Powered By Blogger

Translate

Počet zobrazení stránky

23. 11. 2012

EVROPA 2013

                                              Německo, Švýcarsko, Itálie
                              25.5. - 1.6.2013


Jelikož jsme letos navštívili sever Evropy, bude myslím stylové, navštívit v roce 2013  jih. Vždy jsme limitováni délkou výletu, která nesmí překročit týden. Proto jsme se z mnoha zajímavostí snažili vybrat jen několik, podle nás nejzajímavějších míst, která jsme zařadili do plánu cesty. Podle informací z netu jsou Švýcarská muzea opravdu velká a zajímavá. U Italských jsou skoupí na informace, tak uvidíme.
Švýcarsko, tedy především jeho obyvatelé, je velmi specifické. Nechci hned užít termín, kterým začíná jeden cestopis o této zemi „Švýcaři jsou kokoti“ .  Nakonec legraci z jejich vstřícnosti si dělali už ve filmu Růžový panter. No my tam bydlet nebudeme a mimo zakoupení vstupenek po nich žádné služby nechceme. Kromě dvou ranních přejezdů hranice s autem v plné polní.
 Hodně jsme letos dumali o ubytování. Po loňských zkušenostech. Ale je to těžké. Standart F1 známe, ovšem Italové F1 nemají a úroveň jejich ubytování je velkou neznámou. Ale třeba překvapí. Pro některé noclehy jsem vybral chaty v kempech u moře. Pokud vyjde počasí, mohlo by to být příjemné a bude to pro nás určitě velká změna. Možná jsme je mohli zkusit už v Norsku. Jsou tam prý také na slušné úrovni.
Tak tedy k cestě.
Vyrazíme jako obvykle brzy ráno. Směr Mulhousy, kde se ubytujeme v hotelu F1, protože Švýcarsko neoplývá levnými hotely. Je to těsně u hranic na Francouzské straně.  Cestou se zastavíme na amfiteátru u Heidelbergu. Tento amfiteátr byl postaven v letech 1933-1934 a oficiálně otevřen 22. června 1935 ministrem propagandy Josephem Goebelsem. Měl kapacitu 20.000 návštěvníků a byl používán především v letech 1935 až 1939 pro propagandistické akce. A dále v malém muzeu v Colmar. Zde v zimě roku 1944 podnikly němci fanatický útok na americké pozice v Alsasku, s cílem obsadit Savernský průsmyk. Operace dostala název „Nordwind“. Protože se Německé jednotky dostaly do obklíčení, je známa spíše pod spojeneckým názvem „Colmarská kapsa“.
Druhý den se vydáme na první výlet do Švýcarska. Navštívíme vojenské muzeum ve Fullu a letecké muzeum v Dubendorfu. Na noc se opět vrátíme do Mulhouse.
Třetí den, další skok do Švýcar. Tentokrát do vojenského muzea v Thunu a pevnostního muzea v Stansstadu. Na noc se už vydáme do Itálie. Přespíme v hostelu v Janově.
Čtvrtý den bude sloužit k přesunu do Anzia. Zhruba kolem oběda se zastavíme, jak je již dobrým zvykem u pomníku. Tentokrát se StuG III a hlavní zastávkou dne bude letecké muzeum v Anguillara Sabazia zde. Pro nocleh jsem vybral 2 chaty v kempu u moře, přímo v Anziu. Jsou vybaveny i kuchyňkou. Budeme zde spát tři noci a vyrážet na výlety do okolí. Pokud bude teplo, je možno se vykoupat v moři.
Pátý den. Muzeum vylodění v Anziu a velké válečné muzeum v Latinu. Toto bude hodně volný a oddechový den. Anzio je v podstatě v blízkosti Říma. Program můžeme upravit, nebo zbytek dne strávit v kempu u moře.
Šestý den. Vyrazíme do Cassina. Jsou zde dvě muzea věnované této těžké bitvě. Několik zajímavých pomníků z vraků bojové techniky. A vesnice San Pietro Infine, která byla ponechána po válce v původním, poničeném stavu. Je to jistě velmi zajímavé místo. Na noc se opět vrátíme do kempu.
Sedmý den bude patřit Ducemu. Protože Itálie není jen moře, ale i hory, zavítáme do Apeninských hor a to přímo k nejvyššímu vrcholu Gran Sasso (2912m.n. m.), kde Duce strávil několik dní, než si pro něj přiletěl Otto Skorzeny zde. Nocleh opět v kempu, tentokrát na pobřeží Jadranského moře, v Ravenně.
Osmý den. Bohužel jsme díky poruše motoru italského auta byli nuceni náš původní program omezit z časových důvodů. Nakonec jsme tedy navštívili museum automobilů Ferrari zde.
A pak už jen cesta domů.

10. 11. 2012

DRÁŽĎANY - DRESDEN

 Vzhledem k mému zájmu o historii tohoto města za války a jeho zničení, začal jsem sbírat fotografie významných poškozených či zničených staveb a snažím se je srovnat se současným stavem či stavem místa, na kterém stály. Bohužel je to  časově a samozřejmě i vlivem vzdálenosti onoho města celkem náročná a dlouhodobá záležitost.
 Za druhé světové války bylo město od 13. do 14.února 1945 v důsledku třech masivních leteckých náletů RAF a USAAF /1900 bombardujících letadel/ téměř kompletně zničeno. Bylo použito 300 tun bomb z toho zhruba 45 % svržených na město byly zápalné bomby, jež způsobily velký požár celého centra města . Přesný počet všech obětí je dodnes neznámý, neboť se zde nacházelo mnoho utečenců z blížící se východní fronty a město bylo tehdy zcela přeplněno. Podle závěrečné policejní zprávy z března 1945 byly nalezeny ostatky 18 375 mrtvých, přičemž celkový počet obětí odhadoval drážďanský policejní ředitel na 25 tisíc lidí, v současnosti je odhad až desetinásobný. Kvůli obraně proti vypuknutí epidemie musely být tisíce neidentifikovaných těl obětí spáleny. Tato nezáviděníhodná činnost byla prováděna na náměstí Altmark.
Bohužel ani konec války nebyl pro město vysvobozením. Město připadlo do východní zóny vlivu a tím byly také nastoleny nové socialistické pořádky. Toto se nevyhnulo ani architektuře. Poškozené stavby ve středu města, které bylo možné ještě zachránit, musely ustoupit nové architektuře socialistického člověka. I přes protesty majitelů byly pod různými záminkami odstřeleny.
Paradoxně se však nový ateistický režim snažil o záchranu sakrálních staveb. V průběhu mnoha let tak byly opraveny Zvinger, Hofkirche, hlavní nádraží, Albertinum, Semperova opera a další objekty ve středu města.
V případě Vašeho  zájmu o tuto problematiku doporučuji tuto literaturu:
Zkáza Drážďan / David Irving/
Drážďany /Frederick Taylor/ 
Frauenkirche Dresden/Schoning-Verlag/
Dresden nach der zerstorung und heute /Bruck und sohn/
Drážďany a okolí /Meridian/

 
Altstadt

Tyto tři výřezy  pocházejí z původní mapy města z roku 1936. Zde také v roce 1945 došlo k největšímu zničení města vlivem bombardování a následné ohnivé bouře








Groser Garten














Neustadt















Zionskirche/ čtvrť Sudvorstadt/

interiér původního kostela

Současný stav

















Frauenkirche
 Frauenkirche byl postaven 1726 - 1743 podle projektu George Bähra. Při bombardování nebyl mnoho poškozen, bohužel vlivem nestejnoměrného ochlazování konstrukce kostela po předešlé ohnivé bouři došlo ke zhroucení celého objektu den po bombardování.  Po válce neměl být opraven  a ruiny sloužily jako památník. Jednu dobu padla i úvaha o jeho konečném odstranění. Nakonec bylo rozhodnuto v 1994 o jeho obnově. Rekonstrukce byla dokončena v roce 2005 .



původní stavba








 Novostavba
Obnovena/znovu postavena/ byla i skupina domů vlevo na snímku







Stav při rekonstrukci











Novostavba povysvěcení




































Trosky se znovu postavenou
 sochou Martina Luthera








 
 











 














Novostavba v lešení
 Trosky a socialistická
 výstavba



























Původní stav

Původní stav




































Oltář 1910

Trosky oltáře v 1997
Oltář v 2005




Johanneskirche
V Anglo-americké letecké nálety na Drážďany poškodily tuto stavbu kostela jen málo, poškození bylo proto nízké, protože konstrukce střechy byla navržena ocelová . Věž kostela zůstaly neporušena. I přesto byla loď odstřelena v roce 1951, a totéž potkalo i věž v roce 1954.











Jakobikirche
Sakrální stavba byla postavena jako trojlodní bazilika s krátkou příčnou lodí. Ač byla v dobrém stavu byla vyhozena do povětří v roce 1953








Lukaskirche
Částečně opraven sloužil jako nahrávací studio VEB Schallplatten. Nyní se využívá ke společenským akcím.





Barensenke





Sophienkirche
Ruiny kostela byly po mnoha letech dohadování odstraněny v roce 1962. Některé zbytky výzdoby byly uchovány v lapidáriu ruiny kostela Zionskirche. Oltář byl po letech zrestaurován a nyní se nachází v Loschwitzer Kirche .









Altstaedterrathaus




Russisch ortodoxekirche



St.Paulikirche
Kostel byl v 60-tých letech častečně zrekonstruován, nyní slouží k divadelním a koncertním účelům. V současnosti probíhá montáž skleněné střechy nad hlavní lodí kostela.





Novoměstská radnice
V tomto prostoru se v současnosti nachází jen jezdecká socha Augusta Silného/1736/. Z ostatní zástavby náměstí Neudstadter Markt se vlivem bombardování nic nedochovalo.



po roce 1945



















Kreuzkirche
Nachází se bezprostředně u náměstí Altmark. Vnitřek kostela v únoru 1945 zcela vyhořel. Počátkem 50-tých let byly provedeny provizorní hrubé omítky interiéru, patrné doposud. Zachoval se i zbytek oltáře včetně zčernalého oltářního obrazu.

Oltář před rokem 1945

Pokládka dlažby u kostela
















































Hauptbanhof/Hlavní nádraží
V současnosti se realizuje další z mnoha poválečných oprav. V jeho sklepeních zahynulo při bombardování cca 2000 osob.




































Landhaus


1951








Trinitatiskirche v Johanstadtu
Bombardování Drážďan  13-14. února 1945 a následný  požár zničil  střechu a interiér . Pouze věž byla lehce poškozena.
V 60 - tých letech opraveny kaple na obvodu kostela, samotný interier kostela opraven nebyl. Věž má funkční hodiny.
 














Taschenbergpalais
Palác dal postavit kolem roku 1705 August Silný. Budova byla prakticky zničena. Obnovy a přeměny na hotel Kempinski se dočkala až v posledních letech /1995/.


1980
2009












Stalhof
Je považován za nejstarší dochovanou konírnu tohoto druhu ve světě. Rekonstrukce budovy byla dokončena v roce 1984.



1945
 












2010


















Residenzsloss/Rezidenční zámek/ a katedrála St.Trinitatis/Hofkirche/
Oba objekty se nacházejí v bezprostřední blízkosti.
Zámek, někdejší sídlo saských kurfiřtů se po zničení teprve v posledních letech probouzí do své původní krásy. Stavební práce mají být ukončeny koncem roku 2013. Současná obnova však zámku nevrátila původní podobu před zničením. Průčelí zámku a štíty Velkého nádvoří získaly vzhled z roku 1557, průčelí obrácené do ulice pak vzhled z poslední přestavby zámku v letech 1889 až 1901.

Katedrála  je považována za poslední velkou stavbu římského baroka. Během náletů na Drážďany byla několikrát zasaženbombami.Střecha a sklep uvnitř zhroutily. Vnější stěny byly poškozeny, některé z nich byly zcela zničeny. Přestavba trvala až do roku 1965. Stopy ničení jsou ještě dnes viditelné dle barvy pískovcového kamene.  Tři z nádherně  nárožní kaple byly obnoveny do původní podoby.Čtvrtá má  nový design.


















































































Cirkus Sarrasani
K budově stálého cirkusu se mnoho snímků nedochovalo. Budova byla náletem zcela zničena. Její původní  místo nyní připomíná jen kašna na Carolaplatz











































Johanneum
V nádherné renesanční budově nyní sídlí museum dopravy
Oprava pískovcových bloků vstupního schodiště v 2010






















Albertinum
Při bombardování bylo vážně poškozeno druhé patro a střecha. Shořely tak významné sbírkové předměty muzea. Co neshořelo, bylo "uschováno"  v Sovětském svazu až do padesátých let.
























Semperoper/Semperova opera
Těžce poškozená budova byla znovu slavnostně otevřena 13. února 1985, tedy přesně 40 let po jejím zničení. Rekonstrukce tak vrátila divadlu opět původní podobu s průčelím v duchu italské vrcholné renezance.




































Zwinger
Je jedna významných staveb Drážďan z období baroka. Těžce poškozen válkou byla jeho rekonstrukce ukončena v roce 1963. Na pohlednici níže jsou taktéž vidět věže kostela Sophienkirche, zbořeného v roce 1962.



















































































































 








 










Neues Rathaus/Nová radnice
Novorenesanční budova. Její současná podoba pochází z 50-tých let, kdy byla obnovena , fasáda ovšem doznala zjednodušení oproti předválečnému stavu.


1951










Pohled z věže













1945
1985

Pohled ze střechy k hlavnímu nádraží












Altmark/Starý trh
Dříve jedno z nejpěknějších náměstí starých Drážďan. Po bombovém útoku se právě na něm provádělo spalování mrtvých. Nálet zničil prakticky všechny budovy, zůstal  nepoškozen jen památník vítězství ve francouzsko -německé válce 1870/71 ve středu náměstí . Ten byl nakonec odstraněn v roce 1949. V roce 1991 se našla hlava ženy z tohoto památníku, nyní je uložena v městském muzeu.
Nynější podobu náměstí jednak ovlivnil  styl socialistického klasicismu a samozřejmě i nové objekty postavené před několika lety.











Siegesdenkmal





























































































Bruhlova terasa a Augustuv most
Cca 500 m dlouhá a 200 m široká  plošina rozkládající se na břehu Labe. Za války byla poškozena jen minimálně, je z ní možno sledovat  lodní dopravu na řece, ale také část čtvrti Neustadt za řekou.

















































Ostatní nezařazené fotografie