novou Ves.
Od Moravské Třebové postupovaly tankové svazky 38. armády na Svitavy, jichž dosáhly téhož dne kolem desáté hodiny dopoledne. Ve městě se nacházela také skupina litomyšlských
dobrovolníků, kteří sem byli vysláni na žádost prozatímního národního výboru jako pořádkový a bezpečnostní sbor. Ve Svitavách, stejně jako v okolních německých obcích, vyvěsilo německé obyvatelstvo bílé nebo československé vlajky, ale toto počínání jim vojenský představitel, velitel města, zakázal. Ze Svitav postupovaly předsunuté tankové útvary ve dvou směrech - na Poličku mířily tankové útvary 38. armády, druhý proud postupoval k Litomyšli. V následujících dnech projížděly obcemi Moravskotřebovska a Svitavska útvary armád 4. ukrajinského frontu směřující na Prahu. Spolu s nimi projela městem rovněž 1. československá samostatná tanková brigáda, která se účastnila ostravské operace a 7. května nastoupila cestu na Olomouc a přes Moravskou Třebovou a Svitavy pokračovala směrem na Litomyšl na Prahu. U Moravské Třebové a Mohelnice zajala Rudá armáda na 30 000 Němců.
V Městečku Trnávce sváděla 9. května revoluční garda od 8 hodin ráno boj s ustupující německou kolonou. Při přestřelce byli příslušníci gardy rozptýleni do okolních polí. O Městečko Trnávku pak vzplanul boj mezi ustupujícími Němci a vojáky Rudé armády. Němci se opevnili v prostoru Pacova, odkud vedli minometnou palbu, kterou z Mezihoří opětovali rudoarmějci. Němci byli vytlačeni a u Křenova zajati. V Městečku Trnávce bylo týž den zastřeleno 18 Němců, mezi nimiž byl i někdejší starosta a poslanec za SdP Franz Hodina.
Ve Svitavách a okolí zanechala ustupující německá armáda plno opuštěné výzbroje, výstroje, ale i mrtvol lidí a koní. Pod vedením místních Čechů sbírali opuštěný materiál bývalí příslušníci Volkssturmu. Ve městě, bytech, na lukách a v lesích bylo zjištěno kolem 150 mrtvol, jejichž rychlé pohřby museli provádět Němci. Řada Němců spáchala sebevraždu; byl mezi nimi i okresní vedoucí NSDAP ve Svitavách Julius Hönig. V Moravské Třebové je v hromadném hrobu uloženo 92 Němců, kteří zemřeli v květnových dnech 1945. I v jiných místech regionu se mnozí Němci stali obětí této výjimečné doby.
Při osvobozovacích akcích v posledních dnech války padli mnozí příslušníci Rudé armády, 1. čs. armádního sboru v SSSR i partyzánských oddílů, ale i mnozí místní obyvatelé, kteří zahynuli při výbuchu munice nebo byli postiženi nešťastnou náhodou. Mezi oběti války patří zemřelí v zajateckých a pracovních táborech - na Moravskotřebovsku je prokázáno úmrtí 1261 osoby. Mnozí obyvatelé regionu se po válce nevrátili - padli na frontách druhé světové války, zahynuli v nacistických věznicích a koncentračních táborech nebo v totálním nasazení.