Po vydařené loňské akci, která si kladla za cíl zmapovat Ostravský úsek čs.opevnění, jež nás nadchnul místními atypičnostmi a přátelským přijetím na MO-S 5, jsme naplánovali výpravu na soused kus linie-Opavu. A i zde jsme nepřišli zkrátka. Ale nejdříve trochu historie...
Související fotogalerie
Opavský úsek opevnění spadající pod ŽSV IV měl být po svém dokončení značně rozsáhlý. Zahrnoval oblast mezi tvrzemi "Smolkov" na východě a "Orlík" na západě. Cílového stavu nebylo samozřejmě v roce 1938 dosaženo. To se týká hlavně těžkého opevnění, kdy z plánovaného počtu téměř 90-ti srubů bylo v září 1938 vybetonováno pouhých 26 ve východní části úseku. Přehled těchto objektů je uveden dále. Lehké opevnění na tom bylo podstatně lépe, takže jeho linie tvořily hlavní obranné pásmo na místech chybějícího těžkého opevnění.
Dohotovené úseky TO
1. stavební podúsek - Malé Hoštice
Navazoval na úsek Moravská Ostrava pod tvrzí "Smolkov" u Háje ve Slezsku, procházel podél jižního břehu řeky Opavy, před samotným městem Opava se stáčel severním směrem a tvořil se
verovýchodní část oblouku kolem města, který přehrazoval silniční a železniční komunikace na Hlučínsko a do tehdy německé Ratiboře. V bažinatém terénu kolem řeky Opavy byla odložena stavba srubů OP-S 1 až 5, OP-S 7 a 8 a nahradily je 2 sledy LO. Postaven byl jen srub OP-S 6 "Na zbytkovém" u důležité silnice Kravaře - Štítina. Ten byl spolu s ostatními objekty úseku - OP-S 9 "Na loukách", OP-S 10 "Křižovatka", OP-S 11 "U cihelny", OP-S 12 "Na Rytířském", OP-S 13 "Na pískovně", OP-S 14 "U obrázku" a OP-S 15 "U kruhovky" - betonován mezi červnem a říjnem 1937. Sruby byly stavěny ve II. a III. odolnosti, převážně byly vyzbrojeny kombinací zbraní L1 a M, některé byly osazeny zvony pro pozorování a zbraň D, OP-S 11 a 15 měly i dělostřelecký pozorovací zvon. Výstavbu prováděla firma V. Nekvasil, a.s., Praha-Karlín.
2. stavební podúsek - Jaktař
Navazoval na 1. podúsek, obtáčel Opavu na severu a severozápadu a pokračoval západním směrem k Milostovicím. Opět přehrazoval několik komunikačních spojů, přičemž zajímavým způsobem byl zesílen zlom linie v průchodu přes silnici a železnici na Krnov a silnici na Bruntál - před pěchotní srub OP-S 22 zde byly předsunuty 2 sledy LO. Objekty OP-S 16 "Střední pole", OP-S 17 "Nad silnicí", OP-S 18 "Sádrovna", OP-S 19 "Finanční budka", OP-S 20 "Na střelnici", OP-S 21 "Malý cvičák", OP-S 22 "Úvoz", OP-S 23 "Potok" a OP-S 24 "Gelovo pole" byly betonovány od července do prosince 1937 ve II. a III. odolnosti, byly vyzbrojeny zbraněmi L1 a M, některé zbraněmi D ve zvonech, OP-S 22 měl jedinou kopuli pro zbraň M v úseku. Pro dělostřelecké pozorování sloužily zvony na OP-S 18 a 22. Výstavbu prováděla firma Ing. Bohuslav Krýsa a spol., Moravská Ostrava.
Během června až srpna 1938 byla severní část oblouku TO kolem Opavy posílena. Mezi OP-S 9 až 19 bylo vloženo 12 zesílených "řopíků", přičemž objekt č. 9 mezi OP-S 11 a 12 je jediný svého druhu v celém čs. opevnění. Jedná se o objekt pro čelní palbu pěchotního PT kanónu označovaný LO vz. 37G. Měl postřelovat úvoz, který svými zbraněmi nemohly zasáhnou těžké objekty.
3. stavební podúsek - Milostovice
Navazoval na 2. podúsek východně od Milostovic, pokračoval západním směrem k Jamnici, kde byl přerušen tvrzí "Šibenice" a pokračoval sruby OP-S 37 a 38 severně od osady Sádek. Linie měla dále pokračovat přes Židovský vrch ke kótě Gudrich (Skalka), kde měl srubem OP-S 45b celý podúsek končit. Od května do září 1938 se firmě Ing. Krýsa podařilo vybetonovat objekty OP-S 25 "Trigonometr", OP-S 26 "Milostovice", OP-S 27 "Paletovo pole", OP-S 28 "Mezicestí", OP-S 29 "Rozcestí", OP-S 37 "Pařížský vrch" a OP-S 38 "U Sádku". Opět byly ve II. a III. odolnosti, vyzbrojeny zbraněmi L1 a M, v případě OP-S 29 vpravo i minometem (zbraň G), na OP-S 27 a 37 byly použity těžké kulomety ve zvonech, na OP-S 28 a 38 měly být dělostřelecké zvony. Do konce září 1938 se nepodařilo osadit zvony na OP-S 25, 29, 27 a 38 a pozorovací zvon na OP-S 28. Zbytek podúseku byl v září 1938 ve značném stupni rozpracovanosti.
4. stavební podúsek - tvrz "Šibenice"
Opevněnou linii na západ od Opavy měla dělostřelecky zajišťovat jedna z nejmohutnějších tvrzí čs. opevnění. Měla mít 3 pěchotní sruby (OP-S 30 "Šibenice", OP-S 31 "U cesty", OP-S 32 "Kopaniny", všechny na obě strany zbraně L1 a M, 2 pěchotní zvony, pozorovací zvon), 2 dělostřelecké sruby (OP-S 34 "Březová", OP-S 35 "U vrby"), výsuvnou otočnou dělostřeleckou věž (OP-S 33 "Katastr"), minometnou věž (OP-S 33a) a vchodový objekt (OP-S 35a "Divá Hůra", napojení na podzemí výtahovou šachtou). Podzemí tvrze mělo být tak rozsáhlé (přes 3 km), že dopravu zde měly zajišťovat 3 elektrické vlaky podobně jako ve tvrzích Maginotovy linie. Tvrz byla umístěna v plochém a přehledném terénu, takže její povrch pomáhaly chránit i 3 sledy LO, které byly navíc posíleny 5-ti lehkými objekty předsunutými do předpolí tvrze. Od května do září 1938 byly částečně vyrubány podzemní galerie (nepodařilo se je však propojit), vyhloubeny šachty objektů OP-S 30, 31, 32, 35a, 5 pomocných šachet, provedeny výkopy pro objekty OP-S 30, 31, 32 a 34 (částečně) a základová deska pro OP-S 32. Z velké části byly dokončeny PT příkopy. S betonováním pěchotních srubů se počítalo do konce roku 1938, do dubna následujícího roku měly být hotovy ostatní objekty. Stavbu prováděla firma Lanna, akciová společnost stavební, Praha II.
Společně s tvrzí "Šibenice" byly zadány i samostatné pěchotní sruby OP-S 36a "Horní dvoják" a OP-S 36b "Dolní dvoják". Jde vlastně o "normální" srub rozdělený na poloviny, přičemž pravá navazuje na tvrzový OP-S 32 a levá stojí pod svahem ohraničujícím tvrz. Oba sruby působí do svého směru zbraněmi L1 a M, OP-S 36b navíc zbraní G, do září 1938 se je podařilo vybetonovat a na "áčko" osadit zvony.
Další části úseků TO spadající pod ŽSV IV směrem na západ k Jeseníkům se projekčně připravovaly, nebyly ale realizovány, tudíž se jimi zde nebudu zabývat.
Stav výzbroje a výstroje v září 1938
V 1. a 2. podúseku byly osazeny všechny zvony, ve 3. chyběly v objektech III. odolnosti (OP-S 25, 29), pozorovací zvon na OP-S 28 a na objektech, které byly betonovány jako poslední (OP-S 36b, 37, 38). Zvony pro zbraň N až po srub OP-S 22 byly rovněž vybaveny vnitřním zařízením (DZ-5) s velkou pravděpodobností včetně pěchotních periskopů vz. 38 (alespoň 1 na srub). Zbylé zvony byly provizorně vybaveny dřevěnými podlážkami, na místech chybějících zvonů vznikla kulometná střeliště z pytlů s pískem zakrytá stříškou.
Překážky byly hotovy z podstatné části - táhly se téměř kompletní až po OP-S 38, za OP-S 25 ale ještě nebyly zcela dokončeny PT příkopy a nahrazovaly je ocelové rozsocháče.
Spojení zajišťovala pevnostní telefonní síť. Ta byla na Opavsku vyměřována v dubnu 1938 a následně zadána firmě Dr. Ing. Antonín Schindler, Moravská Ostrava. V září 1938 byla síť značně rozpracována, byly vybetonovány komory severovýchodně a studny jižně od Opavy, na západ od města se ale s pracemi teprve začínalo. Je předpoklad, že zároveň s budováním telefonní sítě byly pokládány i antény zemní telegrafie jednotlivých srubů, bližší informace však chybí. S montáží vnitřní spojovací sítě vlastních srubů - telefony, zvukovody, žárovkovými návěstími - se počítalo až v roce 1939.
Vodoinstalace - důležitá složka soběstačnosti každého srubu - byla zajišťována firmami Sigmund - pumpy, Olomouc a Antonín Kunz, Hranice, jejichž čerpadla instalovaly firmy J. K. Rudolf (OP-S 6 až 15), Ing. Krýsa (OP-S 16 až 24) a Hygiea (OP-S 25 až 29, OP-S 36a až 41).
Výrobu a montáž prvků filtroventilace v 1. podúsek prováděla firma Pragoferra, Praha-Strašnice od března do června 1938. O 2. podúsek se postarala firma Janka a spol., a.s., Radotín. Instalaci v objektech 3. podúseku měly provádět firmy Radia (potrubí) a Janka (soustrojí).
Elektroinstalační práce (kromě osazování dieselagragátů) prováděly firmy Ing. Krýsa (OP-S 23 a 24) a J. K. Rudolf (zbytek). Samotné dieselagregáty na výrobu elektrické energie byly vyrobeny pro 1. a 2. podúsek, pro 3. byly rozpracovány. Škodováčtí montéři však dorazili do Opavy až 29. září, takže v kritické době byly všechny opavské objekty bez energie.
Nejdůležitější součástí každého bojového objektu jsou však zbraně a jejich pevnostní lafety. V tomto směru nebyla situace u dobudovaných objektů nejhorší. Hlavní zbraň - protitankový kanón vz. 36 spřažený s těžkým kulometem vz. 37 (zbraň L1) - byla dodávána a škodováckými montéry instalována od dubna 1938. V září tak byly vybaveny všechny sruby kromě "nejčerstvějších" OP-S 36a až 38. Plánovaná dotace střeliva byla dodána asi z poloviny. Druhou hlavní zbraní - dvojčetem těžkých kulometů vz. 37 (zbraň M) - byly zcela jistě do června 1938 vybaveny sruby 1. a 2. podúseku, s velkou pravděpodobností však byly do září tyto zbraně instalovány až po OP-S 36a. Lafetami pro lehký kulomet byly vybaveny všechny příslušné zvony, střílny pod betonem byly ale zajištěny jen po OP-S 24. Lafety pro TK do zvonů a pro zbraň M v kopuli OP-S 22 chyběly. Dotace střeliva byla zajištěna. Do objektů se již nedostaly časované ruční granáty vz. 38 určené do granátových skluzů, jejichž výroba se teprve rozbíhala. Stejně tak se v září 1938 zahajovala výroba kasematního minometu ráže 90 mm (zbraň G), takže sruby OP-S 29 a 36b se jich nedočkaly.
Pevnostní dělostřelectvo citelně chybělo. Jednak dodávky pevnostních houfnic a minometů byly naplánovány až na rok 1939, jednak speciální objekty pro tyto zbraně byly buď ve výstavbě (tvrz "Šibenice") nebo teprve v projektech (izolované dělostřelecké sruby u Horních Životic, Skrbovic a Dětřichovic, izolované minometné sruby) či úvahách (minometný srub na severním předměstí Opavy). Jedinou dělostřeleckou základnou pro opavský úsek tak byla stavebně již dokončená tvrz "Smolkov" patřící do úseku Moravská Ostrava, takticky však působící i ve východní části opavského úseku až po samotnou Opavu. Její nedodané pevnostní houfnice za mobilizace improvizovaně nahrazovala baterie 75 mm horských kanónů vz. 15.
Lehké opevnění
Lehké opevnění, které mělo tvořit druhou linii za pásmem TO a zesilovat jeho palbu bylo v úseku působnosti ŽSV IV ve značně pokročilém stavu. Na východ od Opavy se táhly 2 sledy a tvořily tak hlavní obranné pásmo (HOP). V oblouku kolem Opavy bylo vloženo 12 zesílených objektů. Od Opavy na západ se táhly 2 až 3 sledy LO až do Jeseníků, přičemž od Sádku tvořily HOP. Kromě úseků budovaných v září 1938 byly linie LO připraveny k obraně. Výstavbu zajišťovaly firmy Hublík a Šipka, Olomouc (Smolkov, Komárov, Karlovice, Mnichov), Ing. Schmalz,
Olomouc (Jaktař, Suchý vrch, Dlouhá hora, Domašov), F. Střelec, Rychvald (Milostovice, Bretnov), Rössler a Kudlík, Č. Třebová (Sádek, H. Benešov), J. Komrska, Olomouc (Milotocký vrch), J. Drahoš, V. Mýto (N. Heřmínovy) a J. Česal, Olomouc (Jelení vrch).
Naší první zastávkou tedy byla tvrz Šibenice - tedy spíše lokalita, kde se měla nacházet, s výjimkou přebudovaných kanceláří firmy Lanna, jednoho zasypaného protitankového příkopu, místa, kde měl stát vchodový objekt a odvodnění podzemí jsme totiž nic jiného nezhlédli. Jedinou opravdovou návštěvou Šibenice tak byl průzkum 3 revizních šachet, z nichž jsme jednu vynechali pro její značné poškození. Pravda, hledání betonových zabahněných poklopů v lese plném komárů bylo sice z úkolu pro bunkrologa náročnějších, ale podařilo se.
Dalším bodem programu byl pěchotní srub OP-S 36b Dolní Dvoják. Zde je na místě zmínit několik zvláštností:
1) intervalová protitanková překážka je přerušená potokem (podobně jako např. u KS-35 na Králicku, ale zde je řešení mírně odlišné-práh není potopen, nýbrž úplně přerušen
2)objekt je zapuštěn pod skálu svahu, na němž stojí jeho soused, tak těsně, že zához je prakticky poloviční, co se týče šířky
3)střílny hlavních zbraní byly vytrženy, dochovala se jedna německá střílna z roku 1945
Z dnešního stavu je zajímavá rovněž krásně dochovaná střílna pro zbraň G a studna, jež je cca 20cm pod vodou, díky čemuž je spodní patro zatopeno. Překvapila nás i na první pohled poměrně nízká kvalita betonu a především cihlelných příček. I když vzhledem k tomu, že objekt byl betonován v srpnu 1938, lze pochopit hektické tempo prací...
Dále jsme pokračovali v průzkumu linie srubem OP-S 38 U pomníku-jednalo se o neplánovanou zastávku, neboť nás začal tlačit čas a chtěli jsme ještě něco z opavských srubů vidět. OP-S 38 nás zaujal i přes své značné poničení-z pomocných a hlavních střílen nezůstala na svém místě ani jedna, zvony nebyly osazeny a ve spodním patře se nacházelo cca 120 cm vody. Ale drobných zajímavostí se tu našlo dost a dost-Němci upravená vchodová střílna,pancéřové dveře otevírané na opačnou stranu, na křivo umístěné držáky pozorovacích vložek u pomocných střílen, atypicky do oblouku zakřivené schodiště...
Jelikož se čas nachýlil a polovina naší výpravy byla limitována účastí pouze jednodenní, popohnali jsme auta směrem k OP-S 10 Křižovatka. Tento srub je známý jako jedno z nejstarších muzeí čs. Opevnění - pan Jatzek zde uplatňuje nezvyklou koncepci - polovina objektu je ponechána ve stavu, v jakém se o něj v roce 1945 vedly urputné boje (bylo zde mimo jiné umístěno velitelství 17. pancéřové divize, z toho důvody vznikly na objektu kulometné střílny), je známa fotografie se zničenou německou technikou v bezprostřední blízkosti týlu srubu. Osádka byla zabita výbuchy náloží a plamenomety - a údajně pohřbena před vchodem do srubu. Polovina je tedy ve zdevastovaném stavu - vytržený zvon, německé střílny, četné zásahy od ruských tanků a děl... druhá půlka srubu se naopak nachází ve stavu blížícímu se roku 1938 - ovšem poněkud nepřehledně působí množství popínavých rostlin na hácích na maskovací sítě - zda mají simulovat krycí kamuflážní masku objektu, nevím... dovnitř jsme se bohužel nedostali, ale v interiéru má být bohatá expozice modelů čs. Opevnění a rovněž památník sovětským jednotkám. Za zmínku stojí rovněž originální zvon (ovšem o jeho původu lze spekulovat) a krycí masku z kolejnic, která se vyskytovala převážně na Petržalce a na Ostravském úseku.
Pokračovali jsme přes OP-S 11, který je - i přes dezolátní stav - v rekonstrukci skupinou nadšenců a mířili k největší místní raritě-LO vz.37 typ G. - viz článek -
Tímto průzkum skončil pro první den skončil a polovina naší výpravy zamířila do Hlučína na nocleh. Druhý den začal průzkumem OP-S 9, kterou jsme rovněž složitě hledali v polích a remízcích - srub sám byl tak zarostlý náletovými dřevinami, že byl do vzdálenosti 20m prakticky nezpozorovatelný. Na lukách je opravdu příhodný název pro objekt, jenž je často zaplavován a byl postaven jako jednopatrový. Zajímavostí jsou opět dochované střílny německého původu, stejně jako zákopy v záhozu, používané jako kryt techniky před dělostřeleckou palbou-ty jsou ovšem tak zarostlé, že jsou nezjistitelné. Interiér srubu na tom nebyl nejhůře-nejpozoruhodnější jsou značky elektřikářů z doby stavby na kdysi vybílených stěnách srubu stejně jako studna,zvýšená o 50 cm a přesunuta do mezery za vchodovou střílnou tak, že obsluha přes ni musela přelézt je atypická.
Po návrat z OP-S 9 jsme se odebrali do areálu opevnění Milostovice. Němci měli s milostovickým úsekem speciální záměr – vybudovat zde ženijní cvičiště pro nácvik zdolávání opevnění. Proto zde nebyly pancéřové prvky trhány, ale naopak doplňovány. Na OP-S 25 tak byly osazeny zvony z MO-S 14 a 17, OP-S 28 dostal místo dělostřeleckého pozorovacího zvonu obyčejný z MO-S 3, který však byl pouze naležato položen přes prázdnou šachtu, a na OP-S 29 byly přivezeny zvony z MO-S 9 a 10. Takto doplněný úsek posloužil Němcům jednak ke zkouškám bombardování střemhlavými bombardéry, ale údajně i k výcviku svých jednotek ve zdolávání opevněné linie.
Na jaře 1945 byl milostovický úsek (stejně jako i zbytek linie Ostrava – Opava) připravován k obraně před postupující ruskou armádou. Výhodou bylo, že pancéřové prvky zde nebyly vytrhány jako jinde, proto bylo dokonce možné instalovat i původní čs. protitankové kanóny vz. 36 (snad v sólo provedení bez spřaženého kulometu) přivezené ze skladu v Dubnici nad Váhom. Jak známo, o německé obranné pásmo využívající předválečných čs. opevnění se během dubna 1945 tvrdě bojovalo a tyto boje snad částečně zasáhly i milostovický úsek, o čemž svědčí některé nálezy. Podle informací z německých zdrojů se po obsazení Opavy fronta na několik dní zastavila právě před Milostovicemi, přičemž srub OP-S 24 drželi Rusové a OP-S 25 Němci. Ti byly nuceni ustoupit až pod hrozbou obklíčení.
Po ukončení bojů byl OP-S 29 ruskými vojáky nacpán kořistní municí a ta byla posléze odpálena (jiná verze předpokládá odpálení munice ustupujícími Němci). Výsledkem bylo zničení objektu – týlové stěny byly rozvaleny, interiér totálně devastován, podlahy se propadly, levý zvon byl nepoškozený vyražen z šachty, pravý byl roztrhán na kusy. Ve střílně zničené stěny pravé střelecké místnosti zůstalo až do 60. let trčet torzo kanónu vz. 36. Ten byl pak nadšenci zachráněn, uschován a později rekonstruován do funkčního stavu a umístěn v muzeu čs. opevnění v Darkovičkách.
Dnes vznikl v Milostovicích areál čs. Opevnění, který zahrnuje objekty OP-S 25, 26 a 27. Plánem je uvést srub OP-S 25 U Trigonometru do původního stavu z roku 1938 - tedy lépe řečeno ho předběhnout. V expozici se také nachází největší zdejší unikát - zachované čištění pro zbraň L1, a to hned v čs. I německém provedení. Srub OP-S 26 je celkem typickým objektem TO, až na veškeré zachovalé pancéřové prvky, které působí na zdevastovaném čs. Opevnění exoticky. Na objektu OP-S 27 Paletovo pole je zajímavý-kromě lomení čelní stěny kvůli palebným vějířům kasematních zbraní-především pravý zvon. Jedná se o poslední originální zvon pro zbraň D u nás-a navíc,jak si můžete ověřit na manipulačním čepu-je určen pro tento objekt, i když byl osazen dodatečně.
Po prohlídce OP-S 25, která je velmi pozoruhodná a co rozsahu by se dala přirovnat muzeům v králickém úseku, jsme nastoupili zpáteční cestu.
Opavsko má své zvláštnosti a jedinečnosti, ale místní linie trpí značným poškozením díky blízkosti zástavby, zemědělských ploch a především následky bojů z roku 1945. I tak ale určitě stojí za vidění.
Související fotogalerie
Opavský úsek opevnění spadající pod ŽSV IV měl být po svém dokončení značně rozsáhlý. Zahrnoval oblast mezi tvrzemi "Smolkov" na východě a "Orlík" na západě. Cílového stavu nebylo samozřejmě v roce 1938 dosaženo. To se týká hlavně těžkého opevnění, kdy z plánovaného počtu téměř 90-ti srubů bylo v září 1938 vybetonováno pouhých 26 ve východní části úseku. Přehled těchto objektů je uveden dále. Lehké opevnění na tom bylo podstatně lépe, takže jeho linie tvořily hlavní obranné pásmo na místech chybějícího těžkého opevnění.
Dohotovené úseky TO
1. stavební podúsek - Malé Hoštice
Navazoval na úsek Moravská Ostrava pod tvrzí "Smolkov" u Háje ve Slezsku, procházel podél jižního břehu řeky Opavy, před samotným městem Opava se stáčel severním směrem a tvořil se
verovýchodní část oblouku kolem města, který přehrazoval silniční a železniční komunikace na Hlučínsko a do tehdy německé Ratiboře. V bažinatém terénu kolem řeky Opavy byla odložena stavba srubů OP-S 1 až 5, OP-S 7 a 8 a nahradily je 2 sledy LO. Postaven byl jen srub OP-S 6 "Na zbytkovém" u důležité silnice Kravaře - Štítina. Ten byl spolu s ostatními objekty úseku - OP-S 9 "Na loukách", OP-S 10 "Křižovatka", OP-S 11 "U cihelny", OP-S 12 "Na Rytířském", OP-S 13 "Na pískovně", OP-S 14 "U obrázku" a OP-S 15 "U kruhovky" - betonován mezi červnem a říjnem 1937. Sruby byly stavěny ve II. a III. odolnosti, převážně byly vyzbrojeny kombinací zbraní L1 a M, některé byly osazeny zvony pro pozorování a zbraň D, OP-S 11 a 15 měly i dělostřelecký pozorovací zvon. Výstavbu prováděla firma V. Nekvasil, a.s., Praha-Karlín.2. stavební podúsek - Jaktař
Navazoval na 1. podúsek, obtáčel Opavu na severu a severozápadu a pokračoval západním směrem k Milostovicím. Opět přehrazoval několik komunikačních spojů, přičemž zajímavým způsobem byl zesílen zlom linie v průchodu přes silnici a železnici na Krnov a silnici na Bruntál - před pěchotní srub OP-S 22 zde byly předsunuty 2 sledy LO. Objekty OP-S 16 "Střední pole", OP-S 17 "Nad silnicí", OP-S 18 "Sádrovna", OP-S 19 "Finanční budka", OP-S 20 "Na střelnici", OP-S 21 "Malý cvičák", OP-S 22 "Úvoz", OP-S 23 "Potok" a OP-S 24 "Gelovo pole" byly betonovány od července do prosince 1937 ve II. a III. odolnosti, byly vyzbrojeny zbraněmi L1 a M, některé zbraněmi D ve zvonech, OP-S 22 měl jedinou kopuli pro zbraň M v úseku. Pro dělostřelecké pozorování sloužily zvony na OP-S 18 a 22. Výstavbu prováděla firma Ing. Bohuslav Krýsa a spol., Moravská Ostrava.
Během června až srpna 1938 byla severní část oblouku TO kolem Opavy posílena. Mezi OP-S 9 až 19 bylo vloženo 12 zesílených "řopíků", přičemž objekt č. 9 mezi OP-S 11 a 12 je jediný svého druhu v celém čs. opevnění. Jedná se o objekt pro čelní palbu pěchotního PT kanónu označovaný LO vz. 37G. Měl postřelovat úvoz, který svými zbraněmi nemohly zasáhnou těžké objekty.
3. stavební podúsek - Milostovice
Navazoval na 2. podúsek východně od Milostovic, pokračoval západním směrem k Jamnici, kde byl přerušen tvrzí "Šibenice" a pokračoval sruby OP-S 37 a 38 severně od osady Sádek. Linie měla dále pokračovat přes Židovský vrch ke kótě Gudrich (Skalka), kde měl srubem OP-S 45b celý podúsek končit. Od května do září 1938 se firmě Ing. Krýsa podařilo vybetonovat objekty OP-S 25 "Trigonometr", OP-S 26 "Milostovice", OP-S 27 "Paletovo pole", OP-S 28 "Mezicestí", OP-S 29 "Rozcestí", OP-S 37 "Pařížský vrch" a OP-S 38 "U Sádku". Opět byly ve II. a III. odolnosti, vyzbrojeny zbraněmi L1 a M, v případě OP-S 29 vpravo i minometem (zbraň G), na OP-S 27 a 37 byly použity těžké kulomety ve zvonech, na OP-S 28 a 38 měly být dělostřelecké zvony. Do konce září 1938 se nepodařilo osadit zvony na OP-S 25, 29, 27 a 38 a pozorovací zvon na OP-S 28. Zbytek podúseku byl v září 1938 ve značném stupni rozpracovanosti.
4. stavební podúsek - tvrz "Šibenice"
Opevněnou linii na západ od Opavy měla dělostřelecky zajišťovat jedna z nejmohutnějších tvrzí čs. opevnění. Měla mít 3 pěchotní sruby (OP-S 30 "Šibenice", OP-S 31 "U cesty", OP-S 32 "Kopaniny", všechny na obě strany zbraně L1 a M, 2 pěchotní zvony, pozorovací zvon), 2 dělostřelecké sruby (OP-S 34 "Březová", OP-S 35 "U vrby"), výsuvnou otočnou dělostřeleckou věž (OP-S 33 "Katastr"), minometnou věž (OP-S 33a) a vchodový objekt (OP-S 35a "Divá Hůra", napojení na podzemí výtahovou šachtou). Podzemí tvrze mělo být tak rozsáhlé (přes 3 km), že dopravu zde měly zajišťovat 3 elektrické vlaky podobně jako ve tvrzích Maginotovy linie. Tvrz byla umístěna v plochém a přehledném terénu, takže její povrch pomáhaly chránit i 3 sledy LO, které byly navíc posíleny 5-ti lehkými objekty předsunutými do předpolí tvrze. Od května do září 1938 byly částečně vyrubány podzemní galerie (nepodařilo se je však propojit), vyhloubeny šachty objektů OP-S 30, 31, 32, 35a, 5 pomocných šachet, provedeny výkopy pro objekty OP-S 30, 31, 32 a 34 (částečně) a základová deska pro OP-S 32. Z velké části byly dokončeny PT příkopy. S betonováním pěchotních srubů se počítalo do konce roku 1938, do dubna následujícího roku měly být hotovy ostatní objekty. Stavbu prováděla firma Lanna, akciová společnost stavební, Praha II.
Společně s tvrzí "Šibenice" byly zadány i samostatné pěchotní sruby OP-S 36a "Horní dvoják" a OP-S 36b "Dolní dvoják". Jde vlastně o "normální" srub rozdělený na poloviny, přičemž pravá navazuje na tvrzový OP-S 32 a levá stojí pod svahem ohraničujícím tvrz. Oba sruby působí do svého směru zbraněmi L1 a M, OP-S 36b navíc zbraní G, do září 1938 se je podařilo vybetonovat a na "áčko" osadit zvony.
Další části úseků TO spadající pod ŽSV IV směrem na západ k Jeseníkům se projekčně připravovaly, nebyly ale realizovány, tudíž se jimi zde nebudu zabývat.
Stav výzbroje a výstroje v září 1938
V 1. a 2. podúseku byly osazeny všechny zvony, ve 3. chyběly v objektech III. odolnosti (OP-S 25, 29), pozorovací zvon na OP-S 28 a na objektech, které byly betonovány jako poslední (OP-S 36b, 37, 38). Zvony pro zbraň N až po srub OP-S 22 byly rovněž vybaveny vnitřním zařízením (DZ-5) s velkou pravděpodobností včetně pěchotních periskopů vz. 38 (alespoň 1 na srub). Zbylé zvony byly provizorně vybaveny dřevěnými podlážkami, na místech chybějících zvonů vznikla kulometná střeliště z pytlů s pískem zakrytá stříškou.
Překážky byly hotovy z podstatné části - táhly se téměř kompletní až po OP-S 38, za OP-S 25 ale ještě nebyly zcela dokončeny PT příkopy a nahrazovaly je ocelové rozsocháče.
Spojení zajišťovala pevnostní telefonní síť. Ta byla na Opavsku vyměřována v dubnu 1938 a následně zadána firmě Dr. Ing. Antonín Schindler, Moravská Ostrava. V září 1938 byla síť značně rozpracována, byly vybetonovány komory severovýchodně a studny jižně od Opavy, na západ od města se ale s pracemi teprve začínalo. Je předpoklad, že zároveň s budováním telefonní sítě byly pokládány i antény zemní telegrafie jednotlivých srubů, bližší informace však chybí. S montáží vnitřní spojovací sítě vlastních srubů - telefony, zvukovody, žárovkovými návěstími - se počítalo až v roce 1939.
Vodoinstalace - důležitá složka soběstačnosti každého srubu - byla zajišťována firmami Sigmund - pumpy, Olomouc a Antonín Kunz, Hranice, jejichž čerpadla instalovaly firmy J. K. Rudolf (OP-S 6 až 15), Ing. Krýsa (OP-S 16 až 24) a Hygiea (OP-S 25 až 29, OP-S 36a až 41).
Výrobu a montáž prvků filtroventilace v 1. podúsek prováděla firma Pragoferra, Praha-Strašnice od března do června 1938. O 2. podúsek se postarala firma Janka a spol., a.s., Radotín. Instalaci v objektech 3. podúseku měly provádět firmy Radia (potrubí) a Janka (soustrojí).
Elektroinstalační práce (kromě osazování dieselagragátů) prováděly firmy Ing. Krýsa (OP-S 23 a 24) a J. K. Rudolf (zbytek). Samotné dieselagregáty na výrobu elektrické energie byly vyrobeny pro 1. a 2. podúsek, pro 3. byly rozpracovány. Škodováčtí montéři však dorazili do Opavy až 29. září, takže v kritické době byly všechny opavské objekty bez energie.
Nejdůležitější součástí každého bojového objektu jsou však zbraně a jejich pevnostní lafety. V tomto směru nebyla situace u dobudovaných objektů nejhorší. Hlavní zbraň - protitankový kanón vz. 36 spřažený s těžkým kulometem vz. 37 (zbraň L1) - byla dodávána a škodováckými montéry instalována od dubna 1938. V září tak byly vybaveny všechny sruby kromě "nejčerstvějších" OP-S 36a až 38. Plánovaná dotace střeliva byla dodána asi z poloviny. Druhou hlavní zbraní - dvojčetem těžkých kulometů vz. 37 (zbraň M) - byly zcela jistě do června 1938 vybaveny sruby 1. a 2. podúseku, s velkou pravděpodobností však byly do září tyto zbraně instalovány až po OP-S 36a. Lafetami pro lehký kulomet byly vybaveny všechny příslušné zvony, střílny pod betonem byly ale zajištěny jen po OP-S 24. Lafety pro TK do zvonů a pro zbraň M v kopuli OP-S 22 chyběly. Dotace střeliva byla zajištěna. Do objektů se již nedostaly časované ruční granáty vz. 38 určené do granátových skluzů, jejichž výroba se teprve rozbíhala. Stejně tak se v září 1938 zahajovala výroba kasematního minometu ráže 90 mm (zbraň G), takže sruby OP-S 29 a 36b se jich nedočkaly.
Pevnostní dělostřelectvo citelně chybělo. Jednak dodávky pevnostních houfnic a minometů byly naplánovány až na rok 1939, jednak speciální objekty pro tyto zbraně byly buď ve výstavbě (tvrz "Šibenice") nebo teprve v projektech (izolované dělostřelecké sruby u Horních Životic, Skrbovic a Dětřichovic, izolované minometné sruby) či úvahách (minometný srub na severním předměstí Opavy). Jedinou dělostřeleckou základnou pro opavský úsek tak byla stavebně již dokončená tvrz "Smolkov" patřící do úseku Moravská Ostrava, takticky však působící i ve východní části opavského úseku až po samotnou Opavu. Její nedodané pevnostní houfnice za mobilizace improvizovaně nahrazovala baterie 75 mm horských kanónů vz. 15.
Lehké opevnění
Lehké opevnění, které mělo tvořit druhou linii za pásmem TO a zesilovat jeho palbu bylo v úseku působnosti ŽSV IV ve značně pokročilém stavu. Na východ od Opavy se táhly 2 sledy a tvořily tak hlavní obranné pásmo (HOP). V oblouku kolem Opavy bylo vloženo 12 zesílených objektů. Od Opavy na západ se táhly 2 až 3 sledy LO až do Jeseníků, přičemž od Sádku tvořily HOP. Kromě úseků budovaných v září 1938 byly linie LO připraveny k obraně. Výstavbu zajišťovaly firmy Hublík a Šipka, Olomouc (Smolkov, Komárov, Karlovice, Mnichov), Ing. Schmalz,
Olomouc (Jaktař, Suchý vrch, Dlouhá hora, Domašov), F. Střelec, Rychvald (Milostovice, Bretnov), Rössler a Kudlík, Č. Třebová (Sádek, H. Benešov), J. Komrska, Olomouc (Milotocký vrch), J. Drahoš, V. Mýto (N. Heřmínovy) a J. Česal, Olomouc (Jelení vrch).Naší první zastávkou tedy byla tvrz Šibenice - tedy spíše lokalita, kde se měla nacházet, s výjimkou přebudovaných kanceláří firmy Lanna, jednoho zasypaného protitankového příkopu, místa, kde měl stát vchodový objekt a odvodnění podzemí jsme totiž nic jiného nezhlédli. Jedinou opravdovou návštěvou Šibenice tak byl průzkum 3 revizních šachet, z nichž jsme jednu vynechali pro její značné poškození. Pravda, hledání betonových zabahněných poklopů v lese plném komárů bylo sice z úkolu pro bunkrologa náročnějších, ale podařilo se.
Dalším bodem programu byl pěchotní srub OP-S 36b Dolní Dvoják. Zde je na místě zmínit několik zvláštností:
1) intervalová protitanková překážka je přerušená potokem (podobně jako např. u KS-35 na Králicku, ale zde je řešení mírně odlišné-práh není potopen, nýbrž úplně přerušen
2)objekt je zapuštěn pod skálu svahu, na němž stojí jeho soused, tak těsně, že zához je prakticky poloviční, co se týče šířky
3)střílny hlavních zbraní byly vytrženy, dochovala se jedna německá střílna z roku 1945
Z dnešního stavu je zajímavá rovněž krásně dochovaná střílna pro zbraň G a studna, jež je cca 20cm pod vodou, díky čemuž je spodní patro zatopeno. Překvapila nás i na první pohled poměrně nízká kvalita betonu a především cihlelných příček. I když vzhledem k tomu, že objekt byl betonován v srpnu 1938, lze pochopit hektické tempo prací...
Dále jsme pokračovali v průzkumu linie srubem OP-S 38 U pomníku-jednalo se o neplánovanou zastávku, neboť nás začal tlačit čas a chtěli jsme ještě něco z opavských srubů vidět. OP-S 38 nás zaujal i přes své značné poničení-z pomocných a hlavních střílen nezůstala na svém místě ani jedna, zvony nebyly osazeny a ve spodním patře se nacházelo cca 120 cm vody. Ale drobných zajímavostí se tu našlo dost a dost-Němci upravená vchodová střílna,pancéřové dveře otevírané na opačnou stranu, na křivo umístěné držáky pozorovacích vložek u pomocných střílen, atypicky do oblouku zakřivené schodiště...
Jelikož se čas nachýlil a polovina naší výpravy byla limitována účastí pouze jednodenní, popohnali jsme auta směrem k OP-S 10 Křižovatka. Tento srub je známý jako jedno z nejstarších muzeí čs. Opevnění - pan Jatzek zde uplatňuje nezvyklou koncepci - polovina objektu je ponechána ve stavu, v jakém se o něj v roce 1945 vedly urputné boje (bylo zde mimo jiné umístěno velitelství 17. pancéřové divize, z toho důvody vznikly na objektu kulometné střílny), je známa fotografie se zničenou německou technikou v bezprostřední blízkosti týlu srubu. Osádka byla zabita výbuchy náloží a plamenomety - a údajně pohřbena před vchodem do srubu. Polovina je tedy ve zdevastovaném stavu - vytržený zvon, německé střílny, četné zásahy od ruských tanků a děl... druhá půlka srubu se naopak nachází ve stavu blížícímu se roku 1938 - ovšem poněkud nepřehledně působí množství popínavých rostlin na hácích na maskovací sítě - zda mají simulovat krycí kamuflážní masku objektu, nevím... dovnitř jsme se bohužel nedostali, ale v interiéru má být bohatá expozice modelů čs. Opevnění a rovněž památník sovětským jednotkám. Za zmínku stojí rovněž originální zvon (ovšem o jeho původu lze spekulovat) a krycí masku z kolejnic, která se vyskytovala převážně na Petržalce a na Ostravském úseku.
Pokračovali jsme přes OP-S 11, který je - i přes dezolátní stav - v rekonstrukci skupinou nadšenců a mířili k největší místní raritě-LO vz.37 typ G. - viz článek -
Tímto průzkum skončil pro první den skončil a polovina naší výpravy zamířila do Hlučína na nocleh. Druhý den začal průzkumem OP-S 9, kterou jsme rovněž složitě hledali v polích a remízcích - srub sám byl tak zarostlý náletovými dřevinami, že byl do vzdálenosti 20m prakticky nezpozorovatelný. Na lukách je opravdu příhodný název pro objekt, jenž je často zaplavován a byl postaven jako jednopatrový. Zajímavostí jsou opět dochované střílny německého původu, stejně jako zákopy v záhozu, používané jako kryt techniky před dělostřeleckou palbou-ty jsou ovšem tak zarostlé, že jsou nezjistitelné. Interiér srubu na tom nebyl nejhůře-nejpozoruhodnější jsou značky elektřikářů z doby stavby na kdysi vybílených stěnách srubu stejně jako studna,zvýšená o 50 cm a přesunuta do mezery za vchodovou střílnou tak, že obsluha přes ni musela přelézt je atypická.
Po návrat z OP-S 9 jsme se odebrali do areálu opevnění Milostovice. Němci měli s milostovickým úsekem speciální záměr – vybudovat zde ženijní cvičiště pro nácvik zdolávání opevnění. Proto zde nebyly pancéřové prvky trhány, ale naopak doplňovány. Na OP-S 25 tak byly osazeny zvony z MO-S 14 a 17, OP-S 28 dostal místo dělostřeleckého pozorovacího zvonu obyčejný z MO-S 3, který však byl pouze naležato položen přes prázdnou šachtu, a na OP-S 29 byly přivezeny zvony z MO-S 9 a 10. Takto doplněný úsek posloužil Němcům jednak ke zkouškám bombardování střemhlavými bombardéry, ale údajně i k výcviku svých jednotek ve zdolávání opevněné linie.
Na jaře 1945 byl milostovický úsek (stejně jako i zbytek linie Ostrava – Opava) připravován k obraně před postupující ruskou armádou. Výhodou bylo, že pancéřové prvky zde nebyly vytrhány jako jinde, proto bylo dokonce možné instalovat i původní čs. protitankové kanóny vz. 36 (snad v sólo provedení bez spřaženého kulometu) přivezené ze skladu v Dubnici nad Váhom. Jak známo, o německé obranné pásmo využívající předválečných čs. opevnění se během dubna 1945 tvrdě bojovalo a tyto boje snad částečně zasáhly i milostovický úsek, o čemž svědčí některé nálezy. Podle informací z německých zdrojů se po obsazení Opavy fronta na několik dní zastavila právě před Milostovicemi, přičemž srub OP-S 24 drželi Rusové a OP-S 25 Němci. Ti byly nuceni ustoupit až pod hrozbou obklíčení.
Po ukončení bojů byl OP-S 29 ruskými vojáky nacpán kořistní municí a ta byla posléze odpálena (jiná verze předpokládá odpálení munice ustupujícími Němci). Výsledkem bylo zničení objektu – týlové stěny byly rozvaleny, interiér totálně devastován, podlahy se propadly, levý zvon byl nepoškozený vyražen z šachty, pravý byl roztrhán na kusy. Ve střílně zničené stěny pravé střelecké místnosti zůstalo až do 60. let trčet torzo kanónu vz. 36. Ten byl pak nadšenci zachráněn, uschován a později rekonstruován do funkčního stavu a umístěn v muzeu čs. opevnění v Darkovičkách.
Dnes vznikl v Milostovicích areál čs. Opevnění, který zahrnuje objekty OP-S 25, 26 a 27. Plánem je uvést srub OP-S 25 U Trigonometru do původního stavu z roku 1938 - tedy lépe řečeno ho předběhnout. V expozici se také nachází největší zdejší unikát - zachované čištění pro zbraň L1, a to hned v čs. I německém provedení. Srub OP-S 26 je celkem typickým objektem TO, až na veškeré zachovalé pancéřové prvky, které působí na zdevastovaném čs. Opevnění exoticky. Na objektu OP-S 27 Paletovo pole je zajímavý-kromě lomení čelní stěny kvůli palebným vějířům kasematních zbraní-především pravý zvon. Jedná se o poslední originální zvon pro zbraň D u nás-a navíc,jak si můžete ověřit na manipulačním čepu-je určen pro tento objekt, i když byl osazen dodatečně.
Po prohlídce OP-S 25, která je velmi pozoruhodná a co rozsahu by se dala přirovnat muzeům v králickém úseku, jsme nastoupili zpáteční cestu.
Opavsko má své zvláštnosti a jedinečnosti, ale místní linie trpí značným poškozením díky blízkosti zástavby, zemědělských ploch a především následky bojů z roku 1945. I tak ale určitě stojí za vidění.
Žádné komentáře:
Okomentovat