KPP Betonáři: Batterie Hanstholm II Dánsko

Po okupaci Dánska chtěli Němci znemožnit vstup nepřátelských lodí úžinou Skagerrak mezi Norskem a Dánskem a zamezit tak i možnost plavby do Baltského moře. Bylo tedy rozhodnuto postavit na pobřeží dvě baterie a to každou na jedné straně užiny. V Norsku se jednalo o baterii Vara, na území Dánska pak o baterii Hansthom II, do kterých byly osazeny děla ráže 38 cm. Pro úplnost je nutno se z mínit i o existenci baterie Hansthom I, osazené 4 děly ráže 17 cm v kasematech, postavené s předstihem a umístěné prakticky ve stejném prostoru jako předchozí.
Baterie Hansthom se tak v průběhu války stala nejtěžší postavenou baterií v Dánsku. Druhá baterie "Tirpitz" zde již dokončena nebyla.
Děla pro baterii byla vyrobena /v.č. 70,71,74 a 75/ v roce 1940 firmou Krupp a každá věž /obdobné konstrukce jak baterie Vara/ byla osazena do čtyř otevřených palebných postavení typu S 75 a S 80 koncem téhož roku. Každé postavení bylo samozřejmě vybaveno vlastním podzemním bunkrem s technickým zázemím / včetně dálkoměru 10,5m/ i ubikacemi pro posádku čítající 90 mužů..

Jednotlivá palebná postavení byla od sebe vzdálena cca 250 m a byla propojena sítí asfaltových silnic a úzkolejné dráhy. Samozřejmě nechyběly ani další pomocné stavby - bukry /pěchotní, tobruky, protiletadlové palposty, muniční sklady, radarové vybavení/ a pod. Vše bylo kryto písečnými dunami a obehnáno minovým polem a ostnatým drátem.

Bližší parametry využívané munice jsem uvedl již v kapitole Baterie Vara zde. Zmíním se tedy v alespoň o jejím uložení . Každé palebné postavení mělo 4 místnosti pro uložení 15 tun munice a prachové náplně. Manipulace byla prováděna oddílem o sedmi mužích za pomocí výtahů a stropních vrátků. Projektil, prachová náplň i nábojka byly nakonec uloženy na nakládací stoly a překlopeny do kruhového prostoru pod samotnou věží. Zde se vše přeložilo na muniční kolejové vozíky s kolejemi po celém obvodu pod patou věže.Vozíky dopravily munici pomocí zvihadla do nitra věže.
Samotné prachové náplně-"šulky"byly zabaleny v plátěných kazetách o hmotnosti 92 - 114 kg. Výběrem hmotností jednotlivých náplní bylo možné korigovat dostřel. Maximální hmotnost prachové náplně na jedno nabití se pohybovala do 300 kg
V květnu 1941 byly zastřelené první dvě zbraně, následované o tři měsíce později i dvěma zbývajícími.
Pro přesné zaměření cíle byla baterie vybavena i několika výkonnými radary té doby s různým dosahem.
Byl to zejména námořní Mammut Fumo 51 s dosahem 200 km, ale též výkonnými protileteckými - dvěma Würzburg Riese/60km/, FuMG Frea s dosahem do 200km, ASR See Elefant s dosahem až 400 km. Poslední pak byl těžký radar Wassermann FuMG 402 s dosahem 200 km.
Po válce již nebyla baterie využita, v roce 1950 došlo k rozřezání děl včetně věží. V současnosti je k jednomu z nejzachovalejších palebných postavení přistavěna nová provozní budova se sbírkou zbraní. Vzhledem k tomu, že se jedná o děla a světlomet s originální kamufláží, doporučuji jejich shlédnutí. Další děla jsou umístěna kousek od provozní budovy včetně zachovalé hlavně 38 cm Baterie Tirpitz.
Velice zajímavá je i samotná prohlídka interiéru baterie, s možností svést se po kolejích i k muničnímu bunkru. Je samozřejmě požné navštívit i ostatní palebná postavení / nepřístupný interier, jedno zavezené/ a tež shlednout postavení kasemat baterie Hansthom I.