Dělostřelecká tvrz Dobrošov tvořila stavební úsek ŽSV V v Náchodě. Při jejím vyměřování došlo ke zdvojení linie, jelikož tvrz mohla být umístěna z terénních důvodů pouze na dobrošovské náhorní plošině. Sruby N-S 78 “ Polsko ”, N-S 79 “ Hrobka ” a N-S 71 “ V sedle ” pokračují v linii a za ně je vsazena samotná dělostřelecká tvrz. Výstavbu tvrze prováděla firma Kapsa z Prahy, jíž bylo staveniště předáno 28. července 1937. Prvním stavebním dnem bylo pak 13. září 1937. Taktický a definitivní průzkum terénu probíhal v zimě 1935 a v létě roku 1936. Výsledkem byl projekt silné – sedmi objektové dělostřelecké tvrze. Její sestava - dva pěchotní, čtyři dělostřelecké objekty a srub vchodový - odpovídala důležitosti svěřených úkolů. Šlo především o uzavření údolí Metuje u Náchoda. Velitelem vojenského stavebního dozoru byl škpt. žen. ing. František Zavadil, správcem stavby škpt. stav. ing. Vlastimil Zeithamel.
Přestože stavební práce probíhaly s velkou intenzitou, je zřejmé, že do září 1938 nemohly být ukončeny. Plánovaná stavební lhůta činila 24 měsíců a politické události zastavily práce již v polovině předpokládané doby. Stovky dělníků ( v září 772 dělníků + 28 vedoucích pracovníků ) však odvedly obrovský kus práce. Bylo vyrubáno 1750 m spojovacích chodeb ( v hloubce 20 - 39 m pod zemským povrchem ) a cca 750 m podzemních sálů ( budoucí kasárna, sklady, technické zázemí, ... ). Přibližně polovina z těchto prostor byla vybetonována Z celkové zadávací částky 42, 800.000,- Kčs bylo vyúčtováno po přerušení prací cca 19, 000.000,- Kčs.
V září 1938 byl osazen ( 25 mužů ) a improvizovaně vyzbrojen pouze pěchotní srub Jeřáb ( 2 x LK vz. 26, 1 x zbraň M - dvojče TK vz. 37 ). To bylo samozřejmě ve srovnání s plánovanou bojovou hodnotou málo. Plně dokončená tvrz měla totiž disponovat úctyhodnou palebnou silou osmi zbraní Y ( 10 cm houfnice vz. 38, dvojče se věži, dvě třídělové baterie v dělostřeleckých srubech ), dvou 12 cm minometů ( v minometné věži ), šesti zbraněmi L1 ( 4 cm protitankový kanón vz. 36, spřažený s těžkým kulometem vz. 37 ), čtyřmi zbraněmi M ( dvojče těžkých kulometů vz. 37 ), z toho dvě pod betonem a dvě v kopuli, osmnácti zbraněmi N ( LK vz. 26 - z toho sedm pod betonem, jedenáct v pancéřových zvonech). Osádka na plných válečných počtech měla čítat 571 mužů a další sílu představovalo jeden a půl roty posilové pěchoty určené k aktivnímu boji na povrchu tvrze či v jejím okolí.
Jak již vyplývá z výše uvedeného, význam tvrze Dobrošov byl zanedbatelný. K dokončení alespoň po stavební stránce by bylo zapotřebí ještě téměř jednoho roku.
Co se týče pancéřových zvonů a kopulí, kterých mělo být na tvrzi osazeno celkem patnáct, všechny mimo třístřílnového zvonu AJN ( pozorování a palba LK vz. 26 ) pro N - S 72 měly být vyrobeny Vítkovicemi a Škodovkou do konce roku 1938! Výše uvedený zvon AJN měl být hotov až v březnu následujícího roku. Minometná a dělová věž by následovaly podstatně později. Jako první by se na Dobrošovské tvrzi objevil zvon AJP ( dělostřelecké pozorování ) původně určený pro pěchotní srub K - S 23 Teta tvrze Bouda. Zde svými parametry nevyhovoval a tak měl být použit pro srub N - S 72 Můstek kam se přesně hodil.
Po Mnichovské dohodě bylo opevnění podstoupeno Německu, jenže Náchod nepatřil do Sudet a naší armádě zde zbylo několik skoro vyzbrojených objektů. Samozřejmě, že armáda věděla, že nemá smysl si vydržovat několik objektů a tak začala rozprodávat jejich vybavení ( ne zbraně ). Co se týče Dobrošova. Stavební firma zahrnula všechny pracovní šachty, místo vchodového objektu se vybudovala provizorní branka. Dále šachty všech nevybudovaných objektů byly též zahrnuty. Na místech objektů “ Maliňák ” a “ Amerika ” zůstali základové skořápky.
Nedokončené torzo tvrze Dobrošov neuniklo pozornosti okupantů, kteří již v roce 1940 pěchotní srub N - S 73 Jeřáb použili při natáčení válečného týdeníku s ukázkou “ Úspěšného dobývání Maginotovi linie ”. V témže roce přišli sruby o ocelové střílny své hlavní výzbroje. V roce 1943 se za přísných bezpečnostních opatření konaly týden trvající zkušební střelby do stěn pěchotního srubu N - S 72. Datum zkoušek nenasvědčovalo skutečnosti, že šlo o testování nové munice. Když byl v roce 1984 objeven v sutinách objektu jeden z projektilů, ani odborníci dle jeho tvaru nedokázali určit o jaké střelivo se jedná. Teprve v roce 1993, bylo při návštěvě členů KVH - Brno v Belgii na tvrzích z 30. let, které Němcům po dobytí také posloužily k testování různých nově zaváděných zbraní zjištěno, o jakou pozoruhodnost se vlastně jedná. Jde o střelu Röchling, jednu z tzv. tajných zbraní třetí říše. Takováto střela dokáže prorazit několik desítek metrů nadloží a zasáhnout pevnostní kasárna hluboko pod zemí nebo přímým zásahem prorazit 3,5 metru belgického pevnostního železobetonu. Dnes je jisté, že k testování granátů Röchling došlo i na Dobrošově. Objekt N - S 72 Můstek byl postřelován ze vzdálenosti cca 200 metrů a to přímou palbou ( první varianty Röchlingů byly vyvinuty pro palbu nepřímou ).
Nepřístupná část podzemí
Po zpřístupnění tvrze v r. 1968 pro veřejnost, bylo rozhodnuto o trase vybetonovaného podzemí, které budou moci návštěníci navštívit. Tyto prostory zarhnují cestu z dělostřeleckého srubu N-S 75, přes muniční sklad M2 srubu Zelený na křižovatku hlavní galerií, dodatečně vyztuženou chodbou hlavní galerie, kasárenskými sály, ošetřovnou a končí na srubu N-S 72, kterým se veřejnost dostane na povrch. Nepřístupný je tak zbytek: vzhledem k faktu, že vyraženo bylo přes 1750m chodeb, vybetonováno přes 800m a přístupných je 400 je to tajemství nebývalé velikosti. Mezi nepřístupnými částmi jsou především odvodňovací štola a svážnice vchodového srubu, který nebyl postaven, dále podzemí srubu Jeřáb a dělostřeleckých objektů, hlavně srubu Amerika. Mnohočetné závaly(mezi ubikacemi a NS-77, mezi NS-77 a rozcestím u NS-74, poté pod NS-76 a mezi rozcestím a NS-73) jsou zřejmě důsledkem ústupu a znehodnocení tvrze po Mnichovu – jsou na strategických místech, jinde, a to i v geologických zlomech k nim nedošlo a chodby si jinak udržely původní profil. Je tedy poměrně oprávněné domnívat se, že byly vytvořeny záměrně a to jako znehodnocení podzemních prostor před jejich případným využitím okupanty. Pro jejich umělý původ hovoří i fakt, že na rozdíl od Stachelbergu či Skutiny nedošlo v případě Dobrošova k masivnějšímu zatopení podzemních prostor, tudíž byly zneschopněny tímto způsobem. Samotný stav nepřístupného podzemí koresponduje s celkovou nedokončeností tvrze – valná většina chodeb existuje jen v hrubém výlomu, sálům chybí podlahy, po jakýchkoliv rozvodech ani památky, výdřeva se v malé míře dochovala pouze u zasypané vchodové svážnice, která je ukončena závalem(možno je ovšem dojít takřka až na úroveň povrchu, po improvizovaném vchodu zůstaly panty mříží), stejně jako odvodňovací štola, s pečlivě vyvedenou rovnaninou. Po stavební činnosti zůstaly četné známky jako např.otisky vrtaček, případně vrty pro uložení TNT. Samotný pohyb napříč závaly je poměrně riskantní a hraničí s jeskyňářským výkonem. Jsou k vidění prostory poměrně raritní, jako např. strojovna výtahu pro NS-76, avšak opět je poznamenána závalem. O to zajímavější jsou pohledy na zasypané pracovní šachty, které by zůstaly překryty betonovou stěnou chodby. Podzemí Dobrošova též poskytuje názorný doklad o technologii ražby chodeb tvrzí čs. opevnění – je naprosto zřetelně vidět místa, kde se postupně zastavovaly práce. Od pouhých chodeb v plném výlomu, přes jejich základy zdí až po nedobetonované úseky stropu(je jasné, že klenby se betonovaly jako poslední v půlmetrových úsecích).
Celkově je nepřístupná část podzemí Dobrošova jednou z jeho nejzajímavějších částí – i když zde nehrozí bezprostřední nebezpečí jako je např. lom na Stachelbergu, který ohrožuje jeho lépe zachované podzemí, je otázkou času, kdy se závaly stanou definitivně neprostupnými. Je tedy třeba objevovat nyní.
základy betonáže chodby mezi sruby NS-74 a 73, viditelné pozůstatky základů kanalizace
hlavní galerie měnící se v dlouhou chodbu k NS-74, 73 a 77
nedobudovaná podlaha chodby k NS-73
průzkumný tým u odvodňovací štoly v hlavní dělostřelecké galerii
hlavní dělostřelecká galerie v blízkosti minových komor
legendární fresky v pěchotním srubu NS-73 "Jeřáb"
další z fresek v horním patře srubu NS-73
"improvizované" , ale podstatně lakoničtější vyjádření...
další část fresek
konec odvodňovací štoly pod NS-73
podzemí NS-73, viděné z pohledu od NS-74
poněkud netradiční pohled na účastníka průzkumu od stropu muničního skladiště M2-možno díky závalu v hlavní dělostřelecké galerii
nedobetonovaný strop hlavní dělostřelecké galerie mezi minometnou věží NS-77 a dělostřeleckou věží NS-74
skrz závaly na hlavní dělostřelecké galerii-v tomto případě mezi ubikacemi a NS-77
v dalším ze závalů na dělostřelecké galerii - běžná situace v podzemí Dobrošova
bunkrologický tým na zastávce u odbočky k NS-77
odbočka z hlavní galerie k NS-77
podzemí lákalo již od nepaměti...
křižovatka chodeb u NS-74, vlevo tušíme pracovní šachtu
místo, kde se zastavili betonáři postupující od dělostřeleckého srubu NS-74 "Amerika"
svačinka v 55 metrech pod úrovní povrchu
s výjimkou podlahy zcela hotová chodba hlavní galerie směrem k NS-73
různé stupně dokončenosti hlavní galerie, vedoucí k západnímu křídlu tvrze
izolace chodby u hlavních ubikací
zabedněná a zasypaná šachta na povrch u NS-74 "Amerika"
výprava na tomto kultovním místě podzemí tvrze Dobrošov
pohlceni tmou na základech chodby k NS-77
chodba v hrubém výlomu, vlevo znatelné základy kanalizace
zapomenuté betonářské náčiní pod NS-77
již neprůchodný zával pod NS-77, v popředí vytyčovací kolík
podzemí NS-77...absolutně nehotová část tvrze
křižovatka chodeb a odbočka vedoucí z hlavní galerie k NS-77
v odvodňovací štole poblíž vchodového objektu - za průzkumníky možno si povšimnout stavebních vzpěr
pohled na svážnici vchodového objektu směrem k povrchu
uvnitř svážnice(místo napojení na podzemí) nepostaveného vchodového objektu NS-77 "Portál"
téměř jeskyňářské komíny, vznikající v závalech na hlavní dělostřelecké galerii
...a cestou necestou...
poněkud kompresní pohled na osazenstvo bunkrologů v závalu pod NS-77
zával na hlavní dělostřelecké galerii u strojovny
v hlavní dělostřelecké galerii u muničního sálu M1
průzkumníci v hlavní dělostřelecké galerii mezi muničními skladišti M1 a M2
stopy stavebních vrtaček
setkání po letech...nabíječ a miřič u houfnice vz.38, kasemata NS-75 "Zelený"
po průzkumu u dělostřeleckého srubu NS-75 "Zelený"
Žádné komentáře:
Okomentovat