BENITO MUSSOLINI - GRAN SASSO

Jedním z nosných programů naší již páté zahraniční cesty bylo kromě návštěvy a ubytování v prostoru vyloďovací pláže u Anzia i téma, které bych volně nazval "Po stopách Duceho". Jen pár hodin po té, co naše těla oschla od vod Středozemního moře jsme již stoupali po klikatých silničkách do Apeninských hor a to přímo k nejvyššímu vrcholu Gran Sasso (2912m.n. m.), kde Duce strávil několik týdnů v horském "vězení". Lanovka, se kterou jsme v rámci navození "válečné" atmosféry počítali, byla po zimní sezoně mimo provoz. Nezbylo nám tedy nic jiného, než k samotnému vrcholu s  červeným hotelem použít horské silničky, vybudované až po válce. Samotný hotel je dosud ve vynikajícím stavu včetně tří pokojů v podkroví, ponechaných   v původním stavu, v jakém je obýval Mussolini. Není mým cílem zde stále  dokola omílat historii, která se váže k tomuto místu, připomenu ji proto dále jen několika větami. Musím se též opět zmínit, že vše uvedené v této stati má jen ryze badatelský charakter a neslučuje se ani v nejmenším s politikou končící vždy stejně a to - ismus. 
Tedy 25. července 1943 sesadil italský král Viktor Emanuel III. Benita Mussoliniho z postu ministerského předsedy a nechal ho uvěznit v pohoří Gran Sasso v hotelu, který se jmenoval Albergo Rifugio. V té době Benito Mussolini ztrácel vliv a jeho obliba stále klesala. Měl být proto vydán spojencům za příslib uzavření příměří. Italské stráže měly rozkaz Benita Mussoliniho raději zastřelit než ho nechat osvobodit či uprchnout. V té době bylo toto místo dostupné pouze prostřednictvím lanové dráhy, která byla ale pečlivě střežena. Adolf Hitler, který se nehodlal smířit s tím, že jeho spojenec Benito Mussolini je držen v zajetí a chtěl předejít vydání Mussoliniho spojencům, pověřil velitele německých zvláštních oddílů sturmbannführera Otto Skorzenyho naplánováním a provedením záchranné akce. Připravit a naplánovat tuto operaci pomáhal též generál Student.

Plán Otto Skorzenyho a generála Studenta předem vyloučil útok vedený z údolí na vrchol Gran Sassa. Zbývaly jen dvě možnosti - přistání výsadkářů nebo kluzáky. Seskok normálním padákem ve velké nadmořské výšce a řídkém vzduchu byl riskantní. Také hrozilo, že by se v takto skalnaté krajině výsadkáři příliš rozptýlili a útok v útvaru by byl nemožný. Jako jediné řešení zůstalo tedy přistání kluzáků. Bylo rozhodnuto, že akce se zúčastní 12 kluzáků a v každém bude 10 mužů a pilot. Zároveň v čase přistání pronikne prapor výsadkářů do údolí a obsadí dolní stanici lanovky. Tím zajistí krytí z této strany a získá také ústupovou cestu, pro stažení po skončení operace . 

Zastávka jen pár metrů před vrcholem

   V neděli 12. září 1943 přesně ve 13.00 hod. byl dán Otto Skorzenym rozkaz ke startu a z letiště v Pratica di Mare vzlétlo za pomoci tažných letadel dvanáct plně obsazených kluzáků. Původně byla operace naplánována na 6.00 ráno, ale kvůli spojeneckému letectvu musela být posunuta. Po přiblížení k cílovému prostoru byla odepnuta tažná lana. Piloti kluzáků měli rozkaz přistát těsně u hotelu. To nebylo jednoduché, protože nepřistávali na louku, jak se původně domnívali, ale na kamenitý a hrbolatý sráz. Hlavním úkolem po přistání bylo zničit vysílačku, aby Italové nemohli přivolat posily a dostat se co nejrychleji k Benitu Mussolinimu. To se nakonec podařilo, protože italské stráže nekladli téměř žádný odpor. Od přistání do osvobození Benita Mussoliniho uplynuly necelé čtyři minuty. Obsazení dolní stanice lanovky bylo také úspěšné. Ještě zbývalo dostat Benita Mussoliniho do bezpečí. Otto Skorzenymu se zdálo příliš nebezpečné vézt ho 150 kilometrů do Říma. Nechal proto rádiem přivolat letadlo, zatím co jeho muži společně s Italy vyčistili jednu louku, aby na ní mohlo přistát. Naložili "Duceho", výsadkáři podrželi letadlo, aby motory získaly dostatečný tah a na signál ho pustili. Tento riskantní start za přispění vynikajícího pilota Hauptmanna Gerlacha se štěstím vyšel a Otto Skorzeny mohl Benita Mussoliniho dopravit do Hitlerova hlavního stanu. Zbytek jeho jednotky využil připravené ústupové cesty.

V dějinách II. světové války se jednalo o jeden z nejodvážnějších činů vůbec. Místo, kde se operace odehrála - červená stavba hotelu stojícího na samém okraji planiny Campo Imperatore, je vzorně udržovaná a slouží veřejnosti dodnes. Zájemci si mohou dokonce prohlédnout tři pokoje, kde byl Benito Mussolini tehdy držen. Místnosti si zachovaly autentický ráz, nábytek a vybavení zde zůstalo původní. Na stěnách přibylo jen pár černobílých fotografií.

Naším druhým bodem programu byla  návštěva rodného domu Benita Mussoliniho v Predapiu a též jeho hrobka. Při návštěvě jeho rodného městečka bylo zajímavé zjištění, že to zde není  jako jinde v Evropě. Zde si se symboly nacismu hlavu nelámou. A jsou na svého rodáka i patřičně hrdí.

SOUČASNOST

Dolní stanice původní lanovky

Stav z konce 30 tých let

 

  

Celá oblast je v současnosti národním parkem s možností lyžování v zimě

V 90 letech byla celá lanová dráha modernizována, včetně výstavby obou stanic.

         

Doposud se zachovala i původní dolní stanice

 

 

Naše výprava těsně před zdoláním vrcholu

Posledních pár metrů je změna nadmořské výšky zcela patrná

Gran Sasso 30. května 2013

Sněhová vánice nadobro zhatila jakékoliv fotografování mimo hotel

Pokud zrovna na náhorní rovině panuje příjemné počasí vynikne červená barva hotelu Campo Imperatore na pozadí hřebenů o to více. Nalevo je patrná nová stanice lanovky.

Fotografie ze 40 tých let

V místnosti 201 /nyní 220 / byl B.N. nedobrovolně ubytován.

Pracovna

Ložnice

Vše v pokojích je zachovalé a původní, včetně deky na posteli.

Koupelna

Takový malý byteček

Každý by chtěl být státníkem.....

..........zamyslet se........

..... a posléze vše i vyhodnotit.

Dobové kresby v přízemí

Porada v hotelu před sestupem

Trocha historie

B.M. osvobozen odchází k letadlu Fieseler Fi- 156 Storch

Těsně před odletem

Na mapce jsou patrna místa přistání kluzáků i start Fi - 156

Všechny uvedené černobílé snímky pořídil Toni Schneiders /1920 - 2006/ německý válečný dopisovatel, účastnící se operace EICHE.

Vzhledem k malému prostoru kolem hotelu bylo přistání kluzáků často husarským kouskem.

RODNÝ DUM B.M.

 

Počátkem 20. století

Rodný dům najdete v současnosti prakticky ve středu obce Predappio.

 

Bohužel jsme přijeli pozdě, interiér domu tedy tentokrát neuvidíme.

HROBKA B.M.

B.M byl zastřelen spolu s  s milenkou Clarou Petacci 27.4.1945 v malé vesničce Giulino di Mezzegra, o dva dny později byla jejich těla vystavena na náměstí Piazzale Loreto v Miláně na benzínové stanici Esso. Byl pochován do neoznačeného hrobu a teprve po 10 letech pohřben na hřbitově v rodné obci.

 

V hrobce jsou pochovány i jeho děti, Bruno, Vittorio a Romano

A na závěr

V samotném Predappiu je i několik obchodů s fašistickou propagandou. Nedoporučuji ovšem z vlastní zkušenosti cokoli kupovat, kvalita zde nabízených předmětů ani zdaleka nedosahuje kvality výrobků z  našich asijských supermarketů.