Stavba tohoto ponorkového bunkru začala v březnu 1941. V průběhu více jak roku se podařilo základnu dokončit a to v rozsahu 14-ti krytů pro ponorky. V polovině roku 1943 zahájili dělníci Todtovy organizace práce na dalším zodolnění objektu,v jejíž průběhu byl strop bunkru zesílen téměř čtvrtmetrovou vrstvou železobetonu.
Vznikl tak objekt s úctyhodnou délkou 295 m, šířkou 130m a výškou 18 m. Šest krytů bylo "mokrých", zatímco zbývající se daly vyčerpat a použít jako suché doky. V zadním traktu objektu, bezprostředně za každým z krytů byla řada dílem, které byly veliké jako příslušný kryt. Zadní částí celého objektu procházela též chodba, která tak měla délku 295 m, zakončená na severní a jižní boční zdi pancéřovými otočnými vraty o šířce vstupu 5 m. Tato vrata se tak prakticky stala jediným možným vchodem /pominu-li vstupy pro ponorky/do samotného objektu.
Na bunkry tohoto ponorkového komplexu bylo během války provedeno spojenci 30 velkých náletů, veškerá okolní zástavba města byla při nich zničena, ale objekty bunkrů zůstaly prakticky nepoškozeny .
K této ponorkové základně se váže ještě jedna válečná událost. V březnu 1942 byl na dok Normandie, chránící vlastní základnu, proveden útok jednotky britských commandos, během kterého do vrat doku narazil a explodoval trhavinami naložený torpédoborec HMS Campbeltown.
Proto bylo ihned započato s výstavbou nové plavební komory, vybudované pouhých pár metrů od zničené. Tuto novou stavbu chránil před možnými útoky masivní betonový bunkr. Na stropnici objektu byla situována též čtyři postavení lehkého flaku ráže 20 mm.
St.Nazaire bylo domovským přístavem Unterseebotsflotille 6 , která měla ve výzbroji lodě typu VII. Z tohoto přístavu tedy vyplouvaly i dvě z nejznámějších ponorek, tedy U-96 /kapitanleutnant Heinrich Lehmann-Willenbrock/ a U-552 /kapitanleutnant Erich Topp/.
Při naší návštěvě v roce 2011 jsme měli možnost jednak navštívit objekt plavební komory, kde je v současnosti museum "Escal Atlantic" s poválečnou ponorkou ESPADON.
V muzeu bohužel nelze fotografovat.
Ovšem naprosto výjimečnou záležitostí je návštěva samotné ponorkové základny. V současnosti je možné si prohlédnou jednak zachovalý interiér jednotlivých krytů, je ovšem též možné vystoupat výtahem na samotnou střechu objektu, kde je doposud patrno i zesílení stropu tzv. Fangrost.
Zadní trakt objektu. Některé ze železobetonových výplní jsou nyní odstraněny, a je tak možný přístup do nitra krytu.
Pohled na základnu ze stropu plavební komory.
Na vrcholu střechy je dosud patrný základ pro flak.
Jeden z mokrých bunkrů, v současnosti zavezen a vybetonován
Chodba, v dáli je severní boční vstup
Mokrý bunkr
Průchod mezi jednotlivými kryty
Střecha objektu s přípravou pro montáž Fangrostu
Střecha včetně ochranného betonového roštu/Fangrost/,instalovaného pro zmírnění účinků těžkých pum
Severní boční vstup se zachovalými pancéřovými vraty.
Pohled krytem č.8 na plavební komoru.
Zde je v současnosti námořní muzeum.
Postavení flaků ráže 20 mm
Vnitřek plavební komory se zbytky vrat.
Zachovalá pancéřová vrata plavební komory
Pozorovací zvon
Památník commandos
Žádné komentáře:
Okomentovat