OBERSALZBERG

Základní situace okolí města Berchtesgaden 

     Jedním z nejkrásnějších míst ve Spolkové republice Německo je okolí města Berchtesgaden se slunnými loukami a ukázkově zelenými pastvinami obklopujícími horu Obersalzberg, v jejímž nitru byly v minulosti solné doly.
       Existují ovšem i badatelé, kteří se zajímají o válečnou historii Obersalzbergu a jeho spojení s NSDAP, s Adolfem Hitlerem a nacistickým totalitním režimem. Těmto bych rád přiblížil ona tajemná místa a zdokumentoval je jednak na původních fotografiích a dále též fotografiích současného stavu, které jsem pořídil při svých návštěvách v letech 2009 - 2013. Vzhledem k vzdálenosti onoho místa a složitosti se zajišťováním jakýchkoliv podkladů, jsem se zaměřil pouze na podstatné stavby regionu, které byly vybudovány v období III.říše.

Zde také spatřuji za vhodné uvést, že veškeré zde a v následujících statích uvedené skutečnosti a symboly mají pouze historický podtext nepropagujíc fašismus, komunismus a ani sionismus!

    Zhruba od počátku roku 1923 Adolf Hitler pod pseudonymem "Herr Wolf" často navštěvoval Platterhof, kde brzy získal řadu obdivovatelů. Širokou podporu získal také od Helene Bechsteinové a jejího okruhu přátel. Později, když se zde Hitlerovi podařilo získat dům Haus Wachenfeld, nastaly pro okolí města Berchtesgaden zásadní změny.
Ve městě a v jeho okolí krok za krokem nejvyšší představitelé nacistické moci získávali nemovitosti a pozemky, které se později staly součástí Hitlerovi hlavní rezidence. Majitelé pozemků byli zprvu finančně odškodněni, později však, pod hrozbou deportace do koncentračních táborů, byly pozemky vyvlastněny bez náhrady.       

Pohled na Obersalzberg před rokem 1935. Chata Wachenfeld , budoucí Berghof napravo dole na snímku

       V letech 1880 až 1936 byl Obersalzberg jedním z nejznámějších léčebných středisek v Bavorsku. Pensiony, hostince a některé velmi staré usedlosti dávaly krajině zvláštní kouzlo. Do tohoto kraje jezdili takové osobnosti, jako profesor Linde, výrobce pián Bechstein nebo obchodní rada Winter, který zde vlastnil několik domů. Ve 20. letech 20. století sem jezdila řada osobností vyšší společnosti. V zimě 1922 až 1923 se na Platterhofu skrýval jeden z prvních ideologů NSDAP Dietrich Eckart. Christian Weber přivedl Hitlera do Berchtesgadenu v roce 1923, kde se Hitler setkal s Eckartem, který se zde skrýval pod pseudonymem "Dr. Hoffmann". Hitler, který sem přijel jako "Herr Wolf", byl tak okouzlen nádhernou krajinou, že sem ještě před svým nástupem k moci občas jezdil.

       Po neúspěšném pokusu o státní převrat v noci z 8. na 9. listopadu 1923 byl Adolf Hitler odsouzen k pěti letům vězení ve věznici v Landsbergu. Svému spoluvězni Rudolfu Hessovi nadiktoval své dílo "Mein Kampf", ve kterém shrnul své názory a představy. 20. prosince 1924 byl Hitler z vězení propuštěn. Hitler odjel do Berchtesgadenu, kde požádal rodinu Büchnerových o pronájem malé dřevěné chaty asi sto metrů nad penzionem Platterhof. Zde Hitler nerušeně pokračoval na dokončení druhé části svého díla "Mein Kampf". Během tohoto období zde také pobýval Dietrich Eckart, který zde psal básně a skládal písně o nacionálním socialismu.
      V roce 1928 se Adolf Hitler doslechl, že Haus Wachenfeld v Obersalzbergu je k pronajmutí. Tato malá vesnická usedlost ležela asi 500 metrů od Platterhofu. Hitler tento dům dobře znal ze svých procházek a od jeho majitelky paní Winterové si jej pronajal za 100 říšských marek měsíčně. Hitler zde pak pobýval v nájmu až do roku 1933. Hitler investoval v této době značné peníze do renovace celého domu, přičemž všechny investice si vždy nechal notářsky ověřit, protože věřil, že dům jednou koupí. Během jedné ze svých propagačních cest Hitler navštívil Berchtesgaden, kde chtěl projednat možné odkoupení domu.  26. června 1933 Hitler získal Haus Wachenfeld do svého vlastnictví za 40 tisíc zlatých marek. Podobně jako Adolf Hitler, také říšský maršál Herman Göring a vedoucí stranické kanceláře Martin Bormann v Obersalzbergu zřídili své rezidence. V roce 1936 byl Haus Wachenfeld přebudován na "Berghof". V té době Bormann  navrhuje, aby v Obersalzbergu byla provedena nezbytná opatření, která by Vůdci zajistila potřebný klid a bezpečí. V těsné blízkosti Haus Wachenfeld vedla veřejná silnice a kolem domu i několik pěších stezek.

Mapka zachycující rozmístění některých budov na Obersalzbergu

      Od roku 1935 proto na pokyn Vůdce byly skupovány pozemky v okolí domu. Na ochranu Vůdce byla v Obersalzbergu umístěna také posádka jednotek SS a vznikla nutnost pro ně vybudovat trvalá kasárna, ve kterém byly ubytovací prostory, kuchyně, tělocvična a garáže pro služební vozidla. V co nejkratší době byly v Obersalzbergu vystavěny i další administrativní budovy, bezpečnostní služba, strážní stanoviště/wachpost/, konstrukční kanceláře, dětská školka, několik budov pro stranické a státní návštěvy a četné byty pro zaměstnance a administrativu. V Obersalzbergu byla zřízena velká farma s moderním klimatizovaným skleníkem, která dodávala své produkty Vůdcově kuchyni. 

Stavby na Oersalzbergu v době III. Říše

  

       Celá oblast byla rozdělena do tří bezpečnostních zón, do nichž byl přístup povolen pouze na zvláštní povolení. V I. pásmu se nacházel Berghof a jeho bezprostřední okolí. Ve II. pásmu se nacházel zbytek Obersalzbergu a ve III. pásmu se nacházela oblast kolem hory Kehlstein. V srpnu 1937 mnichovská firma Schön dostala zakázku na výstavbu ochranného plotu, který měl uzavřít celou oblast hory Kehlstein. Se souhlasem Bavorské státní lesní správy Bormann nechal oplotit také část pozemků v majetku bavorského státu.

Základní rozmístění budov na Obersalzbergu  1.Berghof,  2.Hotel zum Türken,  3.dům pobočníka SS stumbanführera Spahna,  4.Haus Bormann,  5.Haus Göring,  6.skleníky,  7.dům pobočníka H.G.,  8.pošta,  9.ubytovna řidičů,  10.mateřská škola,  11.filmový archiv,  12. správa Obelsalzbergu,  13.kasárna SS s kantýnou, 14.garáže,  15.tělocvična,  16.kasárna SS,  17. podzemní střelnice SS,  18.garáže a ubytovna zaměstnanců h.Platterhof,  19.Hotel Platterhof,  20. konferenční objekt hotelu,  21.obchod, 22.Kamphäusl,  23.Gästehaus Hoher Göll,  24.ubytovna Hitlerjugend,   25.divadelní hala a pracovní tábor Antenberg, 26.Haus Speer,  27.atelier Speer,  28. Gusthof, 29.Bechsteinhaus,  30. podzemní chodby pod Berghofem,  31. podzemní archiv,  32. bunker OKW,  33.podzemní telefonní ústředna,  34.bunkr Bormanna,  35.bunkr Göringa,  36.komunikační centrála,   37.znázornění Hitlerovy cesty do čajovny na Mooslahnerkoop,   38. SS-wachpost /7kusů/,  39. Hitlerova cesta do hotelu Platterhof

objekty na mapě ZDE

video : https://www.youtube.com/watch?v=n63u-iHggSA

              https://www.youtube.com/watch?v=AcupF3uE6Aw

              

 

       20. dubna 1939 Nacionálně socialistická dělnická strana NSDAP (Nationalsozialistische Deutsche Arbeiter Partei) darovala svému Vůdci k jeho padesátým narozeninám "Orlí hnízdo" (Kehlsteinhaus), do té doby jeden z nejsložitějších a nejambicióznějších projektů. V srpnu roku 1943 byly zahájeny rozsáhlé práce na vybudování systému protileteckých bunkrů. V té době se letecká válka západních Spojenců rozšířila na území celého Německa. Počátkem roku 1944 byl vzdušný prostor zabezpečen devíti stanovišti s protileteckým dělostřelectvem na velmi významných místech v okolních horách. Velitelské stanoviště bylo umístěno hluboko uvnitř hory Göringhügel na Obersalzbergu a bylo obsluhováno příslušníky jednotky SS v Obersalzbergu. Zde byl zaznamenáván pohyb nepřátelských letadel na velkých skleněných tabulích. Odtud byl také vyhlašován protiletecký poplach a byly předávány pokyny jednotkám Luftwaffe. V případě nouze bylo toto stanoviště schopno řídit palebnou sílu stanovišť do určitého prostoru.  

    

Pozemní systém chodeb na Obersalzbergu. Žlutě jsou vyznačeny úseky, které je možno v současnosti navštívit. Z toho je tedy patrné, že naprosto nepřístupný zůstává komplex chodeb kolem Haus Bormann, kde se hluboko v podzemí pod výšinou Adolf Hitler-Höhe/ dříve též nazývané
Göringhügel/ také nacházelo velitelské stanoviště. V tomto prostoru nyní vyrostl nový hotel InterContinental. V horní části obrázku je taktéž možno spatřit samostatný systém chodeb domů
Göringa a jeho pobočníka. Není také možno v současnosti navštívit část podzemních chodeb pod Berghofem, na které přímo navazuje přístupná část pod Hotelem zum Türken.
video : https://www.youtube.com/watch?v=uRMvfjJlsSM

Ještě jeden detailnější nákres podzemního systému chodeb

Ačkoliv Kehlstein byl strategicky významným místem, nestal se součástí širšího konceptu protiletecké obrany. Teprve v červnu 1944 velitel SS v Obersalzbergu Dr. Bernhard Frank přesvědčil Martina Bormanna o nutnosti vybudovat obranná protiletecká stanoviště. Na vrcholu hory Kehlstein a na vrcholu hory Mannlgrat byla umístěna děla ráže 3,7 cm.
V září 1944 s blížícím se koncem války začali Američané mít obavy z tzv. Alpské národní pevnosti . Americká zpravodajská služba OSS  uváděla, že nacisté přestěhují všechna klíčová odvětví průmyslu do Bavorska. Američané ve spolupráci s Britskou tajnou službou začali shromažďovat bližší informace o Obersalzbergu pro případ přesného bombardování. Během tohoto období Američané věnovali mimořádnou pozornost také budově Teehaus na vrcholu hory Kehlstein kvůli předchozím zavádějícím informacím a domněnkám. Američané věřili, že pod "Orlím hnízdem" je vybudováno rozsáhlé podzemní velitelské stanoviště, kde by se Adolf Hitler mohl bránit řadu měsíců. 

        V dubnu 1945 dostala britská 318. jednotka bombardérů Lancaster rozkaz zničit Hitlerovu "Alpskou národní pevnost". Úkol byl splněn ve dvou útocích ráno 25.dubna za pěkného jarního počasí. Bombardování zcela zničilo budovy posádky SS, budovy Haus Göring, Haus Bormann a Hitlerův Berghof. Orlí hnízdo na vrcholu hory Kehlstein se zasáhnout nepodařilo.

Po bombardování  Napravo Hotel zum Türken, nad ním trosky mateřské skoly a kasáren. Na levé straně snímku je vidět  mezi stromy zbytek objektu pobočníka M.B. Část domu Landhaus Bormann je možno spatřit na levé části horního rohu snímku.

        Dobytím Berchtesgadenu byl původně pověřen 506. výsadkový pěší pluk 101. výsadkové divize. Bojů se účastnila také 3. pěší divize a francouzská 2. obrněná divize. 

Obrana této oblasti nebyla příliš silná. 3. května 1945 v noci výsadkáři dostali rozkaz dobýt město Berchtesgaden. V 6 hodin ráno následujícího dne se začali přesouvat na nákladních automobilech po silnici ve směru k Berchtesgadenu. Společně se skupinou "A" 321. francouzského praporu, 1. četou skupiny "A", 81. americkým praporem a se čtyřmi 75 mm kanóny od 377. praporu jednotky překročily řeku Inn poblíž Rosenheimu a přesunuly se směrem k Siegsdorfu a Inzellu. Zde se jednotky spojily s kolonou tanků francouzské 2. obrněné divize.

Po bombardování II. V pravém spodním rohu jsou patrny trosky Berghofu, nad ním Hotel zum Türken. V levém horním rohu pak nízká budova Göring Haus a napravo od něj zbytek Bormannova sídla. Bystrému oku badatele neuniknou ani další stavby a to na spodním okraji Vachpost /budova přes silnici/ a šikmo od něj doprava portál jednoho z nouzových východů z Berghofu.

         Ve stejné době americký generál Patch obdržel ve svém hlavním stanu následující zprávu: "Každý se snaží dostat do Berchtesgadenu". Tato krátká zpráva ukazuje, jak vysokou prioritu přikládali velící důstojníci dobytí Berchtesgadenu. Až doposud generálmajor O'Daniel nebyl schopen Berchtesgaden dobýt. Rozhodl se ale neztratit jedinečnou příležitost, přestože jeho divize již dosáhla řady vítězství během důležitých bitev. Vydal rozkazy plukovníkovi Johnu A. Heintgesovi, aby se co nejdříve přemístil se svým 7. pěchotním plukem (nazývaným "Cotton Baler Regiment") co nejblíže k Berchtesgadenu. Výsadkáři a francouzské jednotky se
dosud zpožďovali za svými plánovanými úkoly. Plukovník Heintges se pokusil přepravit co nejvíce mužů přes blízký most. Podle generálova rozkazu byl tento most strážen a pouze jednotky jeho divize ho mohly překročit. Generál očekával určitý odpor a umístil svůj hlavní stan poblíž mostu v Pidingu. Útočný oddíl 1. praporu kolem 9:30 dobyl Bad Reichenhall a zajal asi 3000 mužů Wehrmachtu. Zhruba ve stejné době 3. prapor dobyl vesnici Marzoll. Plukovník Heintges nyní vydal rozkazy majorovi Flynnovi a podplukovníkovi Wallaceovi, aby dobyli Berchtesgaden.

Zaběr při bombardování z letounu Avro Lancaster. Berghof se nachází uprostřed v dolní  části snímku. Nad ním je patrný velký černý kráter od bomby Grand Slam. V pravé horní části je vidět hotel Platterhof spolu s ubytovnou zaměstnanců/šikmo stojící budova/. Zde se nyní nachází odbavovací hala autobusů dopravujících návštěvníky na Kehlstein. Mraky a kouř pod letadlem zakrývají území vybombardovaných kasáren SS , provozních budov a skleníku.

A závěrem poslední snímek fotografovaný  tentokrát z letadla P 47 Thunderbolt. Napravo jsou rozvaliny komplexu hotelu Platterhof, pod ním samostatně stojící objekt Gästehaus Hoher Göll. Uprostřed snímku za stromy jsou patrny zničené objekty kasáren, pod nimi pak Berghof a další objekty.

        První prapor postupoval přímo průsmykem Halthurm. Byl však předběhnut průzkumnou jednotkou 7. pěší skupiny pod velením poručíka Williama Millera Jr. Proto tato skupina dorazila do Berchtesgadenu jako první krátce před 16 hodinou a společně s muži 1. praporu, který dorazil podle plánu, začala dobývat město. 3. prapor zaútočil na Berchtesgaden ze severovýchodního směru od Marzollu přes Gröding a přes Markt Schellenberg. K městu dorazil v 16:30. Obersalzberg byl opuštěn a vojáci okamžitě strhli svastiku z Berghofu Adolfa Hitlera. Jednotky 101. výsadkové divize a francouzské 2. obrněné divize, které již dokončily rekonstrukci mostu přes řeku Inzell, stále ještě čekaly u uzavřeného železničního mostu v Pidingu, který strážili vojáci generála O'Daniela. V čele francouzských jednotek ve svém jeepu generál Le Clerk nervózně pozoroval válečné zajatce, přecházející přes most.
       Hlídka u mostu odmítala povolit francouzským jednotkám přechod mostu a generál Le Clerk se chtěl generála O'Daniela zeptat proč. O rozhovoru obou generálu se nezachoval záznam. Je však známo, že generál O'Daniel sice povolil generálovi Le Clerkovi přejezd mostu, ale bez jeho jednotek. Teprve poté, co generál O'Daniel obdržel vítězné zprávy od 7. pěchotního pluku "Cotton Baler", odvolal stráže z mostu a umožnil volnou dopravu přes most. Francouzské jednotky dorazily do Berchtesgadenu až kolem 20 hodin a obdržely příkaz obsadit hlavní přístupové cesty na Obersalzberg a oblast v okolí bývalé vesnice Salzberg. 2. prapor 506. výsadkového pěšího pluku splnil rozkazy podle plánu, pouze 3. prapor se zdržel při opravě tří mostů přes řeku Inzell a dorazil do Berchtesgadenu 5. května v1945 odpoledne.
        5. května 1945 se uskutečnila významná událost. Vojáci 7. pěchotního pluku vztyčili na Hitlerově Berghofu americkou vlajku. Francouzi se pokusili slavnostnímu ceremoniálu zabránit jako odvetu za zdržení při přejezdu mostu. Když měl ceremoniál začít, francouzský plukovník informoval Američany, že celá oblast kolem Obersalzbergu byla noc předtím prohlášena za francouzské okupační území. Po vzrušené debatě bylo rozhodnuto vztyčit jak americké "hvězdy a pruhy" tak francouzskou "trikolóru". Francouzská vlajka byla ale příliš velká a těžká a neustále padala. Francouzský důstojník nakonec na vztyčení francouzské vlajky netrval.
       6. května 1945 506. výsadkový pěší pluk byl připraven k odjezdu do Bruck/Zell am See, ale obdržel rozkaz z vrchního velení, podle něhož všechny jednotky měly zůstat na místě . Byla obklíčena skupina G německého Wehrmachtu a bylo zakázáno na Němce střílet, pokud nebudou sami útočit. Major Sandrock, velitel města Berchtesgaden, předal na Schlossplatz město do rukou amerického velení.

Americká armáda stoupá po horské silnici na Kehlsteinhaus

  

Pohled z obrácené strany z roku 1945

 

A v roce 2010 přibyla "vrátnice" na pravé straně

  V dalších dnech ve městě byly zatčeni někteří vysoce postavení nacisté. Byli zde zatčeni dr. Robert Ley, organizátor a vůdce Německé pracovní fronty DAF, a Julius Streicher. Budovu Teehaus na vrcholu hory Kehlstein navštívil také tehdy budoucí americký prezident Dwight D. Eisenhower s generálem Markem Clarkem.  letech 1945 až 1947 se Teehaus stal místem návštěv řady osobností.
        Na jaře roku 1951 začaly diskuze o budoucnosti Obersalzbergu. Americké okupační jednotky navrátily silnici na Kehlstein do rukou německé správy. Občané Berchtesgadenu tento krok uvítali jako důkaz dobré vůle spojeneckých vojsk. V té době se objevily úvahy o obnově turistického života v Berchtesgadenu a Kehlstein se mohl stát jedním z velmi zajímavých turistických míst.
        12. června 1951 byla uzavřena smlouva mezi Bavorským státem a krajem Berchtesgaden. Podle této smlouvy získal Berchtesgaden právo provozovat státem vlastněné silnice Hintereck-Kehlstein a Ofneralm-Kehlstein s tím, že zajistí veřejnou dopravu na vrchol Kehlstein a údržbu silnice v letních měsících na vlastní náklady.

Teehaus na vrcholu hory Kehlstein

        Bavorské státní ministerstvo hospodářství a dopravy udělilo povolení kraji Berchtesgaden k provozování pravidelné autobusové dopravy na parkoviště pod vrcholem hory Kehlstein. Začalo se proto uvažovat, jakým způsobem bude budova Teehaus dále využita. Uvažovalo se o meteorologické stanici nebo o rozhlasovém nebo televizním vysílači. Nakonec zvítězil návrh otevřít v budově Teehaus malou soukromě provozovanou restauraci.
Sdělení tiskového oddělení bavorského parlamentu citovalo ministra financí Friedricha Zietsche, který se na tiskové konferenci vyjádřil k průběhu demoličních prací v Obersalzbergu. Demoliční práce v Obersalzbergu byly zahájeny 13. listopadu 1951 a měly být dokončeny nejpozději do 31. května 1952. V oblasti mělo být provedeno zalesnění a silnice vedoucí na Kehlstein měla být zachována. V té době ještě spojenecké síly budovu Teehaus nezpřístupnily veřejnosti. Přístup do oblasti Obersalzberg měl být umožněn až po dokončení demoličních prací a po zalesnění.

Stav demoličních prací na Obersalzbergu koncem 50.tých let. V pravém dolním rohu snímku je patrna zalomená opěrná zeď Berghofu. Před ní je patrno světlé místo, kde se zachovalo až do devadesátých let torzo garáže Berghofu. Uprostřed snímku je vidět zalomená opěrná zeď skleníků. Pod ní  je velká navážka cihelné a kamenné drtě ze zničených objektů. Nad smyčkou cesty stával Landhaus Bormann. V levém části snímku "v zálivu" se nacházel  Göring Haus. Stále je velmi dobře patrna výšina  Göringhügl(dříve nazvaná Adolf Hitler-Höhe). Nad ní se nachází doposud zachovalý nízký objekt pobočníka H.G.

        Koncem 80. let 20. století se Kehlstein stal místem natáčení britského filmového seriálu "War and Remembrance". Během přípravy filmu byla celá oblast hory Kehlstein uzavřena pro veřejnost. Ve filmu účinkovali kromě profesionálních herců také příslušníci americké armády v Bechtesgadenu jako stráže, vojáci a příslušníci jednotek SS. Původní vybavení budovy Teehaus, které bylo uloženo v Platterhofu, bylo použito jako rekvizity. 

        Závěrem je nutné zdůraznit, že americká armáda během poválečných let opravila a následně až do roku 1995 využívala několik méně poškozených původních budov jako rekreační zařízení amerických vojáků. V té době byla veřejnosti prakticky přístupna jen jediná stavba a to Teehaus na vrcholu hory Kehlstein.  

       Doporučená literatura :

Hitlerovo alpské útočiště            James Wilson           2005 

Pronásledování Hitlera              Andrew Rawson        2008

Der Berghof                               Dr.H.vanCapelle        2003

Der Obersalzberg im 3.Reich    Anton Plenk               2010

Gesichte des Kehlstein             Florian M. Beierl         2006

Hitlers Berg                               Florian M. Beierl         2002

Der Obersalzberg                     Ferdinand Schaffing   1992

OBERSALZBERG v současnosti Nový hotel InterContinental byl postaven na bývalém poutním místě Adolf Hitler-Höhe. Za hotelem se také nacházel Haus Göring. Na volném prostranství v popředí se nacházela kasárna SS, garáže a mateřská škola

 

Původní podoba výšiny. Na kopci je patrný pamětní kámen, a za ním Göring Haus

 

Detail původní podoby výšiny Adolf Hitler-Höhe

A ještě jeden pohled se zdravící mládeží v popředí

Hotel InterContinental tentokrát z pohledu ze směru od bývalé čajovny na Mooslahnerkoop. Na pravém horním okraji snímku je patrný Hotel zum Türken.

Objekty na mapě :zde
Pokračování : zde

BERGHOF

   Hitlerova náklonnost k Obersalzbergu se léty prohlubovala a nakonec si tam i v roce 1928 našel domov. Pronajal si za 100 marek měsíčně chatu Wachenfeld. Spolu s s nevlastní sestrou Angelou Raubalovou, která mu zde dělala hospodyni, zde začal postupně trávit stále více volného času. Zde také začal jeho vztah s dcerou Angely, Geli Raubalovou. Tento vztah byl ukončen její dosud nevyjasněnou sebevraždou v roce 1931.

Původní podoba objektu v roce 1916

  

Chata Wachenfeld  Proběhla již první modernizace včetně dostavby garáže.

Druhý pohled na tentýž objekt od přístupové cesty. Vše, co se do současné doby zachovalo jsou kamenné zídky po obou stranách cesty. Ty pozorný badatel najde na mnoha následujících snímcích

Chata Wachendfeld na kolorované pohlednici

          V roce 1932 Hitler objekt za 40 000 zlatých marek na úpatí Hohen Göll  koupil. Již v následujícím roce, kdy byl zvolen říšským kancléřem, začaly první rekonstrukční práce. Byla přistavěna veranda a terasa. Největší přestavba byla ovšem provedena v letech 1935 - 36 dle návrhy architekta Degana. Dle návrhu samotného majitele byla původní budova citlivě začleněna do novostavby Berghofu. Byla také vybudována nová garáž, levé křídlo Berghofu, schodiště a terasy v okolí objektu . Interiér byl vybaven tím nejlepším, co bylo k dispozici. Byl použit barokní a nábytek Biedermeier, mramorové a dřevěné obklady, tapiserie a gobelíny.

Berghof- probíhající největší přestavba v letech 1935-36. Na pravém okraji snímku je patrna hlavní příjezdová komunikace.

Po přestavbě. Levé křídlo/v popředí/ prodělá během let ještě jednu rekonstrukci. Na levém okraji snímku je též patrna nově vybudovaná mohutná opěrná zeď.

Konečná podoba Berghofu. Levé křídlo bylo dostavěno směrem k Hotelu Zum Türken. Vlivem svažitosti pozemku tak vzniklo i spodní patro objektu s hospodářským vstupem a k ní navazující novou komunikací. Byla prodloužena i opěrná zeď za objektem. Takto bude objekt vypadat až do svého zničení na jaře 1945.

Jeden z nemnoha pohledů na hospodářský vstup levého křídla Berghofu. . Zde spolu s Evou B., Gretl B. a Gerdou Bormannovou.

 Poválečný snímek na tento prostor z jiného úhlu.

       Poslední ovšem rozsahem již menší, byla v následujících letech dostavby resp. prodloužení levého křídla Berghofu směrem k Hotelu zum Türken. V roce1943 začalo rozsáhlé budování podzemních krytů pod celým Oberslzbergem. Tyto práce se samozřejmě dotkly i samotného Berghofu. V zadní části opěrné zdi byl vybudován vstup do podzemí a byly taktéž provedeny dva nouzové východy v okolí samotného Berghofu.

Při bombardování v roce 1945 byly obě křídla Berghofu zasaženy bombami. Podstatně větší škody ovšem přineslo následné drancování budovy místním obyvatelstvem a osvobozující armádou. Poslední tečkou však bylo zapálení trosek ustupujícími jednotkami SS.

Na tomto leteckém snímku jsou dobře patrny bombové zásahy .Zásah dostala jednak levá část křídla Berghofu, další přímý zásah pak zničil původní část chaty Wachenfeld. Největší, snad od bomby  Tallboy  je patrný nad Berghofem dodnes. Dále je zde vidět stupněná opěrná betonová zeď včetně jejího zalomení za budovou Berghofu.

        Ruiny byly nakonec z části rozebrány a odstřeleny  30.dubna 1952 v den výročí Hitlerovy sebevraždy. Místo bylo zavezeno i drcenými troskami z jiných budov /naposledy při demolici hotelu Platterhof/ a zalesněno.

        Stále ovšem bylo možno navštívit jediný zachovalý artefakt té doby - polozasypanou garáž Berghofu. Ta nakonec byla zbourána v roce 1995. Dle informací byly některé stavební prvky použity při výstavbě poutní kaple na silnici B 20 u Berchtesgadenu. V současnosti lze tedy na místě budovy Berghofu spatřit pouze vrchní díl opěrné monolitické zdi. Díky jejímu zalomení je možné i přibližně určit půdorys hlavního  objektu včetně rozmístění křídel. Pod pravou částí křídla jsou dokonce zachovány i zbytky zahradních teras, cihelného zdiva včetně trosek MOLL bunkru.

         Jak jsem již psal, bylo místo několikráte zavezeno stavebním odpadem i z jiných staveb, je tedy v současnosti  velkou otázkou  určit, které dosud povalující se sutiny patřily k Berghofu. Jisté je pouze to, že doposud několik stavebních dvorů v okolí Berchtesgenu vlastní a využívá obvodové kamenné zdivo a kameny z terasy k stavební činnosti. Skalním příznivcům historie vyvstane na mysli i otázka, co se vlastně pod zhruba 2-3 m zásypem sutin doposud zachovalo. S určitostí se zachovalo celé sklepení samotného Berghofu a to jak hlavního objektu tak částečně i poškozeného levého křídla po zásahu bombou. 

Dále je samozřejmě zachováno v současnosti veřejnosti nepřístupné podzemí včetně soukromých pokojů  A.H. a E.B, vybudované kolem roku 1943, byť zbavené jakéhokoliv inventáře, obklady nevyjímaje. Zachovala se i vstupní chodba do tohoto podzemí končící nouzovým vstupem v opěrné zdi za Berghofem, který je v současnosti zasypán sutinami cca 2 m pod současnou úrovní terénu. I přesto, že bavorská vláda vydala pod pokutou 1500 EUR zákaz jakýkoliv vykopávek v tomto prostoru, je z mých níže uvedených poznatků během let jasné, že je tomu právě naopak.

V následné části je pak z dalších fotografií patrná výstavba, zničení a současný stav bývalého Berghofu.

                                                           

Pravá strana objektu ve světle času..

video : https://www.youtube.com/watch?v=b5E5MmRMOYE

  

Nádherný pohled na chatu Wachendfeld tentokrát pravé strany po první rekonstrukci. Je již postavena zimní zahrada /nalevo na snímku/ a předpokládám tedy i garáž. Napravo je vidět i část objektu, který po velké rekonstrukci v roce 1935-36 sloužil k ubytování pobočníka, osobní stráže a lékaře. Nelze opominout ani hezký pohled na celou terasu před námi, na kterou se zaměří i několik dalších snímků níže.

Rok 1935, začíná přeměna chaty Wachenfeld v Berghof. Na tomto snímku je patrné začlenění původního objektu do zatím neomítnuté  budovy Berghofu

A prakticky stejný pohled na vybombardovaný Berghof v roce 1945. Chata Wachendfeld po přímém zásahu je prakticky zničena. Bystrému oku badatele neunikne ani nepoškozená terasa nad garáží v levé v části snímku či torzo balkonu nad ní. V pravé části je klenutý vstup do hlavní budovy v prvním patře.

..........................a pohled z hlavní budovy klenutým vstupem na zničené pravé křídlo, postavené z velké části ze dřeva. Vana, kterou vidíte na snímku, patřila dříve k vybavení pokojů SS osobní stráže/viz Berghof v projektu/

Dnes se na tomto místě zachovala pouze betonová zeď, s vývody odpadů, trubek a jiných instalací. Na svahu pod touto opěrnou zdí lze ovšem doposud  nalézt již zmiňované zbytky zahradních zídek, schodů, hromady cihel. Jsou zde k vidění i trosky jednoho ze dvou MOLL bunkrů.  V levé části snímku je patrno zalomení a zvýšení opěrné zdi. V tomto prostoru se nacházela hlavní budova Berghofu.

 Několik fotografií z interiéru

 

Kuželková dráha ve sklepě

Hlavní konferenční sál s krbem.

Konferenční sál - prostor s krbem

Pracovní pokoj A.H. s balkonem

Vstupní hala s klenutým stropem

Ložnice A.H.

Ložnice pobočníka Lingeho

Kuchyně

Konferenční sál s velkým oknem

Pohled na panoramatické okno v konferenčním sálu.

Pohled z otevřeného okna byl úchvatnou podívanou. Okno se elektrickým pohonem zasouvalo do spodní části stavby.

Totéž panoramatické okno v době výstavby. Strop konferenčního sálu je ještě podepřen stojinami bednění.

Vzácná fotografie přepravy okna od výrobce. Pozornému oku určitě z předchozích snímků neuniklo, že celé okno se skládalo z deseti samostatných zasklených částí. Ty byly nakonec jen opticky lištami rozděleny ještě na dalších 9 malých oken. Celé okno tedy při zběžném pohledu má celkem 90 prosklených částí. Vzhledem k tomu, že bylo použito jen jednoduché zasklení, bylo  vybudováno přímo v podlaze pod samotným oknem účinné vytápění pomocí radiátorů.

A po požáru v roce 1945. Na pravé stěně je možno spatřit otvory do vedlejší místnosti, kde byl umístěn projektor. Na protější stěnu tak bylo možno nerušeně promítat válečné týdeníky či záběry z války. Nádherný kazetový strop, patrný na předchozích snímcích je již bohužel minulostí.

Na další podobné fotografii je jednak vidět pokroucený zbytek rámu křídla klavíru a radiátory centrálního topení pod oknem a v popředí

A z jiného pohledu

A závěrem stejný pohled z "okna" v roce 2011

Berghof v projektu

Přízemí 1.schodiště, 2.terasa, 3.galerie se vstupem, 4.vstupní hala, 5.konferenční sál, 6.krb, 7.zimní zahrada, 8.jídelna, 9.projekční místnost, 10.velké panoramatické okno, 11.vstup do garáže, 12.terasa nad garáží, 13.kuchyně, 14.malá ložnice

První patro  1.pracovna A.H. 2.ložnice A.H., 3.ložnice E.B., 4.koupelna A.H. 5.koupelna E.B., 6.balkon, 7.balkon staré části, 8.schodiště, 9.byt správcové, 10.ložnice a koupelna SS osobních strážců, 11.pokoj pro návštěvy, 12.knihovna, 13.ložnice pobočníka Lingeho.

Několik fotografií z výstavby

Výstavba prvního patra v raném stádiu. Uprostřed snímku se rýsuje budoucí chodba vedoucí k pracovně A.H. Ta se bude nacházet v přední části budovy /v pozadí snímku/, ale tam ještě zdivo není ani založeno. Dřevěný most míří do prostoru, kde se budou nacházet koupelny a ložnice A.H. a E.B. Též zadní část není dostavěna a je vidět pouze monolitický strop přízemí. Zde už bylo vybudováno i schodiště do přízemí /zadeskováno a ukryto pod dřevěným mostem/ a v budoucnu i schodiště do podkroví. Na této fotografii je zřetelně vidět začlenění chaty Wachenfeld /nalevo/ do stavby Berghofu.

Pohled na tentýž prostor z jiného úhlu.

Tato fotografie taktéž pochází z období jako předchozí snímek. Vedle chaty Wachenfeld je vidět lešení, již je vybudována i garáž. Pozemek je oplocen a začalo se s výsadbou jehličnanů u plotu.

Ocelové nosníky se využívaly v konstrukci stropů  i nad rozměrnou místností konferenčního sálu.

Výstavba levého křídla. Stropy jsou prakticky hotovy, časem vzniknou krovy jak na hlavním objektu tak i na hospodářském křídle. Při podrobném pozorování je v levé části snímku vidět i zatím nezasypaná opěrná zeď mající podobu betonových "nádrží".

 Hlavní objekt Berghofu je již prakticky hotov. Využití svařovaného potrubí tohoto průměru je pro mně doposud velkou neznámou.

A ještě jeden pohled na levou stranu. Nalevo je vidět dokončování opěrné zdi, před objektem zase rozlehlé zařízení staveniště.

Sklad kanalizačního potrubí a kolen v době výstavby

Berghof postaven v hrubé stavbě. Nezbytná májka a samozřejmě i symboly jsou velmi dobře patrny.

Ani dva kominíci nezachrání tuto stavbu před neblahým koncem o několik let později.

Vstupy do podzemního systému bunkrů

V roce 1943 začaly práce na systému podzemních chodeb, které spojoval ve výsledku všechny hlavní budovy na úbočí Obersalzbergu včetně podzemí pod Berghofem. To bylo jednak přístupno chodbou od vedlejšího objektu /Hotel Zum Türken/ dále třemi nouzovými východy v prostoru Berghofu. Portál jednoho z nich/ na fotografii vstup č.1/ se dodnes nachází ve strži pod silnicí na Berghof. Druhý-vstup č.2 byl vybudován na pravé straně Berghofu, vedle pravého křídla- objektu pobočníka a lékaře.. Jeho pozice je patrna na fotografii. Dále podzemí pokračovalo směrem k hotelu Platterhof. Nebylo ovšem dokončeno, díky rozdílné nivelitě těchto podzemí se uvažovalo o výtahu. Šachtu tohoto výtahu je možno dosud spatřit při návštěvě přístupného podzemí u Gästehaus Hoher Göll nyní Dokumentation Obersalzberg. Poslední a pro nás nejzajímavější vstup č.3 byl vybudován za Berghofem přímo v betonové opěrné zdi. V současnosti je tento zachovalý vstup zasypán pod cca 3 m sutin, navezených do prostoru bývalého Berghofu.

Tento snímek jsem již uvedl v úvodu.  Nyní se ovšem zaměříme na nouzové východy u Berghofu, uvedené na fotografiích níže.  Pozice č.4 označuje umístění jednoho z MOLL bunkrů /šedá skvrna/, o kterých bude pojednáno níže.

Nouzový vstup č.1  I když to není patrno je uzavřen ocelovými dveřmi cca 2 m uvnitř vstupu. Ani skalním vyznavačům podzemí nedoporučuji jakkoliv se snažit vstup otevřít. Snazší je vstoupit do přístupného podzemí v Hotelu Zum Türken a chodbu k těmto dveřím takto spatřit i z druhé strany.

Nouzový vstup č.2 byl vybudován vedle pravého křídla objektu. Dnes je opatřen plechovými dveřmi. Právě tím to vstupem je možná kontrola stavu podzemí v prostoru Berghofu.
Podzemí přímo pod Berghofem je v současnosti nepřístupné, odkaz: 
https://www.youtube.com/watch?v=UaA4G46E5Ds

Nouzový vstup č.3  Nacházel se ukryt bezprostředně za hlavní budovou Berghofu v opěrné zdi. V současnosti je toto místo zasypáno zhruba 3 m až po římsu, kde je patrný další stupeň opěrné zdi.

        

Ještě jeden pohled na stejný vstup. Jsou patrny ocelové otevřené dveře. Z nepublikované fotografie z podzemí z 50 tých let je patrno, že vchod zůstal i po demolici budovy otevřen a byl zavalen velkými kusy betonu. Současný návštěvník tohoto místa tedy vlastně chodí nad vchodem po římse v horní části snímku.

A stejné místo před rokem 1943. Vstup ještě není vybudován, je patrna celá stavební výška opěrné zdi. Srovnejte s následujícím snímkem ze současnosti !

Opět stejný prostor v roce 2013. Vchod se nachází pod zásypem na vnitřní zdi, ze které je vidět je vrchní zalomená římsa.

Závěrem k tomuto tématu přikládám ještě jeden velice netypický snímek. Fotograf tentokráte stojí přímo na opěrné zdi za Berghofem, nad vchodem do podzemí. Nalevo je patrno zalomení opěrné zdi. Z této fotografie je tak patrno skryté umístění vchodu do podzemí, do něhož bylo prakticky možno vstoupit jen ze dveří v chatě Wachenfeld /uprostřed na snímku/ nebo zprava podél zdi, kde byl vybudován chodník kolem objektu. Zda to bylo záměrem je otázkou, jisté ovšem je, že jakékoliv fotografie pořízené na terase Berghofu nemohou tento vstup z těchto důvodů zdokumentovat.

Pohled ze stejného místa v roce 2013...

Berghof - sídlo státníka

Terasa před hlavním vstupem

Schody na terasu za garáží

Siesta na terase

Návštěva

Terasa s garáží

Návštěva B.M. z Itálie

Schody k hlavnímu vstupu

Ještě jedna věc stojí za zveřejnění. Je jí tzv. Bormannova lípa v popředí. Byla vysazena samotným M.B. na popud Hitlera. Objevuje se na mnoha fotografiích, její torzo přežilo i bombardováni. Teprve v 60 tých letech byla skácena. V současnosti je tento prostor velice nepřehledný, rostou zde náletové dřeviny. A také malé lípy, snad semenáčky pověstného stromu.

Berghof z ptačí perspektivy

Kocour není doma, myši mají pré.... Pokojské Elfriede König/zprava/, Anna Mittlstrasser a Resi Stangassinger na střeše jídelny

Jak je vidět ze snímku, stále je objekt ve výstavbě, chybí například betonová římsa zídky garáže. Snímek jako jeden z mála zabírá i část pravého křídla, které bylo až na základy vybudováno ze dřeva.

Siesta na terase.Na okně je patrna vitráž, znázorňující orla s hákovým křížem. Ten je z tohoto pohledu otočen do místnosti. Důvod

 a účel této vitráže zatím nebyl uspokojivě objasněn.

A.H. coby ochránce všech malých dětí třetí říše.

Celkový pohled na Berghof

Kolorovaná pohlednice Berghofu před poslední dostavbou- prodloužením levého křídla.

Celkový pohled na levé křídlo Berghofu po poslední dostavbě.Tyto stavební úpravy jsou patrné při srovnání s předchozím snímkem.  Dobře je též patrný prostor u opěrné zdi. Ta je nyní prodloužena včetně schodů, které směrují k zásobovací komunikaci. Vzniklo tak i "kamenné" spodní patro se vstupem s lucernou. Byla vybudována nová zásobovací komunikace, patrná na současných snímcích doposud.

Berghof koncem roku 1945. V žlutém oválu je patrna Bormannova lípa a v červeném pak vila Bechsteinhaus. Fotograf snímku stojí na  komunikaci pod Hotelem Zum Türken.

"Berghof" v 60 tých letech. Jsou patrny torza obou komunikací včetně zídek. Doposud roste i Bormannova lípa. V pravém horním rohu jsou pak zbytky garáže.

Torzo garáže v detailu. Vrchní část, kde byla terasa, ale již dávno vzala za své. Nalevo je vidět zavalený vstup do garáže. Tudy bylo možné vstoupit a prozkoumat její zbytky. Garáž ovšem nebyla propojena s vlastní budovou. Tento poslední zbytek Berghofu byl zničen a zavezen v roce 1995. Schodiště, o kterém bude níže ještě řeč, bylo právě za tímto objektem.

V detailu Je zajímavá jedna věc. Snímek určitě nepochází ze stejného období. Při srovnání rohu budovy garáže zjistíte na předchozím snímku absenci rohového kamene.To tedy znamená, že tato fotografie vznikla určitě dříve. Proč ale toto místo je více zasypáno zeminou, než u předchozího snímku, je mi naprostou záhadou. Že by někdo zeminu odstranil? Svalené zdivo bylo kdysi součástí čelní nosné stěny vedle panoramatického okna.

Pohled na zasypaný vstup z interiéru

V roce 2013 má toto místo již jinou tvář. Garáž zmizela.

Tento malý kousek zdiva, byl ještě do roku 1995 kamenným zdivem garáže. Figurant Martin pak stojí u schodiště za garáží, které mířilo na terasu.

A znovu stejné místo z jara 2001. Garáž je odstraněna a přibyly další sutiny z v té době zbouraného Hotelu Platterhof.

V roce 2011 je stejné místo zarostlé. Jsou opět patrné zbytky odboček obou komunikací k Berghofu.

Detail hlavní komunikace. Jsou patrny zbytky zasypaných zídek, které tuto komunikaci lemovaly. V pravé části snímku kdysi také rostla tzv.Bormannova lípa.

V roce 2013 jsem si vytyčil úkol najít alespoň pozůstatky pařezu po Bormanově lípě......

.......a výsledek po hledání a kácení se dostavil. Na 90 procent je toto torzo pařezu shodné s lípou ze 40 tých let. /Kdo tomu nevěří, nechť to lépe prověří./

Jen na dohled od nouzového vstupu č. 2 jsou v terénu patrné zbytky pletiva a doposud zabudovaných betonových sloupků původního ochranného plotu.

Naprostým středobodem současného Berghofu pak určitě bude torzo krbu, resp. komínové vložky, kterou se podařilo objevit. Krb stál v hlavním konferenčním sálu a je ho možno spatřit na mnoha zde uvedených fotografiích.

Tento obloukový zbytek zídky kousek od nouzového vstupu č.2 ohraničoval terasu v pravé části Berghofu. Část pokračující kolmo do svahu se již nedochovala. Poblíž ní stály i dva MOLL bunkry, jejichž torza jsou dnes svaleny pod svahem/ blíže kapitola Vstupy do podzemního systému bunkrů/.

Pod pravým křídlem Berghofu se nacházela zahrada se skalkou taktéž v terénu dosud patrnou.

Pod ní se nachází i torzo jednoho ze dvou z MOLL bunkrů, které byly součástí opěrných bodů  Berghofu.

 

Velkým přínosem pro obě strany bylo v roce 2013 setkání s holanským badatelem. Z jeho fotografií, které nelze publikovat, je patrné velice dobré zachování např. místnosti s kuželkovou dráhou či prostoru pod panoranatickým oknem.

Torzo obslužné komunikace. V levé části v porostu v horní časti fotografie je skryta opěrná zeď.

Ruiny Berghofu po roce 1945

Jedna z mála fotografií zachycující hořící Berghof. Jeho ruiny byly při ústupu zapáleny vlastními jednotkami SS.

Několik dalších fotografií nepotřebuje snad ani komentář.......

Zničený vstup do prvního patra

Zničená jídelna v přízemí

Doposud zachovalé sklepy Berghofu

Interiér garáže zbořené v roce 1995

Interier garáže

Sklepení

Zbytky ochranného plotu jsou i v současnosti  nad troskami Berghofu stále patrné.

Jen trosky.  Vlevo nahoře jsou trosky filmového archivu, školky a Hotelu Zum Türken.V pravé části snímku jsou vidět dva válcovité objekty MOLL bunkrů a nouzový východ č.2 Chata Wachenfeld je po přímém zásahu prakticky zničena, nepoškozena prakticky zůstala terasa s garáží  umístěná před ní.

Kolorovaná pohlednice trosek Berghofu

Pohled na ruiny Berghofu, v popředí torzo objektu SS stumbanfürera Spahna, pobočníka M.B. Měl na starosti samotnou správu Obelsalzbergu.

Z tohoto snímku od garáže Berghofu jsou výše uvedené ruiny patrné již jen jako hromada sutin a dřeva /uprostřed fotografie/.

Dnes se na  místě tohoto objektu /SS Stumbanfürer Spahn/ nachází jen pár trosek sklepa a zbytky základů objektu.

Martin Bormann ze svého sídla měl nádherný výhled na oba sousední objekty nalevo na snímku- Hotelu Zum Türken a samotný Berghof.

Oheň na boční stěně Berghofu vytvořil "příšeru", patrnou i na následujících snímcích

Později dochází postupnému ničení stavby za pomocí trhavin.

 

Ani odstřelem nebylo vše dokonáno. Proč byl k rozebírání použit i bagr na dalším snímku je další záhadou. Snad z důvodu, aby nebyly trosky po celém Obersalzbergu. Na vnitřní stěně /v okně/ jsou patrny kapsy po traverzách, které již byly také "odtěženy".

Zajímavý pohled na torzo stavby. V pozadí snímku je vidět mohutná opěrná zeď, ve středu snímku pak zbytky vstupních portálů již se zcela zasypaným schodištěm v pravo.

Pro srovnání někdejší krásy této budovy.

Následující fotografie ukazují samotný odstřel Berghofu 30.dubna 1952 v 17 05 hod

Dokonáno jest.

 Pouze garáž přežila o několik desítek let déle.

Současnost onoho místa

Nalevo doposud stojí Hotel Zum Türken, napravo od něj pak i.....

...........kdysi Berghof

A.H. po příjezdu na Berghof. Opírá se o jeden ze sloupů /krajní u schodů/ nesoucích klenby vstupní galerie/viz plány Berghofu výše/. Právě základy těchto kamenem obložených sloupů je možno doposud na zbořeništi Berghofu identifikovat.

A toto je základ sloupu  u bývalého schodiště v roce 2013. Pokud si na něj stoupnete a zadíváte se směrem k opěrné zdí, spatříte i ........

.....i další základy sloupů. Na posledním stojí kolega. Ukazuje na bývalý vchod do Berghofu, dnes vymezený dvěma kameny na zemi.

Na této fotografii je patrno schodiště směřující na terasu před pravým křídlem. Vlevo je kamenná zeď garáže s terasou. Čelní budova má ve střeše patrno 6 trámů. Podobné ve stejném rozpětí nesly i podlahu patra. V levé části snímku je též nad římsou terasy vidět kousek šikmé opěrné zdi.

Úplně stejné místo v roce 2013. Uprostřed snímku je vidět torzo zdi garáže, směřující do svahu. Já stojím na již jen pomyslném schodišti. 

A v detailu spolu s dokumentací tohoto místa. Nalevo se nachází římsa, která byla vlastně chodníčkem okolo garáže, uprostřed pak zbytky zdi garáže a přilehlého schodiště..

Zbytek římsy před garáží v roce 2009.

Tato římsa byla v roce 2013 již podstatně očištěna od sutin

Pokud bychom vystoupali po pomyslných schodech na dřívější terasu s budovou pravého křídla...... Kolega ukazuje 6 kapes, ve kterých byly uloženy nosné trámy budovy pravého křídla. Původní terén byl samozřejmě o cca 1 m níže. Nalevo je již lépe patrná i šikmá část opěrné zdi. Tato slouží k velice dobré orientaci při porovnání historické fotografie a současného stavu.

Zalomení opěrné zdi z místa bývalého Berghofu s pohledem na pravé křídlo.

Tentokráte stojím na hraně opěrné zdi jen kousek nalevo o zasypaného vstupu do podzemí.

Asfalt z příjezdové cesty k Berghofu v 2009

Očištění proběhlo i u  této původní komunikace k Berghofu v 2013

V soukromém vlastnictví se nachází tento základní kámen. Kde byl umístěn není známo.

Nad opěrnou zdí se zachovala i tato jímka uvnitř doposud obložena obkladem.

Opěrná zeď v perspektivě. Stojím na horní, druhé terase opěrné zdi

A pro srovnání stejné místo o několik desítek let zpět . V pozadí Hotel Zum Türken.

A stejné místo již po zničení objektu v roce 1945. Je možné spatřit i druhou opěrnou zeď v pravé části fotografie. Po té nyní návštěvník tohoto místa chodí. Prostor na fotografii je nyní zasypán sutinami.

Fotografie ze stejného místa, ale opačným směrem. Zřetelně je vidět provedení částečně odkryté spodní části opěrné zdi. Vzadu v rohu/uprostřed snímku/ je nyní zasypán nouzový vstup č.3

Elektrošachta v prostoru objektu

Objekty na mapě : zde

Pokračování :  zde